Velvet_Goldmine (123/165/54)

– Praha
Bez názvu (III.B SŠ) Tuhle báseň jsem napsala po tom, co jsem se s člověkem, kterého jsem milovala, docela dost ošklivě pohádala. Přiznávám, že jsem na tom měla veliký podíl já, ale on mi nedal na výběr. Vinný bude asi vždy ten zamilovaný.
Ztrácím se díky jeho líným očím – špinavá lhostejnost.
Utopena ve vlastním perverzním smutku čekám
na smrt objímající mou duši.
Lži,
laskejte tuhle drsnou přítomnost
nebo budou vzpomínky lepší droga než vy.
Vím,
a to bolí víc než vidět.
Myšlenky bodají rychleji a důsledněji.
Zemřeš,
ucítíš-li mé touhy.
Chudáčku,
snědli by Tě zaživa,
protože přežijí veškeré zlo.
Když miluji, zabíjím.
Když nenávidím, léčím.
Jsem protiklad.
Zemřu, abych žila
Žiju, abych zemřela.
Má to smysl,
ale pro nikoho to není přijatelné.