Dobry den vsem,
prinasim vam dalsi pameti.
Minule jsem skoncil u planovaneho vyletu na pusty ostrov. Ten se opravdu uskutecnil, avsak prilis se nevydaril a to ve vsech smerech.
Tedy: V chaticce jsem dal vypoved s planem, ze budu prenocovat na vlastnim ostrove. Chtel jsem si tam uklohnit neco na ohni. Varic zustal doma kvuli redukci hmotnosti zavazadla a esus taktez. Potreboval jsem tedy hrnec nebo panvicku. Hrnec byl drahy, moc velky a tezky. Panvicka nebyla vubec. Ale nasel jsem nerezovy talir za pouhych 35 peso - 16kc (kurz dolar/peso se zlepsil). Pak nasledoval olej, brambory, vajicka, sul, pepr, rajcata a cibule.
Par veci jsem nechal u toho chlapika, ktery mi pujcil lodku (napriklad kolo). Cesta zacala fajn. Ostrov Dilumacad byl bliz nez Miniloc (asi o tretinu, takze to mohlo byt 5km). Celou cestu tam jsem premital, jestli to zeleny u plaze jsou kokosove palmy nebo ne. Pral jsem si palmy. Jak jsem se priblizoval, skutecne se objevily palmy. Ale taky se objevila lodka na brehu a neco jako chaticka. Kdyz jsem prirazil, ukazalo se, ze to neco jako je skutecne chaticka. A beda - muj soukromy ostrov je jiz obydlen nekym jinym! Prisel chlapik a pozdravil. Kdyz jsem se prochazel po plazi a hledal misto, kde udelam ohen, tak mi ten chlapik oznamil, ze ostrov je soukromy (a samozrejme ne Muj soukromy). Hm, asi jsem tedy nebyl prvni, komu se zalibil. Musel jsem tedy odjet na plaz na jinem ostrove. Ta byla uz skutecne opustena, ale nebyla tak hezka. Dokonce se tam valely nejake odpadky (coz neni na Filipinach obvykle, viz "obecne informace" nize). Nicmene rozdelal jsem ohen a vyzkousel novy plechovy talirek pouzit jako panev. Osmazil jsem si brambory, vajicka a rajcata s cibuli. Moc jsem si pochutnal. Ale to byla skutecne jedina vec, ktera se povedla. V noci zacal foukat vitr, pisek uplne vsude, rano zacalo prset a kdyz jsem se vracel zpatky z ostrova do El Nida, tak me ten vitr tuze potrapil. Cela lodka i s mym telem fungovala jako plachta a bylo velmi tezke s tim panem Neptunem bojovat. Nechtel me pustit zpet do El Nida. Ale nakonec se povedlo. A posledni vec, ktera mi pozlobila, byl chlapek, ktery chtel za lodku vic, nez jsem predpokladal.
Jeste ten den jsem vymenil padlo za riditka. Od rana az do noci bylo zatazeno a obcas spadlo par kapek. Dalsi den take. Obsah mych zavazadel se staval vlhci a vlhci. Ten dalsi den jsem nasel na prenocovani prekrasne misto u potoka kousek od silnice, ale dokonale z dohledu. Na ohni jsem si pripravil sve jiz oblibene menu - pecene brambory, vajicka a rajcata. Rozdelani ohne z klacku pohazenych po lese po dvou vlhkych dnech mi dalo skutecne zabrat. Predchozi noc jsem byl liny stavet stan. A zmoknul jsem. Tentokrat jsem se premohl. Zalibila se mi malinkata plazicka hned u toho potucku - velka akorat na ten stan. Asi 5 cm nad hladinou vody. V noci me vzbudilo bubnovani destovych kapek na strechu stanu a o hodinu pozdeji plovouci podlaha. Rozespaly jsem trochu zpanikaril. Vsude tma, vsude voda a hluk jako u jezu. Suche klacky schovane pod striskou stanu jiz odplavaly, zabky uskladnene tamtez byly taky v tahu. Vzpomel jsem si na kolo. To nastesti neoplavalo. Vecer jsem si maloval, ze v ohnisti vydrzi zhave uhliky az do rana. Ohniste vsak take jiz odplavalo a to misto, kde byvalo, bylo 5 cm pod hladinou. Stan se da nastesti cely capnout a prenest. K dispozici byla jeste loucka vedle rozvodnujiciho se potoka, asi 40 cm nad. Jinak vsude jinde to bylo neproniknutelne zarostle. Ale co kdyz bude voda stoupat dal? Vzpomel jsem si na opusteny dum u silnice asi 100 m daleko. Vzal jsem kolo a zacal pochodovat. Ale po 5 metrech, pri prelezani spadleho stromu (viz foto) se mi smekla noha a uhodil jsem se. Radeji jsem tedy zustal na te loucce. Tam byla kokosova palma. Napadlo me, ze by mi pri te vsi smule mohl jeste spadnout na hlavu kokos... Ale jine misto na stan pobliz opravdu nebylo. Cesta k baraku u silnice byla zavodnena. Z bublajiciho potucku se stal hucici zivel. Vlezl jsem do stanu a kupodivu usnul. Nastesti za chvilku prestalo prset a rano se z toho toku stal zase bublajici potucek a dokonce se po dvou zcela zatazenych dnech ukazaly slunecni paprsky. Vratil se mi optimismus a opet jsem dostal chut na sve Jungle menu. Ale vsechno bylo mokre. Voda mi ukradla ohniste i suche palivo. Ale opet jsem si vzpomel na opusteny DREVENY barak opodal. Za chvilku domecek prisel o cast sveho objemu. A o dalsi chvilku pozdeji uz prskal olej na panvi (totiz na plechovem talirku).
Vyhrabal jsem se teprve ve 4 odpoledne. Na dalsi ceste do Puerto Princesa se nic zajimaveho nestalo. Horko, sucho, same "Hello sir", palmy kravy buvoli. Ale prekvapila me nadherna hladka betonova silnice, ktera zacala asi 150 km pred Puerto a uz neskoncila. Ted jsem v tom Puerto Princesa. Je to dost osklivy mesto. Prijde mi to jako maly Karachi. 14. unora letim do Cebu city a to bude bez pochyb jeste osklivejsi (750000 obyv), ale odtud se co nejdrive (pokud mozno hned) vydam na vedlejsi ostrov Bohol, kde jsou slavne "Chocolate hills" (cokoladove kopecky) a nejmensi poloopicky na svete, kterymi se inspirovali tvurci hvezdnych valek.
Napisu jeste par obecnych informaci.
- Nevim, jestli jsem to uz psal nebo ne - je tu o 7 hodin pozdeji, nez u nas.
- Filipiny maji rozlohu 300000 km2 (bez more, samozrejme - tedy stejne, jako Italie)
- je to souostrovi - celkem 7107 ostrovu
Doprava:
- kdyz nepocitam krasnou silnici z Puerto na sever (asi tech 150km), strida se cesta z udupane hliny a kameni s kousky nove betonove silnice. Zda se, ze tu betonku chteji mit vsude. Nekde je cesta uz rozsirena a uvalcovana, tu a tam uprostred niceho zacne silnice a za kilometr nebo dva zase skonci (viz foto).
- vetsina lidi tu jezdi na motorce. V odlehlych vesnickach v dzungli chodi spis pesky. Ve mestech jezdi tricykly (neco jako riksa, funguje jako taxi. Motorka s bednou standardne pro 3 lidi. Ale Filipincu se tam vejde treba 8, kdyz se snazi). Mezi mesty jezdi standardni autobusy a taky mistni specialita - tzv. Jeepney. Pozustatek z valky. Americani tu nechali neuveritelnou spoustu dzipu a Filipinci si z nich udelali prostredky hromadne dopravy. Trosku je prodlouzili, prizpusobili pro sezeni vice lidi uvnitr i na strese a pomalovali je jako kolotoce na pouti. Normalnich osobaku je tu malo.
Jidlo:
- Po spatne zkusenosti s korejskym jidlem v letadle jsem se trosku zdrahal zkouset to filipinske. (to korejske bylo tluste hovezi, nejake rasy nebo co a pak "polevka". Ja bych to nazval spise jako "Prekvapko z akvarka". Tak to vonelo a kdyz jsem si trochu liznul tak to chutnalo tak nejak, jak by mohla chutnat shnila voda z akvarka. To bylo prvni korejske jidlo, ktere jsem si vybral zamerne. Pri podavani druheho jidla jsem letusce nerozumel, co nabizi a rekl jsem "to druhe", abych nevypadal blbe. A na stolecek mi opet pristal nejaky zeleny blivajz)
Zkousim pomalu. Jidelny funguji tak, ze maji vystrcene hrnce, do kterych muze clovek nahlednout a vybrat si, co chce. Nejradsi mam zatim kure na kari s ryzi. Rano si davam americkou snidani, kterou tu bezne podavaji. Dnes jsem se poprve odvazil opet experimentovat a porucil jsem "Bocilog" - Filipinska snidane. Pecena ryba, ryze, kafe. Uslo to. Zitra si dam "Tapsilog", tak schvalne, co na me vybafne.
Kdyz nejsem v restaurantu nebo v bufetu, jim banany - ty jsou tu levne. Stoji vetsinou 1 peso (45haleru) za kus. Jsou malicke - asi jako tretina bananu dovazenych k nam. Chutnaji skoro stejne.
Velmi jsem si oblibil mango. To je neco docela jineho, nez se koupi u nas. Strasne sladke, stavnate, osvezujici - absolutne lahodne. Kilo za 60 - 100 peso (27 - 45 kc) - takze zadna lace.
Lidi:
- prevazne krestani
- mluvi filipinsky, ale anglicky umi temer vsichni a to perfektne. Otazka "Do you speak english" by tady znela jako "Mate obe nohy?"
- kdyz jedu na kole, tak na me vsichni pokrikuji bud Hello, where are you going (nazdar,kam jedes), Hello, what is your name (ahoj, jak se jmenujes) a nebo - dalsi mistni specialita "Hey Joe" Nevim proc mam byt Joe. Takhle nekteri lide zdravi vsechny cizince.
- jsou usmevavi, pratelsti a prodavaci neokradaji. Ale nestane se tu, ze by me nekdo jen tak pozval domu (v Turecku, Iranu a Pakistanu se tak deje)
- jsem skutecne velmi a prijemne prekvapen - Filipinci jsou poradnejsi nez my. Zadne odpadky na chodnicich ani kolem silnic. Jen vyjimecne.
Zverstva:
- ma tu byt hodne hadu, ale zadneho jsem zatim nevidel (asi spis nastesti)
- maji tu byt komari prenasejici malarii, ale ti tu taky nejak nejsou. Je jich tu o hodne mene nez u nas v lete. Jen kdyz spim venku, tak mi obcas nejaky zabzuci do ucha, ale spis jen vyjimecne. Repelentem se strikam jen kvuli nebezpeci infekce malarie.
- neni tu zadny jiny bodavy hmyz (zadni ovadi nebo neco podobneho), dononce ani kliste jsem jeste nemel, i kdyz casto prochazim vysokou travou
- na jednom miste jsem narazil na pijavice. Kdyz se sunda vcas, tak neni problem. Na tom jednom miste jsem jich v prubehu pul dne nasbiral celkem 5. Ona se pricucne a zacne sat krev jako kliste. Ale ja mam velmi citlivou kuzi, takze vsech 5 pijavic jsem zpozoroval vcas. Jednu jsem dokonce za jeji drzost hodil do ohne.
- zabicky jsem jiz zminoval. V dzungli je spoustu standardnich cvrcku. Ale pak tu jsou taky nejaci bud ptaci nebo vetsi (nadstandardni) cvrcci, ktery delaji takovy randal, az skoro zalehaji usi. Kdyz jsem ten hluk zaslechl poprve, tak jsem se zdesil, co se kde deje. Dalsi ptak vydava kovove znejici zvuk, jako kdyz nekdo ve vedlejsi mistnosti uderi do radiatoru.
- jsou tu opice, ale je jich asi malo a jsou hrozne plache a nedelaji zadne zvuky. Videl jsem asi 3.
- obcas kolem me proleti obrrovsky motyl, ale neda se vyfotit. Neposedi.
Penize:
- filipinske peso. Kurz pekne lita. Po priletu byl kurz 46,50 za americky dolar, pak to kleslo na 43 a ted uz je zase 46,50.
- i ceny nekterych sluzeb pekne litaji. Internet v Coronu stal nekde 25 peso a nekde 50, v El Nidu pak nekde 60 nekde dokonce 90 a tady v Puerto stoji nepochopitelnych 15 peso za hodinu (6,80 kc). Lodni listek z Coronu do El Nida stal 2200 peso (asi 180 km, 1000kc) a letenka z Puerto Princesa do Cebu city (kolem 600 km) stoji 1100 peso (500 kc). Ale dalsich 1000 peso dam bohuzel za kolo. Ale porad lepsi nez stravit 30 hodin na lodi za vice penez.
- Filipiny maji byt chuda zeme, ale zadnou chudobu jsem tu zatim nevidel. Vsichni maji kde bydlet, vsichni maji co jist a pit. Je pravda, ze ve vesnickach treba neni elektrina a pere se v potoce, ale podle me chudoba zacina teprve tam, kde neni kam slozit hlavu a/ a nebo neni co vlozit do ust. Neprijde mi, ze by jim neco chybelo.
.
.
.
.
.
Foto.
532. Piratska lod ukryta v krovi (na te jsem prijel)
531. Zapadajici slunce a susici se kratasy
538. Trocha ranniho kyce (z opustene plaze)
543. Jeste jeden kousek kyce.. (ze sedla)
541. Jeden z "Jeepney". Tenhle uz doslouzil.
549. Prumerna silnice
618. Aaaa - zmena!
633. Nektere mosty jsou tu dost o usta. Pres tenhle jsem s nalozenym kolem nastesti nemusel
649. Co to roste v tech bazencich? Nahore ryze, nize ryze a dole - ryze.
670. Krasne zakouti pobliz mista, kde jsem taboril
674. Jiz uklidneny vodni zivel. Klada, o kterou jsem se prerazil a v pozadi instantni domek ze strany a kolo ze zadu
679. Papanicko pro me.
728. Mezi mesty Roxas a Puerto Princesa maji velmi radi kokosove palmy
738. Jeepney. "A co ta svetla, pane ridici!"
750. Puerto Princesa, tricykly
--------------------------------------------------------------------------------
14 přiložených souborů- Uložit všechny soubory najednou - Zobrazit všechny obrázky najednou