1) Život dokáže být... jak to jen říct... legrační?
Život nám někdy přinese to, na co ještě nejsme připraveni.
Život má evidentně rád paradoxy! :-)
Někdy před 20 lety (1999 až 2005) mi do života chodili docela často muži, kteří chtěli se mnou budovat partnerský vztah. Byli to muži hodní, laskaví, ohleduplní. A dokonce i krásní.
A věřím, že by dokázali být v lásce a v partnerském vztahu věrní.
Jenže, tenkrát v té době jsem prostě na tyhle hodné a věrné muže nebyl ještě připraven. Tenkrát mi tihle muži přišli tak nějak "usedlí", málo akční... A já jsem se v té době ještě nechtěl usadit. Nechtěl jsem žít s mužem (i když s hodným a věrným) v harmonickém partnerském vztahu.
Potřeboval jsem prostor hlavně pro sebe! A můj partner by se do mého prostoru v té době nevešel.
Já jsem ještě potřeboval hledat sám sebe! Byl jsem v procesu poznávání a hledání sebe sama – což jsem v té době vůbec ale na vědomé úrovni nevěděl.
A dnes – o mnoho let později? Dnes co?
Dnes jsem já ten "usedlý" věrný muž, který chce žít s mužem v harmonickém partnerském vztahu. Co na to říct...? Možná postačí se nad tím jen prostě pousmát, že...?
Už jsem poznal sám sebe. Našel jsem sám sebe. Vím, co chci a vím, co nechci. Vím, jakého muže chci.
Dalo by se říct, že jsem už "vybouřený".
No, hele: já jsem nikdy nebyl "divoký" typ, neměl jsem divoký nebo extrovertní temperament. Ale nebyl jsem uvědomělý.
No, o těchto věcech ti mnohem raději více povím někdy osobně třeba na příjemné procházce polní cestou... :-)
Nechci nic nikomu dokazovat. Nepotřebuji si ani už dokazovat, že se některým mužům líbím.
Ne. Já už tohle prostě nepotřebuji. Já už tohle období mám za sebou. Prošel jsem si tím – a myslím, že úspěšně. Díky bohu, že jsem se vydal na cestu sebepoznání. Protože já vždy říkám, že člověk může mít vystudované všechny univerzity světa, může procestovat třeba celý svět. Ale pokud a dokud se nevydá na cestu sebepoznání, co potom vlastně ví a zná, když nezná a nepozná sám sebe?
Hledám muže, který by chtěl se mnou zkusit vytvořit pocit domova a bezpečí.
Hledám muže, který by se chtěl se mnou usadit a žít klidný život mimo gay scénu, mimo seznamky, mimo gay podniky. (Já ani žádné gay podniky nenavštěvuji.)
Já a ty – klidný přístav...
Pojďme odsud pryč – pryč z tohoto online seznamování prostoru.
Hledám muže, který je jako já klidnější typ.
Hledám muže, který nemá rád hádky a konflikty.
Hledám muže, který mi dokáže naslouchat, který mě nebude soudit, který bude i umět respektovat můj názor – i když on s mým názorem vůbec nebude souhlasit.
Ten muž (můj životní partner) bude tak velkorysý a laskavý, že mi řekne něco jako: "Tohle je tvůj názor. Já s tvým názorem sice nesouhlasím, ale plně ho respektuji!"
Já si budu rozumět jen s hodným, ohleduplným a usměvavým mužem. A hledám muže, který nechce nikomu úmyslně a vědomě ubližovat.
Moje představa a filozofie partnerského vztahu?
Patřím k tobě po dobu trvání našeho vztahu – ale nepatřím ti.
Ty patříš ke mně po dobu trvání našeho vztahu – ale nepatříš mi.
Nechci se cítit v partnerském vztahu omezovaný a svázaný. Jsme si jeden druhému věrní, ale dáváme si i svobodu a volnost.
Pokud bys mě chtěl poznat více a blíže – jsem tady...
Jsi tady někde na iBoys i ty...?
2) Blbé podle mě v životě je, když člověk vlastně neví, co chce a co hledá.
Protože když nevím, co chci, nemůžu to najít.
Já mám na štěstí tuhle důležitou fází už za sebou. I já jsem si tím obdobím procházel.
Nevěděl jsem, co vlastně chci, nevěděl jsem, co hledám. Já jsem totiž v té době hledal sám sebe. Ale to jsem v té době na vědomé úrovni nevěděl.
Jsem rád a jsem vděčný, že už jsem sám sebe našel a dnes už vím, co chci a co hledám. A protože vím, co chci, můžu za tím jít a je šance, že to také najdu.
Já už dnes vím, co chci a co nechci.
Co nechci?
Nechci muže, který by do mého života vnášel drama, chaos a negativitu.
Nechci muže, který si mě nebude umět vážit.
Nechci muže/partnera, který by mi byl nevěrný a podváděl by mě s jinými muži.
Nechci jen jednorázová setkání za účelem sexu.
A co chci?
Chci muže spíše jemnějšího, hodného, laskavého, usměvavého, mírumilovného.
Chci muže, se kterým se budu cítit dobře, uvolněně, sám sebou, autenticky, bezpečně.
Ano – pocit bezpečí je pro mě to nejvíc ve vztazích. Ve vztahu přátelském i ve vztahu partnerském.
Já jsem ochoten a schopen být pouze s mužem, u kterého mám jistotu, že mi nebude chtít úmyslně a vědomě ublížit.
Uvedu příklady...
1. Nechám si před tím mužem na stole mobil nebo zlatý řetízek. A vím – mám téměř až jistotu, že ten muž, pokud by měl možnost, mi to neodcizí, neukradne.
On by prostě neměl ani čisté svědomí, kdyby se zachoval nečestně.
2. Vím, že mi nebude chtít ublížit. Nijak. A už vůbec ne fyzicky. Je to muž klidný, psychicky vyrovnaný.
A trvalo mi dlouho, hodně dlouho, než jsem všechno tohle pochopil. Ale jsem nesmírně rád, že už sám v sobě nemám chaos, že už nejsem ztracený v bludišti.
A víš co? Tenkrát, v té době, kdy jsem hledal sám sebe, prošlo mým životem několik úžasných a kvalitních mužů, kteří o mě měli vážný zájem. Měli zájem o partnerský vztah se mnou.
Byli to muži často krásní fyzicky, inteligentní a vzdělaní velmi milí a příjemní, věrní.
Jenže... V té době toho hledání sebe sama jsem ty muže nechal ze svého života odejít.
Vlastně je to až místy úsměvné. Protože mnozí ti kvalitní a věrní muži mi tenkrát přišli takoví "usedlí" a "málo akční". Tenkrát jsem se prostě ještě nechtěl usadit s mužem.
Představa, že bych se s mužem, který by mě miloval, usadil, mě tenkrát trochu děsila.
Říkal jsem si tenkrát: "Jejda, ne – já se ještě nechci usadit. Já ještě potřebuji hledat a objevovat a poznávat svět i jiné muže."
Prostě jsem ani tenkrát nebyl na partnerský vztah energeticky připravený.
A dnes...? Hádej... :-)
Dnes hledám právě ty hodné a věrné muže, kteří už jsou "usedlí". Tedy, samozřejmě, hledám jednoho takového muže... Jednoho životního partnera! :-)
Děkuji všem mužům, kteří mým životem prošli hlavně v mém "důležitém" období – 1996 až 2006.
Všichni ti muži, se kterými jsem se osobně třeba jen chvíli znal, mi pomáhali si uvědomit, jaký typ mužů mám nejraději a jaký vztah hledám.
Dnes mi často píšou na iBoys muži, u kterých cítím, že i oni si s největší pravděpodobností procházejí obdobím hledání sebe sama. Ti muži na vědomé úrovni ještě nevědí, že hledají hlavně sami sebe. Nevědí vlastně, co chtějí a co hledají.
A já s těmi muži mám pochopení. Já je neodsuzuji. Protože i já jsem kdysi dávno v minulosti byl tam, kde jsou oni dnes.
A přeji všem, kteří hledají sami sebe, aby se našli. A vím, že jednou se tihle muži najdou. A budou mít už ve svém životě jasno. Už nebudou bloudit.
A ty, milý neznámý, který se možná cítíš tímto mým profilem osloven, napiš mi. Napiš mi, pokud cítíš, že bys mě chtěl zkusit poznat více a blíže.
Napiš mi, pokud bys chtěl zkusit se mnou kráčet kousek cesty životem.
Ale napiš mi i v případě, že bys chtěl být prostě jen můj dobrý kamarád...
Napiš mi. A já tě rád poznám! :-)