Zrno i to zrníčko!
Můj milý deníčku,
tak se nám s Petrem stala na vánoce nehoda s dárky. Tak říkajíc jsme si vyměnili voňavky značky Giorgio Armani Acqua di Gio, jen já jsem věnoval toaletní vodu z kamenného obchodu a Petr parfémovanou vodu z internetu. Jednotlivé lahvičky se lišily víčkem, toaletní voda má obyčejné kovové, parfémovaná voda luxusní dřevěné. A co je ovšem zarážející, liší se i vůní. O té parfémované vodě dokonce Petr prohlásil, že mu připadá spíše jako vůně dámská, ale kdo ví. Podle popisu na internetovém obchodu Notino se jednotlivé stupně této vůně skutečně zcela zásadně liší a to i u jiných značek. Pozoruhodné. Dosud jsem se domníval, že parfémovaná voda je prostě naředěný parfém, toaletní voda naředěná parfémovaná voda a kolínská naředěná toaletní voda, ale tak to zřejmě není. Vypadá to, že pro každý stupeň ředění pod stejnou nálepkou se vytváří zcela odlišná vůně.
Jedu tuhle trolejbusem, nemaje ani stín pochybnosti, předložím při kontrole průkazku a paní revizorka se ptá, zda je možné, že nemám nabito a já musel doznat, že jest to nejen možné, ale dokonce jisté, neboť jsem úplně zapomněl koupit kupón na nový rok. 900 KČ pokuta. No nebylo to poprvé, co jsem zapomněl včas obnovit předplatné, ale poprvé jsem platil pokutu. Tak dlouho se chodí pro ucho, až se voda utrhne. Tak jsem honem na internetu kupón dokoupil. Zdá se ale, že až mi vyprší platnost průkazky, budu si moct nahrát kupón na platební kartu, jestli tomu dobře rozumím.
Byl jsem na očním, jak jsem byl objednaný. Naznačil jsem lékařce, že bych byl raději, kdyby šlo ječné a vlčí zrno vyléčit konzervativně. Lékařka měla zpoždění, takže celkem ochotně přistoupila na můj návrh, ale upozornila mne, že léčení může trvat i několik měsíců. Napsal mi novou mastičku, mám ji dávat třikrát denně a doporučila mi teplé obklady řepíkem a masáž víčka proti oční bulvě. A také micelární vodu na očistu víček. Byl jsem po delší době v plzeňské sauně, potupně jsem čekal čtvrt hodiny, ale mimo krabic jsem potkal řadu starých známých a i pár nových objektů. Jenže po příchodu domů jsem zjistil, že došlo k nehodě a sice přestal prát pračka, vůbec se mi ji nepodařilo spustit. Takže moje skvělá, ale propocená lněná osuška do sauny opět zůstala nevyprána, již podruhé, a co horšího, po vodovodní baterii se bude muset řešit i pračka. Ajajaj.
V úterý jsem jel do kina na film Maharádžův miláček, dánský film z roku 1925. Bylo to roztomilé, výborně jsem si odpočinul, jenže v noci mne začalo škrábat v krku. A také že ano. Ač jsem hned ráno nasadil jox, nic platno, již po třetí v řadě jsem padl s virózou a to jsem si říkal, kolik jsem nakoupil kapesníčků s balzámem, že jich mám zbytečně moc. Houby moc, ještě jich bude málo. Stále jsem doufal, že zvítězí imunita, ale v pátek v podvečer s konečnou platností zvítězila choroba. Cítím se pod psa, pořád smrkám a tak. Jsem pochopitelně v Plzni i přes víkend. Naštěstí ve čtvrtek, když přijel Petr na oslavu narozenin, jsem se cítil ještě jakž takž dobře. Šli jsme do bistra Štipec, nově mají malou michelinskou hvězdu. Měli jsme zázvorový čaj, čerstvý strouhaný?, ale rozhodně silný, malilinkatý tonic, oboje za 90 KČ, dále předkrm za 250 KČ, zelí z pece, tam vůbec mají všechno z pece, byl to rozpůlený (viz kachna půlená) vnitřek hlávky, na povrchu spálený, ale říkají tomu karamelizovaný, v zelené omáčce s dýňovými semínky výtečné chuti. Samotné zelí bylo křehoučké, slaďoučké a dobroučké. Výběr moc nemají, což ale může být znak dobré kuchyně, takže jsem si dal candáta ze pět set a Petr si dal jelení medailonky také zhruba za pět set. Čekal jsem, že dostanu za tu cenu candáta celého, ale kdepak, to bych byl z laciného kraje. Dostal jsem celkem skromný kousek ryby, jemné, běloučké, bez kostí a bahenní příchutě. Omáčka s koprem byla v pohodě. Petr seděl tak, že mohl sledovat přípravu jídel a zaujal ho vysoký plamen z flambování. Ale to byly, můj milý deníčku, právě jeho medailonky. Maso bylo křehké, červené, ale krev z něho netekla; kousek jsem ochutnal, tak snad nedostanu škulovce s tasemnicí. Jako přílohu jsme měli bramborové placky s máslem, poněkud oschlé. Babička je, co pamatuji oschlé neměla, ale mastila je husím sádlem, to prý je nejlepší. Já měl jako přílohu bramborovou kaši z pece, na tu jsem se docela těšil, neboť znám recept na řízek na dubovém prkénku a ten se zapéká právě obložený bramborovou kaší. Místo mléka a másla do ní přidávají parmazán, takže je docela hutná. A byla opravdu chutná. Celkově se nám to tam hodně líbilo. Pravda, z pece šlo horko, takže v létě to zřejmě bude průšvih. A kytky mají umělé.
K narozeninám jsem dostal spoustu dárků; nový klobouk z upadajícího tradičního výrobce Tonak, drsný utrejch Jakamarus, dánskou bonboniéru a nový fotoaparát, Cannon 90. Ten už se nevyrábí, ale například v Polsku lze ještě poslední zapomenuté kusy sehnat. To v práci jsem dostal poukaz do Květné, což mne stálo dva a půl tisíce, neboť jsem neodolal a objednal zboží za více než byla hodnota poukazu. Od Lošáků jsem dostal lahev červeného vína a pytlík bulharského čaje Detox, obsahujícího mateřídoušku, hrachovinu, maté, pu er a řadu dalších součástí, list senny jsme ve složení nenašli. Zato jsme rychle zjistili, že čaj je prošlý, což nás naplnilo uspokojením. Věc je jasná, Vendula dostala od někoho čaj na hubnutí, pít ho nehodlala, tak co s ním. Prodává se za 500 KČ, vyhodit by ho byla škoda. Bude se hodit jako dárek! Chacha.
Po poslední aktualizaci počítače se objevil nový obrázek stavu nabití, už jsi si toho všiml, můj milý deníčku?