Ahoj lidicky, opet se vam ozyvam.
Zmenil jsem polohu. Nynejsi poloha: Ostrov Palawan (najdete i v atlase sveta, je to takova nudle), mesto El Nido (na severu).
Na ostrove Busuanga, dlouhem i sirokem asi 50km, jsem si naplanoval cestu kolem dokola, kterou jsem chtel stihnout s jednim prenocovanim venku. Velkou rezervu jsem nemel, protoze uz jsem mel zakoupenou lodni jizdenku do El Nida na Palawanu (asi 200km). A propos, ta jizdenka byla strasne draha - 2200 Peso, coz je asi tisic korun. Nemel jsem tedy v planu si tu lod nechat ujet.
Nez jsem vyrazil, nakupoval jsem nejake jidlo a taky vodu (nevedel jsem, kde a kdy bude moznost nabrat, koupil jsem si tedy 6litrovy barel za 85p - 40Kc). Na Busuanga maji silnici, jak ji zname, jen kousek kolem toho hlavniho mesta Coron. Zbytek jsou prasne polnacky.
Vyjel jsem teprve ve 14h a ten den jsem ujel jen 30km. Bylo mi strasne horko. Ten 6litrovy barel jsem vypil skoro cely. I presto me bolela hlava. Na prespani jsem nasel nejaky opusteny pozemek u silnice s betonovym plackem. Kdyz jsem jedl, behali kolem me malinkati svabici. Ze svabu mam panickou hruzu, ale tihle mali mi tolik nevadili. Papali zbytky z arasidu, ktere jsem drobil na zem.
Protoze moje lod mela odjizdet od toho vecera pozitri rano, uvedomil jsem si, ze moc casu na objeti ostrova nemam. Dokonce jsem premyslel, jestli nebude lepsi se vratit stejnou cestou. To by ale byla nuda
Kdyz zacalo svitat, zabalil jsem si vsechny sve svestky a slapl do pedalu. Jelo se pekne - od sesti do deseti hodin padlo 30km. Ale pak se zase zacalo delat nesnesitelne vedro. Rozhodl jsem se, ze pres poledne pockam nekde ve stinu. Jsem velmi narocny - na ten odpocinek jsem chtel hezke mistecko u pruzracneho potoka (takova mista na ostrove jsou). Ale zase me zacala bolet hlava a nakonec jsem se vycerpany svalil do stinu bambusu. Na chvilku jsem usnul a ulevilo se mi. Zacal jsem dlabat banany, arasidy a krupky a k tomu mi Miroslav Donutil vypravel zabavne historky (mp3 v mobilu).
Kolem 14h jsem zase vyrazil, bylo porad silene horko. Abych vam vice priblizil mistni "silnici". Busuanga je kopcovaty ostrov a silnice, i kdyz vede vetsinou podel pobrezi, se tem kopcum vubec nevyhyba. Dost casto jsem dolu jel krokem se smacknutymi brzdami. Nebylo mozno se aspon z kopce rozjet, protoze bych si na tech kamenech akorat natlouk. A pak zase do kopce. Velkeho kopce. Tak velkeho, ze i pri tlaceni kola jsem musel v pulce odpocivat.
Takhle hrozna ta cesta samozrejme nebyla porad, ale dost casto na to, abych se po dalsi hodine opet svalil vycerpanim. Kdybych nespechal na tu lod, davno bych to nekde zapichnul.
Ke konci meho okruhu bylo letiste, kam jsem priletel z Manily a kde jsem sestavoval kolo. Myslenka, ze kruh dokoncim jeste ten den, se zacala rozplyvat. K letisti jsem dojel asi v pul desate vecer s 80 kolometry na tachometru, coz byl v tom hroznem terenu a velkem horku zatim asi muj nejvetsi vykon. Prave u letiste je jedno to krasne mistecko, ktere jsem hledal kolem poledne - tam jsem tedy prespal s planem vyrazit pred svitanim (zbyvalo 21km a lod mela odjet v 8h).
Bylo to opravdu moc krasne misto. Voda klidne bublala a do toho mi tise kunkaly roztomile zabicky.
Rano, posledni cast okruhu jsem jel poradnou pilu diry nediry. Rafky dostavaly poradne na prdel (pardon). Docela se i divim, ze to vydrzely. K lodi jsem dorazil s 50 minutovou rezervou. Oprel jsem kolo o zed a zacal si sebe i svuj stroj prohlizet. Rozdil mezi mnou, mym vozidlem a lidmi prochazejicimi kolem me byl znacny. Aby me na tu lod vubec vzali, tech 50 minut jsem venoval dukladne ociste. Byla to dobra prace. Dokazal jsem sebe a kolo umyt tak dobre, ze se se mnou dokonce zacali bavit i ostatni lide, kteri cekali na stejnou lod.
Sami turisti. Tlusta Kanadanka, stary Australan s cinskou manzelkou, dva Frantici, Spanel. Vsichni si me obdivne prohlizeli a ptali se kde se tam to kolo vzalo a co mam v planu a podobne. Plavba trvala dlouhych 8 hodin. Bylo tedy dost casu na foceni kolem plujicich ostrovu, povidani s tlustou Kanadankou a starym Australanem i na poslechnuti cele Valky s mloky na mp3.
Dalsi den jsem byl opet plny sil na dalsi dobrodruzstvi. Kolem tohoto mista - El Nido se rozklada nadherne souostrovi (Bacuit archipelago). Vylety lodi jsou ale strasne drahe, vypadalo to spis na nejakou kratsi vyjizdku na kole. Trochu me to ale mrzelo byt tady a nevidet ty nadherne ostrovy. Kdyz jsem se coural po plazi kolem malych lodicek (trochu jako kanoe), neco me napadlo (asi vas napadne co ).
Misto upocene sedacky v motorove lodi, ktere by stalo od 650 peso vys, jsem si pujcil lodicku a padlo za 150 (65korun). Ostrov, ktery jsem chtel videt, byl vzdalen asi 5 km, tak to bych mohl zvladnout, jsem si rikal. Pan, od ktereho jsem si lodku pujcoval, si klepal na celo, kdyz jsem mluvil o ostrove Miniloc. Rikal, ze je to strasne daleko na padlovani, ze mozna prijde vitr a boure a podobne.
Nenechal jsem se odradit. Rychle jsem vzal 2 flasky vody, nejake jidlo a nahradni obleceni a chytil padlo. Pocital jsem, ze pri pluti rychlosti volne chuze, tedy 4-5 km/h, bych tam mohl byt za neco pres hodinu. Ale nebyl to spravny odhad. Jednak jsem plul o neco pomaleji a jednak to bylo o neco dale, nez 5 km. Do slavne laguny, mistniho Nej, jsem doplul po 3 hodinach. Krasne misto. Klidna voda a uplne bezvetri. Lagunu pred vetrem chrani skaliska. Bylo tedy slyset jen zpev ptaku. Kdyz jsem opet dlabal banany a krupky, projela kolem me vyletni lod. Vsichni meli oblecene zachranne vesty a proslunenou krajinu fotili s bleskem.
Cesta zpatky uz se mi zdala trochu dlouha. Taky vlny se zvetsily a sedatko me tlacilo. Kdyz jsem se snazil sednout pohodlneji, malem jsem ztroskotal , to by bylo skutecne mrzute. Takze jsem radsi dal sedel nepohodlne a pro zkraceni casu jsem si pustil dalsi rozhlasove dilo od Capka, tentokrat Krakatit. Do El nida jsem se vratil uz v uplne tme. Pan se ptal, jestli jsem dojel na ten Miniloc. Vykrikl a poplacal me uznale po zadech, kdyz slysel, ze ano.
Byl to pekny vylet, ale precijen to padlovani bylo prilis dlouhe. Vymyslel jsem dalsi namorni vylet. Pri padlovani jsem v dalce zahledl ostrov s dlouhou bilou plazi lemovanou palmami, ktery je bliz nez Miniloc. Tam se vydam stejnym zbusobem a prenocuju tam. Na jednu noc se tedy stanu Robinsonem. Na jednu noc tedy s predpokladem, ze mi pres noc nerozslapne lodicku dinosaurus.
Tak timto jsem se dostal ke konci dejin, dalsi udalosti teprve nastanou. O nich vas budu opet informovat.
Libik.
Ps. Prosim piste mi, vsem odpovim.
Pps. Fotky.
393 Jedna ze zabicek, ktere mi delaly spolecnost pri mem druhem venkovnim prenocovani. Dotaz pro Lucku "Zabovou" - vis, ktery je to druh?
398 tlusta Kanadanka a stary Australan
408 velke i male lode tu maji po stranach vyrovnavaci postranni lyziny, vzdy z bambusu
414 Filipinci jsou usmevavi lide
419 behem cesty z Coronu do El Nida bylo stale cim se kochat
490 moje lodicka zaparkovana v lagune (Small lagoon)
500 pohled z laguny smerem do more
514 nikde zadny breh, z vody rovnou vycnivaji skaliska
610 ostrov Miniloc v zadech; zapad slunce
Ps. Pokud by nekdo chtel videt ty fotky, tak mi napiste. Sem je vsechny pridat nemuzu