Samota je věc prázdna,
já znám jí víc než dost,
považujte mě za blázna,
ale sežrala mě až na kost.
Člověku divné myšlenky mozek zžírají,
pázdnota, úzkost a samota ho svírají.
Oči pletou mokrou nit,
já povídám si se zdí,
ticho hraje nový hit,
a to mě doma vězní.
Až zajde Slunce
a přejde jeho svit,
zažeňtě ho k louce,
zabte ho a bude klid.