Půlměsíc
Nemůžu spát v noci, v noci se vzbouzím.
Před očima tvůj obraz připomínám si.
Nemůžu spát, to ty, po tobě toužím.
Kolik šancí máš potkat svůj půlměsíc.
Nemůžu spát.
V hrudi svírá, mysl svou, tu nedokážu ovládnout.
Tvůj hlas v uších zní, chvilku prostou rozzvoní.
V hlavě víra, že ruce mé, ruce tvé si přitáhnou.
Tvé oči v mých, hloubi, hloubi nitra napůl rozlomí.
V hrudi svírá.
Bez tebe být, teď těžko lapám po dechu.
Chtěl bych tě vzít, kam jen budeš chtít.
Bez tebe jít, byl by život rovný útěku.
Chtěl bych poradit, zda mám teď bdít či snít.
Bez tebe být…
Třeba když budu snít, přijde onen, onen okamžik,
kdy strach z klopy kapsy nevyplave na povrch.
Třeba to samé budeš chtít, přitáhneš mě za knoflík.
Svážeš nás v nit, oko vrhneš potom co já oko vrh.
Třeba když budeš chtít.
To pak půlměsíc s půlměsícem spojí se,
v jeden zlatý talíř, co zářit bude v širý lán.
Z něj budeme jíst ze společného krajíce
a život začneme žít, s láskou dokořán.
Tys můj půlměsíc.
Nemůžu spát v noci, v noci se vzbouzím.
Před očima tvůj obraz, obraz připomínám si.
Nemůžu spát, to ty, po tobě toužím.
Kolik šancí máš potkat svůj půlměsíc.
Nemůžu spát.
...tys můj půlměsíc.