otec navštívil psycholožku a ta měla tentokráte špatnou náladu a otce leda dorazila. Jednak vyslovila mimořádný podiv nad tím, že ještě může řídit auto. No, pravda, sotva se šourá a jeho řidičské schopnosti se prudce zhoršily, ale pořád řídí docela slušně, jezdí nanejvýše do Chebu, neboť autobus má zakázaný a navíc by ze zastávky sotva někam došel; musel by tudíž jezdit taxíkem a žádný důchodcovský v Chebu není. Ta psycholožka je dobrá, asi se topí v penězích a z toho vyvozuje, že se v nich topí všichni. Dále se rozčilovala, že dostává stížnosti na toho pána, co lidi obtěžuje v čekárně protistátními řečmi a oni, vynervovaní příznivci pražské kavárny to špatně snáší. Hmmm, problém je v tom, že si otec nemá s kým zanadávat a na jeho nářky není opravdu nikdo zvědavý. Ani doma ne. A tak se cítí opuštěný a zbytečný a na obtíž.
Prodělal jsem školení na umělou inteligenci. Pro moji práci bylo málo přínosné, ale jde o to, že zaměstnavatel zvažuje nákup licencí copilota. Ten má zhruba tu výhodu, že by měl být zabezpečen proti odposlouchávání ze sítí. Licence levná není, stojí 600 KČ na osobu a měsíc. Hu. Celá umělá inteligence je takový vylepšený vyhledávač. Výborně se dá využít k překladům, k pořízení výtahu z dlouhého textu, ke zpracování dat. U obecných dotazů je třeba velká opatrnost, neboť umělá inteligence jaksi nechápe, co je to otázka a proto neumí říci, že něco neví. Ona pouze hledá podobnosti na sítích. Je k tomu pochopitelně nutná značná výpočetní kapacita, má ji například Čína nebo některé usácké soukromé společnosti. A proto také, když útočný dron ztratí spojení se satelity, neví najednou co má dělat a spadne někde v Polsku do polí. Dají se totiž naprogramovat, ale jen zhruba tak, aby se pokud možno vyhýbaly překážkám. Lektor dále tvrdil, že se na vysokých školách upouští od diplomových prací, neboť není možné odhalit zapojení umělé inteligence. No my jsme měli též pokusnou část a tam zatím umělá inteligence nedosáhne. Zato rešerši literatury zvládne levou zadní. Také lektor předvedl dvě básničky. Jedna byla slušná, jedna docela hloupá. Zda to má něco společného s uměním nevím, ale lidovou zdravici k narozeninám jistě zvládne bez zaškobrtnutí.
Plavání v Chebu v bazénu bylo tentokráte dosti obtížné, popravdě takhle hodně lidí jsem už dlouho nezažil, ale bylo tam několik pěkných mladých mužů. A také docela dost plavců. A jeden roztomilý chlapec. Měl vytahané plavky a byl u přes ně vidět, jak se pěkně rýsuje. Seděl jsem chvíli v páře vedle něj. V pondělí jsem místo do sauny jel do prahy do kina na Maju Pliseckou. Šlo o zfilmované představení baletu jejího manžela Rodiona Ščedrina Anna Kareninová. Je to celé beze slov, takže se vyplatí znát daný příběh alespoň zhruba. Samotná Plisecká byla podle předpokladu výborná. A účinkovala tam spousta skvělých pohledných tanečníků v čele s Vronským, nebo jak se milenec Kareninové jmenoval. Do plzeňské sauny jsem tudíž šel až v úterý. Čekal jsem asi dvacet minut, to už se mi dlouho nestalo, ale odměnou byla řada pohledných heteráků. Také jsme navštívili národní muzeum. Před ním je boží dopuštění, jak se říká, neboť se staví tramvaj přes magistrálu. Provoz byl hrozný, museli jsme přebíhat, neboť chodce vystrnadili úplně. Shlédli jsme výstavu dějin 20. století, v budově bývalého federálního shromáždění, opět mohu potvrdit, že jde o velmi zdařilou a nápaditou stavbu, i zevnitř. U nóbleních šatů z první republiky si kurátoři neodpustili škodolibou poznámku, že o podobných róbách si mohli občané nanejvýše nechat zdát v kině. Tedy s vyjímkou pověstných horních deseti tisíc. Dále nás zaujaly dojemné dary pracujících dělnickým presidentům, něco ve smyslu kalamáře z prvního slitku nově otevřené ocelárny; dojemné též byly dary spřátelených dělnických stran. Se zalíbením jsem si přečetl nechvalně proslulý zvací dopis a s otevřenou hubou popatřil na svetr Václava Havla, co mu upletla do vězení Madlejn Olbrajchtová. Mimořádně poučné pak bylo srovnání obleku Milouše Jakeše a Václava Klause. Zatímco Jakeš se mohl pochlubit obyčejným papírovým kufrem a konfekcí z OP Prostějov ze směsné tkaniny, Klaus měl oblek čistě vlněný šitý na míru v oděvním salónu. A kufr měl tuším z krokodýlí kůže. A co nás ještě dojalo, bylo poprsí Gusty Fučíkové; naštěstí se chudinka nedožila, zemřela v roce 1988. Také jsme viděli australopitečku Lucy. Tedy ne pravou, falešnou, jenže, popravdě, rozeznat originál od odlitku je od oka nemožné. Mám to ověřeno z výstavy koster veleještěrů, kde jsem si prohlížel originál a kopii pterodaktyla z meselských břidlic a rozdíl mezi nimi žádný nebyl. Jinak to byla výstava zajímavá, nejvíce nás ale pobavilo toto: Jedna malá holčička si všimla, že všeckny ženské modelky byly zcela nahé, jak je pánbůh a příroda stvořili, zatímco všechny mužské postavy byly zahaleny v bederní roušce. Probíhala v době naší návštěvy též výstava předmětů, jež nakradl Čankajšek při svém útěku z Číny. Ta by mne byla bývala také zajímala, ale o ní jsme žel nevěděli.
Říjen byl teplotně normální měsíc, určitě z hlediska upraveného normálu 1990-2020.
V úterý nebo kdy zde bude veselo, budou kácet u místní mateřské školky vzrostlý smrk coby vánoční stromek na Habermannovo náměstí. Protože bratříčkovi opět vybouchl kotel, nikdo navíc neví proč, tak ve svém domku netopí, a najednou si vzpomněl na rodiče. Jsem proto o prodlouženém volnu sám v Plzni. Umyl jsem okna, vyčistil podlahu za postelí, vyzkoušel pračku; naposledy když jsem pral, tak nechtěla přestat napouštět vodu, byla už skoro plná, možná už tekla zpět do kohoutu, musel jsem ji vypustit násilím, převedením na vypouštěcí program; pravda, zprvu neměla co napouštět, zapomněl jsem pustit vodu. Zkusil jsem program na jedno máchání a vypouštění a vše proběhlo hladce, tak snad to bylo tím opomenutím. K tomu kácení, padly další vzrostlé sakury, tentokrát tady nedaleko. No, co se dá dělat.
Spolupracovník Martin se konečně přestěhoval do své poloviny dvojdomku v Ejpovicích. Bez auta je to celkem z ruky, bydlí až na okraji vesnice, ale autem je v práci o dost dříve než já trolejbusem. Ale o tom nechci psát. Jejich pes společenského plemene šitsu jim dělá peklo, je schopen se prokousat z kovové klece a prokousat se dveřmi, aby se dostal ven; trpí totiž separační úzkostí. Takže jsem jednoho krásného dne přišel do práce a Rosík pobíhal po chodbě nebo spinkal v naší pracovně. Je opravdu roztomilý, ale prostě potřebuje společnost. Po týdnu mne začal vítat, docela si na mne zvyknul. Jinak je to úplné zlatíčko, nic po člověku nechce, jen nechce být sám. A matrace se má kupovat po deseti letech nová. Jak dlouho jsem už v té Plzni, můj milý deníčku, nevíš?
V neděli jsem se už úplně ulíval, nedělal jsem v podstatě vůbec nic. Od 13 hodin zhruba do 16 jsem byl plavat na Slovanech a poté v sauně. Na plavání bylo lidí málo, ale plavalo se mi kromobyčejně špatně, nevím úplně proč. Potěšil mne alespoň jinoch s tmavými chlupy v podpaždí, co plaval ve vedlejší dráze; to už se dnes vidí vzácně. V sauně bylo lidí snesitelně, ale když jsem odcházel, nebyl tam už skoro nikdo. Nevídáno, obvykle bývá plno celý víkend. Zprvu to vypadalo na pořádný průšvih, samý obstarožní strýc a sem tam nějaký pár, pravda jeden mladý muž s čepicí z takového páru byl skutečně krásný. Ale pak to přišlo, tentokráte dorazili dva opravdu krásní mladíci, snad jim nebylo ani dvacet, měli nádherná těla, možná jsou členy místního plaveckého oddílu; zdálo se mi totiž, že měli nějaké divné čipy. Nejprve dělali stydlivky, ale pak je to přešlo, nějaký otravný dědek je totiž donutil, aby si prostěradla dali i pod nohy, což se dá udělat nejlépe tak, že si na prostěradlo sednu nahý. Podle všeho je chtěl vidět nahé, neboť se též pochlubil, že ženy ho nezajímají. Byl tak šeredný, že kdyby kouknul na mne, naskáčou mi pupínky; doufám, že na mne nekoukal. Jednomu z mladíků se potom ve sprše napůl postavil, procházeli jsme saunou víceméně souběžně. Dědek měl pak ještě kecy v šatně. Dobře, chtěl se potěšit, ale proč ještě další řeči v šatně? Po návratu jsem si připravil jeden zapomenutý čaj, císařské gjókuró, jež jsem kdysi koupil v luxusním boxu od Cesty čaje. Koupil jsem si balenou vodu, vytáhl parádní soupravu a vysypal celých 7 gramů do gai wanu. To byla ovšem chyba, teď jsem nabuzený a hrozí, že nebudu dva dny spát. Ty ostatní čaje z boxu za moc nestály, ale tento byl vynikající. U zeleného čaje mne nanejvýš udivila vůně i chuť přezrálých malin. Už jsem něco podobného zažil, ale u vysoké třídy cejlonského černého čaje. Dále byla přítomna očekávatelná řasovitost, sladkost, ale i kořenitost, opět něco, co v zelených čajích nebývá. Čaj byl opravdu dobrý, jen jsem ho měl rozdělit na dvakrát.
Někde jsem četl článek, že prý při použití přípravků s minoxidilem může být kojenec stižen nadměrným ochlupením, pokud se dostane do styku s místem aplikace. Je to možné? Pak mne ale napadlo, že je to jistojistě výmysl a že jde o skrytou reklamu na přípravky v článku vyjmenované. Smí se to vůbec?