tak mne začal zlobit můj repasovaný počítač, ne zrovna levný. Probíhalo to asi tak, že najednou zčernala obrazovka a už nešel nahodit. Byl jsem z toho docela rozladěn, ale posléze jsem si vzpomněl, že jsem si zaplatil tříletou záruku a že bych se tedy mohl pokusit počítač reklamovat. I začal jsem hledat fakturu. Nebudu tě, můj milý deníčku napínat, ale dvakrát jsem obrátil byt i všechny papíry v práci naruby a nic. Pravda, našel jsem některé z věcí, jež jsem dlouho nemohl nalézt, ale papír se zárukou nikde. Snažil jsem si vzpomenout, kam jsem ho mohl zašantročit, ale marně. Nakonec jsem zkusil odkladiště účtenek, kam ukládám účtenky z koupí těch věcí, jež by se případně mohly v budoucnu reklamovat, ovšem s tím pocitem, že tam jsem papír nejspíše nadal, neboť už tam stejnak účtenky moc neukládám. A tu máš čerte kropáč, byl tam. Budu muset ty účtenky probrat a staré vyházet. Znovu jsem zkusil počítač nahodit a vida, naběhl. Nicméně se zdá, že přeci jen je něco špatně a sice že odešla baterie. Podezřele rychle se vybíjí a nakonec i nabíjí. A nabíječka podezřele hicuje a tak se mi zdá, že se reklamaci stejně nevyhnu. Protože na kožní jsem byl objednán na 14.15, nemělo cenu chodit do práce i vzal jsem si volno, že si v Praze ledacos zařídím. Byl jsem v tom zařizování velice úspěšný. Na Zahradním městě se opravuje pobočka KB i vymyslel jsem, že když už jedu na Červený vrch podívat se na jedno zajímavé květinářství, vystoupím na kulaťáku, tam je přeci pobočka KB. Měl jsem matný pocit, že bych měl ověřit kde přesně je, ale nějak jsem na to zapomněl. Oběhl jsem Vítězné náměstí jednou, podruhé, postřehl jsem dva tucty různých peněžních ústavů, ale KB nikde. Později jsem zjistil, že tam skutečně je, ale až na konci Dejvické ulice, tedy blíže stanici metra Hradčanská. Dobře, odpískal jsem pro tu chvíli KB a jel jsem do květinářství kytkasem.cz, kde mají otevřeno jen ve středu, jinak pracují jen jako internetový obchod. Jenže mají otevřeno až od 13 hodin, tak jako u akvaspejs, jež jsem odepsal hned na začátku, neboť jsem se domluvil s Petrem, že po návštěvě kožního se sejdeme a navštívíme spolu BZ Na Slupech. No, něco se mi zjistit podařilo, vypadá to, že paní z kytkasem jsou celkem zoufalkyně, pěstovat kytky v tmavém tunelu mi nepřipadá jako dobrý nápad, nicméně v nabídce mají zajímavé druhy, například živé kameny. Tak třeba příště. Do metra jsem se rozhodl nastoupit na stanice metra Bořislavka a že pojedu výtahem, ten je totiž nejblíže. Když jsem k výtahům přišel, zarazila mne skupinka lidí, čekajících na výtah. Rychle jsem pochopil, že jezdí jenom jeden, protože ten druhý opravovali dva opraváři. Když přijel druhý výtah, rychle jsem zjistil, že ten také není zcela v pořádku, byli v něm též dva opraváři, měl vykuchaný řídící panel a jízdy nahoru a dolu řídili právě tito dva. Jel jsem tedy na stanici metra Malostranská, přejel jsem tramvají na Újezd, přičemž jsem zjistil, že místo názvu zastávky Helichova, což bylo nicneříkající, máme nově zastávku U načančaného Jezulete, alespoň každý ví, co tam najde a nebude překvapen, až na něj za rohem Jezule bafne. Stavil jsem se v Provaznictví, je milé, že tento obchod stále prodává a koupil si 1,5 m koženého špagátu; u koženého batohu se mi totiž původní začíná trhat. Délka zdá se vyjde jen tak tak. Pěšky jsem došel k Máji, kde je KB a tam se mi podařilo ověřit, že peníze z Alzy mi vrátily zpět. Dále jsem tramvají hrůzy dojel na ZM, naobědval se a vysprchoval se a vyrazil na kožní. Zde vše proběhlo hladce, podivné pupínky kožařku zaujaly a doporučila jeden vyjmout a poslat na histologii. Prý by se mohlo jednat o virus, snad bradavice. Prý nemám chodit do veřejných lázní, ovšem vzhledem ke skutečnosti, že pupínky mám déle než půl roku, tak už to asi nezachráním. Návštěva BZ se vydařila, předjarní květena byla v plném květu: sněženky, talovíny, začínaly bledule a dokonce už i první ladoňky. Z keřů vřesovce, zimolez vonný, vilíny, zimnokvět, jasmín nahokvětý, vše v plném květu a omamně vonící, s vyjímkou jasmínu, ten ovšemže nevoní, kvetla též kalina vonná, i první podběl jsme viděli. Mišpule japonská kvetla, byť ne tak bujně jako loni, venkovní palmy vypadaly dočista v pohodě, blahočet také přežil, kamélie se nezdály utrpět nějaké škody, jen pětimetrový blahovičník vykazoval známky namrzlých listů a kořenokvětka vypadala trochu přešle. Avšak hadinec teidský nevydržel a možná též některé opadavé dřeviny, například pukol, Lagerstroemia na jaře neobrazí. Ve sklenících jsme zvenčí viděli nějaké kvetoucí orchideje a také tučnice. A také nějaké ty konvice láčkovek a špirlic, byť ne v nejlepším stavu. A také jsme viděli první prvosenky. Celkem vydařená návštěva. Pak se šlo do kavárny na Náměstí bří Synků jménem Café v zahradě, celkem příjemné místo, dal jsem si vločkovou kaši z kokosového mléka. Docela chutná, ale málo sladká, javorový sirup to nezachránil. Petr pak šel na třídní schůzky, jež se ovšem na poslední chvíli utajeně přehodili na časnější hodinu, aby přišlo co nejméně rodičů, takže domů dorazil jen chvíli po mém příchodu. K večeři jsem připravil žemlovku; celkem se povedla, jen se pekla asi tři hodiny; měla totiž pořád moc vody, asi jsme tam dali moc jablek. A už byl čas jít spát. Knop opět řádil celou noc, ještě že mám ty nové dobře použitelné špunty do uší; s výběrem pomohl D-test. Občas se tento časopis hodí, byť třeba jeho sveřepé odmítání robotických vysavačů je přímo směšné, neboť test prachovkou je neúprosný.
Po delší době se mi zdál sen o jaderné katastrofě, tentokráte ovlivněný knihou Lazaretní vlak. Knihu měla babička v knihovničce, název mne lákal, ale kniha mi připadala tlustá. Tak jsem ji teď přečetl, tedy původní verzi. Působila hodně nevěrohodně a všichni ti Češi plní nadšení pro nový komunistický svět mi byli z duše odporní, zato jsem tíhl k milým náckům, například Klaubic, nebo jak se jmenoval, to byl takový milý pán. A Macura, to byla vysloveně kladná postava, a tolik jí bylo ublíženo. Přečetl jsem to s vypětím sil, šlo vlastně o pokračování románu Severní nádraží, jehož neznalost mi opravdu nepomohla. A ještě se mi zdál jeden sen, pamatuji se, že jsem se snažil dostat z moře na břeh, ale moc to nešlo, protože břeh byl strmý a navíc v něm byli zapícháni různí lidé v předklonu, nevím, jak jinak bych to popsal, a navíc s vystrčenými holými zadky. Nakonec jsem se nějak vydrápal do borového lesa a tam jsem hrozně zdržoval, protože jsem pořád fotografoval nějaké neznámé rostliny.
Byl jsem na Penězích, film stařičkého režiséra působí poněkud unaveně, což by mne jako mladíka patrně rozčilovalo, ale dnes je mi pětapadesát a film mi přišel docela zábavný. Pravda, je na něm znát, že předlouhou je drobná moralita Lva Tolstého, ale jinak jde o zábavnou taškařici. Moudré hlavy na ČSFD se zabývají kdečím, ale že by se zamyslely nad otázkou, zda si stará dobrá paní uvědomovala, jak to celé dopadne, to ne. Zdálo se mi to, nebo ne, když jsem měl pocit, že stará paní schválně přepočítávala peníze v kabelce tak, aby je onen mladík viděl? A záběr na sekeru jistě nikoho nenechal na pochybách, co se chystá. Říkala přeci, že od života už nic nečeká, tak na co čekat, ne? Ach to Rusko, my mu tak nerozumíme.
Běžkařskou sezónu jsme letos uzavřeli v Jilemnici při posledním záchvěvu zimy. Původně jsme chtěli jet až do Benecka, ale už před Jilemnicí tak hustě sněžilo, že jsme zkusili tamní lyžařský areál Hraběnka. Bylo to hezké, bez potíží jsme zaparkovali, viděli jsme biatlonovou střelnici a ujeli jsme za slušných podmínek asi 9 km. Jen trasy jsou jen na divoko, takže jsme trochu bloudili, a to i přes to, že nám jeden hezký mladík radil, kam máme jet. Také jsme navštívili Jilemnici, celkem příjemné městečko se zvědavou uličkou, kde jsou jednotlivé roubené domy většinou posunuty o jednu okenní osu do ulice. Výsledkem je, že ač jsou domy postaveny jeden za druhým, v každém je okno, z něhož je vidět celá ulice až po její ústí. Kde měl růst jilm, ten jsem ovšem nenašel. Zato jsme našli zajímavé novodobé fresky a dobře se najedli v hospodě Lavina. Kdysi býval na náměstí sněhový Krakonoš, dnes se člověk musí spokojit s dřevěným. Do Kruhu jsme nejeli, ač na něj cedule ukazovaly.
Nečinnost svádí k planému rozumování a bývají z toho všelijaké darebnosti.