tuhle hráli v rozhlase nějakou písničku zpívanou Václavem Neckářem a otec tak nevrle utrousil: „Ale jdi někam, Skákale.“ Přišlo mi to dost vtipné a teď, kdykoli ho někde slyším, hned si řeknu, a hele, Skákal.
Začíná být stále zřejmější, oč Trumpovi jde. A nutno podotknout, že by mu to mohlo vyjít! Evropa si posrala hlavu a rozhádala se s Ruskem, takže ruská ropa a plyn jsou mino hru. V Libii je zmatek, Venezuela je pod blokádou, Arabáci také. Světu dochází ropa, zvláště Asii, ne nadarmo Čína horečně vyvíjí elektromobily; nemá sice ropu, ale má uhlí a Tři soutěsky, nad nimiž Pražská kavárna ohrnuje nos. A Trump se snaží zachránit svět, než se Čína udělá s konečnou platností pro sebe. Vlastně bychom mu měli být vděční, nemluvě o tom, že nás už brzy zbaví komunistů na Kubě. Už by bylo na čase. Uvidíš, můj milý deníčku, že za pár let bude z Trumpa největší hrdina.
Chytil jsem někde pořádnou rýmu. Mám ji od pondělí, přečkal jsem s ní Kaprasův den, ne a ne se jí zbavit, v pátek odpoledne jsem si všiml, že mi úplně odešel čich. Ztrácel se postupně, až odešel úplně. Přesto jsem odjel domů, matka si to přála. Jednak je ze soustavné péče o nemocného otce unavena a pak měla navařeno a nakoupeno na velikonoce. Dokonce letos pořídila z Němec vařená barvená vejce. A byla snad levnější, než nevařená česká. Měli jsme tedy nádivku, na zahradě jsem natrhal petržel, nějaké kopřivy a několik zplanělých kozlíčků polníčků; ty ovšem matka vyhodila, bála se, že jsou jedovaté. Také koupila kachnu a pekla ji podle Anežky. To se zavře kachna do pekáče a nechá se v troubě na 5-6 hodin svému osudu. No, popravdě, masíčko se jen rozplývalo a celé to bylo téměř bez práce. Zdá se mi, že otec rýmu přeci jen chytil a že už začal kašlat. I taková obyčejná rýma ho může zabít, vzpomeňme na Bartošku. Také se mi zdál sen, snažil jsem se dostat z nějakého domu, ale vyšel jsem omylem jiným východem, kde jsem se ocitl u opravované tramvajové trati. Mimochodem, skutečně v Praze začali stavět novou tramvajovou trať do Malešic. To už brzy bude nóbl adresa. Také se rozšiřuje síť pražských trolejbusů. Jezdí v úterý dvakrát denně a ve středu třikrát. Koukali jsme s matkou na starý amerikánský film Jih proti severu. No, bylo to především nestvůrně dlouhé a končilo to skutečně překvapivě, ač šlo celou dobu o tuctovou červenou knihovnu. Ale všiml jsem si tam jedné zajímavé skutečnosti. Po porážce jihu se Jenkýjové ze severu rozhodli přivést přeživší plantážníky, ony ošklivé otrokáře, co se museli o otroky starat, zatímco trestanci by byli za babku a to takovým způsobem, že jim ve spálené zemi napařili nadměrné daně. To bylo správné, zatočit s hnusnými otrokáři. Když něco podobného prováděli komunisté v Československu, tak byl hned oheň na střeše. Vlastně to celé bylo dost zajímavé, jen ta Skarlet byla na přeshubu.
Když jsem jel do Chebu, v Ošelíně stál vlak s vojenskou technikou, nějaké tanky nebo obrněné transportéry či co. To jsem tedy koukal. Ale alespoň neměl vojenský vlak přednost.
Také jsem si v zahradách v Plzni všiml, že bujné keře rozmarýnu přeci jen letos docela namrzly. Byli jsme v plzeňské ZOO, bylo to hezké, ale na kiwi či ptakopyska bylo příliš jasno. Blahovičníky vypadaly zmrzle, ale některé drobnolisté nohoplody vypadají po zimě celkem v pohodě. Stejně jako většina hebe. A langoš byl ohřívaný v mikrovlnné troubě.
Otec pekl bochánek. Tedy, spíše jsme ho pekli my s matkou, otec se jen ochomýtal kolem a občas řekl, co máme udělat. Měl snad alespoň nějaký pocit užitečnosti. A toho času, co to celé zabralo, ajajaj. Zalepili nám okna na druhé straně, na podzim udělali novou fasádu se zateplením jen na jedné straně. Ale protože je na této straně řada bytů 1+1, v igelitové ochraně oken vyřízli otvor ve tvaru V, aby i ti v 1+1 mohli byt vyvětrat. Jinak by mohli větrat tak nanejvýše dveřmi na společné schodiště. I tak to musí být dost děsné.