V potemělém pokoji, ozářeném jen venkovním osvětlením, od lidí kteří stále sentimentálně věří na svátky ,,klidu a míru,, lajcky přeloženo Vánoce, zapaluji obyčejnou čajovou svíčku, říkejme ji třeba vánoční, když už jsou ty Vánoce.
Rozkrajuji jablko, ale nehledím jestli je tam hvezdička či křížek, mám jiné starosti.
Botou háži tak maximálně do botníku.A místo lodiček ze skořápek raději shlédnu Titanic (stejně se potopí)...Lití olova do vody? Jak ubohé raději leju alkohol do sebe, o dost více než jindy - z toho alespoň něco mám (kocovinu)...
Však v tomto období se i ve mě něco děje, jsem smutnější než jindy, vnímám lásku co lidé k sobě cítí (já pouze platonicky).A připadám si osamělejší než v jiném ročním období...