To ticho je hrozný jen rádio jásá
otočíš kolečkem teď ticho hlásá
že cesta je hrozná a světla v mlze
vracíš se odněkud a trochu krize.
A jedeš co umíš a ještě víc
cigára mizí a v krabičce nic
benzinka v dáli to ticho je divný
a zatáčka pravá a srny se mihly.
Přemýšlíš cestou za co život stál
a vzpomínáš jak jsi na kytaru hrál
úklid a kafe, jen ten co měl být
tam není a nebyl a můžeš jen chtít.
A přece se stane a klíč v zámku mizí
a srdce se třese a už nejseš cizí.
Pak ozve se ten, co měl zůstat stranou
malá smska a ozvy přestanou
z obzoru fotka s igelitem padá
a srdce se utiší a nálada ráda.
Jak dopadne příběh, jenž mnohých se týká
kdoví jak rozhodne, padne hlava protivníka
zůstanou hradby stát, zdály se pevné
brána se otevře, rytíř se nehne.
Málo kdo ví, jak život prožít
neztratit, nelhát a nebýt cizí
když hodíš svou hrdost jen v prázdný ring
pak nebudeš vítěz, nebudeš king.