Před Vánocemi jsem prodavačce v obchodě s kávou slíbil, že někdy v lednu půjdeme spolu někam na kávu. Byla to reakce na její pozvání. V sobotu jsme byli s přítelem v nákupním centru a říkal jsem mu, že tam ta prodavačka mě pozvala na kávu. Bylo vidět přes skleněnou stěnu že ona tam dnes je. Domluvili jsme se s Matějem že já tam půjdu za ní sám a domluvíme se, jestli teda bude chtít. Matěj řekl že až se s ní budu domlouvat, přijde tam jako zákazník si něco koupit. Fajn jsem mu řekl a aby koupil tu naši Davidoff. Matěj zůstal stát v pasáži aby nebyl vidět a já jsem vstoupil do obchodu. Vstoupil jsem do obchodu, ona mě poznala, usmála se a pozdravili jsme se dobrý den. Zatím tam někoho obsluhovala a čekal jsem až ten člověk vypadne. Potom jsem na ni promluvil: bylo to tady že když jsem před nedávnem tady nakupoval, tak jsme se bavili nějak o tom a byl jsem zvanej na kávu? Bylo to tady nebo někde jinde? Ona se zasmála a řekla: jo vy máte těch pozvánek tolik? Zasmál jsem se a řekl: ne, to ne, bylo to tady, jenom tady jsem byl pozvanej. A ona: fajn, nezapomněl jste? Odpověděl jsem ji že jsem na to myslel. A ona navrhovala že tady v nákupním centru bychom na tu kávu mohli jít. Teď vstoupil do obchodu Matěj jako obyčejný zákazník a začal se dívat po regálech se zbožím. Vůbec jsme na sebe nereagovali, prostě se jako neznáme. Já jsem ji odpověděl na tu kavárnu v nákupním centru, že to asi ne, ale že znám takovou pěknou kavárnu, že tady v nákupním centru je to takové fástové a že to bude lepší někde v příjemnějším. Matěj vybral z regálu naši kávu Davidoff a přišel k pokladně zaplatit. Matěj ji pozdravil dobrý den. Ona taky pozdravila dobrý den a řekla mu: vybral jste si? Usmála se a podívala se na mě. Já jsem na to nereagoval, prostě vážná tvář, nevšímal jsem si toho zákazníka a čekal jsem potichu až vypadne z obchodu. On zaplatil kartou, poděkoval a odešel z obchodu. Ona vůbec netušila že to byl můj přítel. Ona na mě promluvila: kupoval Davidoff, to je i vaše značka. Říkám: jo jo, je vidět že to lidé kupují. Vrátil jsem se k té kavárně a navrhnul jsem ji, že bychom mohli jít do kavárny KAFEC ve Vile Primaves, je to taková trochu lepší kavárna. Ona o tom slyšela, ale ještě tam nebyla. Vysvětlil jsem ji že to je úplně v centru v ulici Univerzitní, ale že to najde a že tam mají na výběr mnoho druhů káv. Souhlasila tedy a domluvili jsme se na úterý na 17 hodin v ulici Univerzitní a že já tam budu určitě čekat. Rozloučili jsme se, ona dodala že bude se těšit a já jsem odešel z obchodu. Šel jsem pasáží kus cesty, aby náhodou se nedívala kam jdu. Matěj čekal opodál a smál se a dodal že je to pěkná žabka. Ta kavárna je na rezervaci, v pondělí jsem udělal rezervaci s výhledem na Bezručovy sady a v úterý jsem čekal před Vilou Primaves v ulici Univerzitní. Přišla I ona a šli jsme do kavárny. Měl jsem rezervačku u stolu s krásným výhledem ven, stůl pro dva, měli jsme soukromí. Probíhal příjemný rozhovor, ona krátce poté navrhla že si můžeme tykat. Souhlasil jsem a představil jsem se jménem. Krátce po tom se mě zeptala: jak jste prožil vánoce? Začal jsem kašlat, takový umělý kašel, vynucený a smál jsem se a říkám ji, že mě zaskočilo a aby mě plácla po zádech. Ona se smála a zlehka mě dlaní ťukla na záda. Říkám ji: musíš pořádně. Ona se smála, dlaní si zakryla oči, smála se a nemohla nic říct. Já jsem přestal kašlat a říkám: tak my si potykáme a ty se mě ptáš jak jste prožil vánoce. Ona: aha, tak promiň a smála se. Říkám: no teď už je to lepší. Měli jsme kávu Columbie, byla dobrá, mají v nabídce mnoho druhů káv. Rozhovor probíhal o čemkoliv a já jsem si hrál s krabičkou zápalek, ťukal jsem si s ní na stole. Ona se ptala jestli kouřím. Zasmál jsem se, musel jsem si uvědomit že nemluvím s kámoši a řekl jsem ji že trochu. Z kapsy jsem vytáhl cigarety Davidoff, abych ji je ukázal, tedy tu značku. A ona na to: káva Davidoff, cigarety Davidoff, vidím že ta značka je u tebe opravdu oblíbená. Řekl jsem ji že ještě parfém Davidoff jsem používal několik let, ale poslední dobou mě nějak přestal vonět, chtělo to změnu, teď mám The Black, voní příjemně. Ona se ptala jestli mám ještě něco jiného od firmy Davidoff? Já jak jsem seděl u stolu, tak jsem si rozepnul knoflík u kalhot a povolil zip. Byla vidět guma u boxerek. Ona se rozesmála, začervenala se. Zeptala se: ty máš i spodní prádlo Davidoff? I já jsem se smál a odpovídám: já ani nevím co jsem si na sebe doma oblékl, ale je to BOSS, ale abych řekl pravdu firma Davidoff konfekci nemá, jenom kosmetiku, cigarety a kávy. Taky jsem ji povyprávěl historku, že jednou kolegyně z práce chtěla koupit svému klukovi boxerky a poprosila mě, abych šel s ní do obchodu a společně něco vybereme a musel jsem je v kabince zkoušet a ona se vždy podívala jak ty boxerky na postavě vypadají. Ona se zasmála a řekla že to mám celkem pestrý život. Probíhal dál rozhovor o čemkoliv i o práci a o dovolené a ona se snažila ze mě dostat jestli mám přítelkyni nebo ne. Na to se ptala víckrát a já jsem vždy moc konkrétní nebyl a řekl jsem ji že přítelkyni nemám, ale mám hodně kamarádek i kamarádů samozřejmě. Stydlivě se zeptala jestli mám nějakou kamarádku i na takové intimní chvíle. Usmál jsem se a řekl jsem ji, že jsou nějaké záležitosti na které nebudu chtít odpovídat. Ona se usmála a řekla: takže máš takovou nějakou kamarádku. Já jsem řekl: ale to jsi odpověděla ty podle svých domněnek, já jsem nic takového neřekl. Ona se smála a řekla: no já prostě nevěřím že takový pěkný kluk by nikoho neměl, tomu se věřit nedá. Zasmál jsem se hlasitě a odpovídám: mám dosti přátel a mám i sex, jsem spokojenej a tečka! A toto už nebudeme rozebírat. Usmála se a řekla: tak dobře. Zase se vedl rozhovor a později se ptala kde bydlím. Já ji odpovídám že tady kousek odtud, v podstatě v centru, tady domů 5 minut chůze. Ona: jéé tak to je pěkné a bydlíš s rodičema? Odpovídám: ne, s rodičema ne, je to můj byt a s rodičema nebydlím. Asi už pochopila že tu odpověď kterou si přála už nedostane a na toto téma se už rozhovor neopakoval. Několikrát za večer mě ruku na chvíli položila na mou ruku, já jsem na to v podstatě nereagoval. Objednali jsme si ještě dezert, čas utekl jako voda, byli jsme tam 3 hodiny a ve 20 hodin zavírali. Museli jsme končit a ona že zaplatí. Já jsem to šel zaplatit k pokladně, ona mě ještě řekla že mě ona pozvala, že to ona zaplatí, navíc když jsem u ní v obchodě kupoval tu kávu, že jsem ji nechal dýško stovku. Já jsem se usmál a říkám že ve společnosti vždycky platí chlap. Tak potom poděkovala a že je velký dlužník. Odebrali jsme se z kavárny a ona že musí jít na tramvajovou zastávku Okresní soud. Šli jsme spolu přes náměstí a ulicí Pavelčákovou a vůbec netušila že jsme šli kolem našeho domu. Došli jsme na zastávku, poděkovala za příjemný večer a jestli ještě někdy takto na kávu půjdeme? Odpověděl jsem ji: jako problém s tím nemá, já teda času mám málo, často by to nemohlo být, ale někdy se zase můžeme domluvit. Na zastávce mě řekla ještě: tak ahoj, máš to dom daleko? Usmál jsem se a odpovídám: tady odtud asi 2 minutky. Zasmál jsem se a ona se rozhlížela na zastávce kolem, který dům by to asi mohl být. Přijížděla tramvaj, podali jsme si ruku a já jsem čekal až odjede, aby neviděla kterým směrem domů jdu.