Udělal jsem Tlustou čáru,
život začal znovu žít,
nasedl jsem do kočáru
a už nechci sám zas být.
Kočár má jen místa dvě,
jedno pro mě, druhé pro Tebe,
kočár štěstí pluje houpavě,
míří vzhůru, míří do nebe.
Jeho cesta v dáli nekončí,
nýbrž začíná,
tam, kde svět nekončí,
tam, kde nebe sedmé začíná.
Tam jsme my dva spolu jen,
krásné jsou noci, krásný je den.
Krásné jsou chvíle,
když u mě jsi Ty,
krásné jsou chvíle,
když Ty a já jsme my.
Nastal čas štěstí,
válku smutku vyhlásím,
nejdříve dám mu pěstí,
pak ho na hák pověsím.
Nepřátelé, kliďte se z cesty,
už jsem na vás vyzbrojen,
mám neprůstřelné vesty,
do boje jsem zapálen.
Boje násilné,
boje krvavé,
boje zbytečné - ty nechte si pro sebe,
bojuji za jedno - za mě a za Tebe.
Až večer zas půjdu na kutě,
usínat bude se mi krásně,
mám přeci Tebe a miluji Tě,
a to je víc než tyhle blbé básně.