Je to den, kdy jsem jel s mojí mamkou a babičkou do Prahy, bylo to pro mě jaké si nadšení, že pojedu poprvé vlakem, bylo mi 3 roky, kdy jsem absolvoval svojí první jízdu vlakem.
Bylo to pro mě úžasný, a babička, která na dráze v tuto dobu pracovala mi říkala úplně všecičko, co se týče vlaků. A mě to tak zaujalo, že jsem u té železnice zůstal do teď.
Pro mě železnice je koníčkem, vášní a také odpočinkem. Je to pro mě celkové odreagování. Ano, jsem fanda, můžete mě nazývat šotoušem :), a nejsem za to naštvaný, když mi takhle někdo osloví, ale ba naopak, jsem za to rád, že mohu být součástí lidí, kteří baví se o železnici a já to chápu.
Většina lidí mě nazývá šotokinder (dítě, které rádo porušuje pravidla železnice a chodí tam, kde vůbec nemá být).
Což je pro mě to nejhorší oslovení co může být, je to vlastně nadávka, a také urážka pro poctivé šotouše. Je to nejhorší co můžeš šotoušovi říct.
Ale zpátky co jsem chtěl zde napsat.
Bohužel jsem byl nemocný (rakovina), která mi zavřela dveře býti strojvedoucím, ale to není problém se tomu věnovat jako koníček, že :D . A tak jsem u toho zůstal, je mi 20 a stále mě fascinují jak staré, tak i nové soupravy (za mě je nejlepší Béčko, staré na kličku ještě :) ). Když u nás jezdí už jen ty novotiny, no to je :D
Děkuji všem, kteří to přečtou a chápou moje nadšení, a pokud by jste měli nějaké otázky hoši, tak se ozvěte a já je rád zodpovím :D