Pochopil jsem, že život (nebo "vesmír") má rád rovnováhu a také jsem pochopil, že člověk v životě asi opravdu nemůže mít všechno...
Postupně škrtám položky na svém seznamu s názvem "hledání ideálního partnera".
Můžeš chtít zušlechťovat své tělo v posilovně a budeš preferovat partnera, který také rád chodí do posilovny. Dobře. Najdeš takového muže/partnera. Budeš s ním chodit do posilovny a oba budete zušlechťovat svá těla. Později si ale třeba začneš u toho muže/partnera všímat, že je žárlivý. Anebo má příliš velké ego. Anebo je v lásce nestálý a nevěrný.
Další příklad...
Můžeš mít několik akademických titulů a diplomů, můžeš být vzdělaný a sečtělý. A hodně si na svých akademických znalostech a titulech i potrpíš.
A tak hledáš partnera, který je také vzdělaný a který má akademické tituly a diplomy. Dobře. Najdeš takového muže. Ale později si začneš všímat, že ten muž je emočně a mentálně nevyzrálý. Možná má dokonce sklony k násilí. Možná je to psychopat!
A najdeš muže, který má jen základní nebo střední vzdělání, není sportovně založený, nebaví ho cestovat do exotických zemí. Ale bude to muž, který bude v lásce věrný, bude emočně a mentálně vyzrálý, psychicky vyrovnaný.
Jenže ty chceš sportovat a chceš cestovat...
A takto bych s podobnými příklady mohl pokračovat...
Já sám, když mi bylo 18, 20 let, jsem v žádném případě nechtěl muže, který by měl méně vlasů nebo který by nosil dioptrické brýle. A třicetiletý muž pro mě v té době byl už "starý". Ách Bože, jak já jsem byl v té době hloupý! No, vlastně jsem nebyl hloupý – nebyl jsem v té době ještě uvědomělý. (A nemůžeme se zlobit na ty, kteří ještě nejsou uvědomělí, že...)
A ano, přiznávám se otevřeně: byl jsem tenkrát i trochu sebestředný. V té době jsem hledal sám sebe.
A tak si říkám, že nechci strávit svůj život v čekárně čekáním na dokonalého partnera. Protože vím už dnes, že žádný muž není dokonalý. Vždy najdeš muže/partnera, který ti bude něčím imponovat. Ale také vždy u toho muže objevíš i jeho slabší nebo stinné/negativní stránky.
Má smysl a má cenu zkoušet hledat muže/partnera, který by splňoval úplně všechny tvé požadavky a který budu přesně takový, jakého sis ho vysnil?
A teď jde o to, čemu dáš přednost. Jaké vlastnosti a hodnoty u toho muže určitě chceš a jsou pro tebe u partnera opravdu důležité. A z čeho můžeš slevit, co pro tebe zas tak důležité u partnera není...
Co se mě týče?
Čím dál tím víc upřednostňuji kvalitu charakteru u muže. Ano – chci, aby se mi aspoň trochu můj partner líbil i vzhledově a chci, aby mě sexuálně vzrušoval. Ale fyzický vzhled toho druhého už pro mě není tak důležitý. Kvalita lidského charakteru zastiňuje fyzickou přitažlivost.
Hele, já nejsem kuřák a nekouřím. Ehm... cigarety nekouřím... :-)
A alkohol vážně nepiju, prostě mi to nic neříká. Nedávno jsem si po mnoha letech dál vaječný koňak. Ale jinak alkohol vůbec nepiju a v životě jsem ani nebyl opilý.
A drogy? Nikdy. Ne. Cestou drog se já nikdy nechci dát. Já jsem nikdy ani nezkusil marihuanu, a věř mi, že mě to neláká zkusit. Prostě nemám tu potřebu.
Ale proč to vše píšu... Chci tím říct, že mi nebude vadit, když můj partner bude kuřák – pokud bude kuřák ohleduplný.
A pokud si můj partner čas od času a příležitostně dá sklenku alkoholu? No tak ať... Ani to mi vadit nebude – pokud to "příležitostně" nebude ovšem každý druhý den... :-)
A určitě bych se nechtěl ale dívat na opilého partnera. To fakt ne.
A drogy? Ne. Tohle u svého partnera nemůžu tolerovat. Já chci zdůraznit, že já nikoho nesoudím. Každý ať si v životě dělá, co chce – pokud svých chováním neubližuje druhým lidem, je to v pořádku. Ale já sám sebe znám a vím, jak se vede svého partnera chci cítit.
Společné zájmy a koníčky? Je to opravdu tak důležité? Je vážně tak moc důležité, aby kamarádi nebo partneři měli společné zájmy a koníčky?
Neměly by dva kamarády/partnery spíše spojovat podobné nebo stejné hodnoty v životě?
Já mám několik gay i hetero kamarádů, kteří mají úplně jiné zájmy a koníčky než já. A přesto si s těmi kamarády moc rozumím. Proč? Jak je to možné? No, protože je mezi námi duševní a energetický soulad. A také se vzájemně respektujeme. Já respektuji jejich odlišný styl, oni respektují můj odlišný styl. Nemusíme mít vůbec společné zájmy a koníčky.
Nevadí mi, jestli můj partner nosí dioptrické brýle. Nevadí mi, jestli má pár kilo navíc. Nevadí mi, že má méně vlasů nebo že nemá vlasy žádné. Nevadí mi, že nemá moc chlupatý zadek – moment, tohle s tím zadkem už jsem přece ale neměl v plánu sem teď psát... ;-)
Prostě... víš co... Není mi už 18, 20 let. Není mi ani 30 let. A i když se se svým biologickým věkem neztotožňuji, tak prostě jsem dnes lidsky jinde, než když jsem byl mladší. Nejsem už sebestředný, nehledám už sám sebe – našel jsem sám sebe. Mnoho z toho, co jsem si myslel před mnoha lety, už si nemyslím.
Věřím tomu, že člověk, který nikdy nemění své názory, se lidsky neposouvá.
Já se učím mimochodem nemít už na všechno nějaký názor. Já se ani neztotožňuji se svou myslí.
Je osvobozující dovolit si ten luxus nemít prostě na něco nebo na někoho žádný názor. Můžu být v roli nezaujatého pozorovatele, který jen pozoruje – nesoudí a nemá potřebu mít na všechno názor.
A hlavně už mám na partnera úplně jiné "požadavky".
Dnes je pro mě důležité, abych se se svým partnerem mohl cítit dobře, uvolněně, sám sebou, autenticky, bezpečně.
Já potřebuji být autentický. Potřebuji být sám sebou. A hrát nějaké hry před mužem nebo přetvařovat se před ním a neustále se stavět do role, která by mi nebyla vlastní, neustále si muset dávat pozor, abych náhodou neřekl nebo nenapsal před tím mužem něco, co by ho mohlo zklamat, naštvat, urazit, nebo čím bych ho mohl ztratit – to opravdu nechci. To bych nebyl já. Já kvůli žádnému muži nezradím sám sebe. To prostě nejde.
Musím vědět, že můj partner je hodný, ohleduplný a dobrý člověk, který nechce nikomu vědomě a úmyslně ubližovat.
A musím vědět, že je v lásce už věrný a nebude mě chtít podvádět s jinými muži při první příležitosti.
A také v sexu chci muže, který preferuje pouze bezpečný sex.
Já bych prostě nemohl být a žít s mužem, který je promiskuitní nebo který mě v sexu nutí do něčeho, o čem on ví, že mi není příjemné.
Já prostě chci partnera, který mi do životě nebude zbytečně vnášet drama, negativitu, toxicitu.
Takže, dokážu slevit ze svých požadavků na partnera. Ale jsou věci, ze kterých nebudu nikdy ochoten slevit.
Pocit bezpečí u muže je pro mě TOP. To je prostě pro mě to nejvíc, to nejdůležitější ve vztahu. Ve vztahu přátelském a ve vztahu partnerském.
A pokud se s mužem necítím bezpečně – potom mě to prostě dál k tomu muži nepustí. Nic s ním by mi nedávalo smysl.
Moje duše mi "zakazuje" se s takovými muži stýkat a přátelit, protože moje duše ví, že takoví muži by pro mě nebyli vhodní.
A jsem opravdu moc rád, že dnes už chápu a vím, že nejlépe se cítím v přítomnosti mužů, kteří jsou hodní, ohleduplní, empatičtí, usměvaví, slušní...
A také klidnější.
Ano, mám rád klidnější typy mužů, mám rád muže, kteří dokážou už svou přítomností navodit atmosféru klidu, míru, pohody, harmonie a bezpečí.