Hosanna na výsostech 27.2. 2016
Po světlém předměstí bezcílně uhání
A s touhou prastarou se k šílenství dohání.
Přechází přes stupně stále výš k vrcholu
Ne tam, ne sem ale jen nahoru.
Co tam je netuší, netuší nechápe
Bouře jde do uší v lupání zatápe.
Všechno už pominul vše z rukou upustil
Vytyčil nový cíl, zapoměl vyhodil.
Všechno jen za jedno, nic za to nestojí
Nejsem já, nejsi ty, kdo před tím obstojí.
Nahoru, nahoru kde bělavá záře
větší než vědomí dovede k máře.
Oslepí, omámí, rozpustí, přivábí,
Nabodne, zabije, na kříž ho přibije.
Nesmyslem stal se jeho smysl
Nakazil tak zvláštní lidskou mysl.
Teď v čase je ztracený
Zbytečné vědomí, tak zbytečné vědomí. A „čisté“ má svědomí…