I
Vždy se probouzíme ránem v ozvěnách
z popůlnoční pravdy na límečku nach
samohlásky I tak trpké ve tvém smíchu
kousek jablka a verše z akrostichu
upustí od obkročného pro sdružený rým
absolutní identický v echu na předtím
na předtím těch tajných básní bez ohlasu
na předtím té nejistoty zřejmé z hlasu
na každé z těch předtím kam se musí bos
kdy se cítíme jak rudý klaunův nos
na předtím ta hladit prsty v sledu hladu
po nevím po neznám přes ortely pádů
na všechna ta ryzí předtím poprvé
co skončila a teď jen bolí do krve
Všechna echa časem ztrácí zvučnost v tichu
vůně rána ještě mívá příchuť hříchu
II
Vždy se probouzíme ránem ve stínu
po konturách noci stírám patinu
včerejšího lesku příliš pálí v očích
jen rolety jsou vzhůru na všech kolotočích
máme zprvu rozhled jako z Picassa
pak se rozmočí a krása nekrása
zbude v obrazu jen šedá šmouha z barvy
podle pravidel co prosadil pan Darwin
stejně v stínu skončí všechen bílý sníh
světla lamp i loučí slunce dnů i hřích
světla slávy potlesků snad osudové divy
světla hvězd při rozbřesku a oslnivě tklivý
motiv Chopinova durového Es
stíny skončí dívky přípravu na ples
Všechna echa ovšem ztrácí zvučnost v tichu
z vůně noci časem mizí příchuť hříchu
III
Vždy se probouzíme ránem v ozvěnách
po včerejší noci zbylo tvoje ach
několik tvých vlasů u mě na polštáři
tisíc výpovědí lásky na mé tváři
zbyla torza ozvěn nesmrtelných gest
zbylo moje chtít i tvoje chtění svést
zbyly naše tajné hyperboly přání
zmizela však vášeň, tajemství hned za ní
zmizel roztomilý rozechvělý strach
zmizel bez ozvěny v stinných ozvěnách
v ozvěnách tvých ještě v ozvěnách tvých stále
v ozvěnách tvých spěšných prosím pojďte dále
v ozvěnách na noty z pana Ingrata
vybrnkané v stínu formou legata
Všechna echa přes den ztratí zvučnost v tichu
vůně rána má však ostrou pachuť hříchu
IV
Vždy se probouzíme ránem ve stínech
na obrysech noci cítím horký dech
cítím otisk našich vyslíděných spouští
ukrývaných schválně v ostrém žáru pouští
v žáru pouští měnícím se v oázy
promítaje zpětně noční extázi
na každé to ráno spjaté s ozvěnami
v doprovodu akordů od Emi až po sami
už jsi pryč já marně sklízím v ozvěnách
všechen nepořádek usazený prach
s špetkou naděje na dozvuk v palindromu
jakoby se blesky měly dočkat hromů
nelze vím to z konců kouzlit začátek
nelze vrátit celé noci nazpátek
Všechna echa vždycky ztrácí zvučnost v tichu
z vůně rána rázem zmizí příchuť hříchu
V
Vždy se probouzíme ránem v ozvěnách
z popůlnoční pravdy každý něžný tah
otevíral hru a přesto skončil v patu
pouze další drink z levného automatu
pouze další sladký drink a žízně víc
pouhopouhá touha stínit když je hic
jak se ale krotí žízeň po distichu
všechna echa přece ztrácí vlhkost v tichu
někdy smíme usnout nocí bez ozvěn
spíme však jen chvíli nežli začne den
nežli začnou sálat shody samohlásek
nežli začnou pánům svody sličných krásek
intenzivně dávat autentický stín
sebevrahův stín, jenž padá do hlubin
do hlubin kde pouze sníme bez ozvěn
přestože to víme milujeme den
a milujeme rána rosou rozmazaná
všechna odražená světla předem daná
milujeme a priori všechna poprvé
třebaže nás proto právě bolí do krve