Můžeš mít vystudované všechny prestižní univerzity světa. Můžeš procestovat celý svět. Pokud a dokud se ale nevydáš na cestu sebepoznání - co vlastně víš a znáš doopravdy, když nepoznáš sám sebe...?
Někdy před 20 lety a možná ještě dál (tohle píšu v roce 2025), jsem nevěděl, co chci a co hledám. Nevěděl jsem, jakého muže hledám. Hledal jsem v té době hlavně sám sebe. A dnes můžu už říct - našel jsem sám sebe. Protože když nevíš, kdo jsi a co hledáš, máš v sobě chaos. Nemůžeš mít v sobě mír a harmonii.
Ve svém životě jsem poznal muže různých typů. Na některé muže si už nepamatuji. Na některé si pamatuji dost přesně - pamatuji si hlavně jejich energii. Pamatuji si energii těch mužů.
Poznal jsem muže, se kterými jsem vůbec nerezonoval a neměl jsem si s nimi co říct. Mezi námi byla spíše chladnější atmosféra. Znáš to... Je to ten typ setkání, kdy jste oba rádi, že vaše první setkání skončí, a vy oba také víte, že se spolu už nikdy nebudete chtít vidět.
Poznal jsem muže, se kterými jsem si lidsky a energeticky rozuměl. Nikdy jsem se ale necítil dobře a sám sebou v přítomnosti mužů s velkým egem. To byli často muži, kteří se tvářili důležitě.
Každý muž, se kterým jsem se kdy setkal osobně, mi pomáhal poznávat sám sebe. Já jsem začal chápat, co se mi na mužích líbí a co se mi nelíbí.
Mimochodem: víš, proč mám na iBoys tak dlouhý text v profilu? Protože rád píšu? Ne. Kvůli tomu to není. Já moc dobře vím, jaké to je chodit na osobní setkání s muži, se kterými si lidsky a energeticky nemám co říct. A nechci už prostě absolvovat další setkání, která podle mého názoru nebudou mít žádný smysl. Pokud s někým půjdu na osobní setkání, tak potom už jenom s mužem, který si přečte celý můj profil až do konce, a můj profil toho muže osloví natolik, že mě bude chtít pozvat na osobní setkání. Už nechci chodít na osobní setkání s muži, kterým se líbím jen vzhledově - protože jen fyzický vzhled nestačí. Ano - je podle mého názoru důležité a je i pro mě důležité, aby mezi námi byla i vzájemná fyzická přitažlivost. Ale pokud si s tím člověkem jinak nerozumíš, pokud jste na setkání jako dva cizinci, tak co z takového setkání? Dva cizinci vedle sebe - chladná atmosféra...
Kdykoliv mi někdo na iBoys napíše, že nechápe, proč píšu tak dlouhý text v profilu, někdy mu odpovím, že moc dobře vím, co dělám a proč to dělám. Protože mně ten můj dlouhý text v mém profilu dává velký smysl.
Myslím že většina mužů na iBoys, kteří neradi čtou delší profily, stejně nebudou umět pochopit smysl mého profilu - a není hlavně důležité a nutné, aby každý chápal smysl toho, co dělám. Já třeba nevím, proč bych měl chtít jít na osobní setkání s mužem, který ve svém iBoys profilu nemá vůbec žádný text ani foto svého obličeje. Takové setkání s takovým mužem by mi vůbec nedávalo smysl.
Někdy nám do života vstoupí lidé, kteří v našem životě setrvají jen chvíli - pár minut, pár hodin, pár dnů. My si s těmi lidmi energeticky (možná) máme jen něco předat - a potom se naše cesty opět rozdělí, a každý jdeme dál svou vlastní cestou.
Někdy v roce 2000/2001/2002/2003... Měl jsem setkání v Kroměříži v jedné restauraci s jedním mužem. Velmi milý, laskavý, hodný, pozorný, usměvavý muž. (Tenkrát vypadal jako Jason Donovan za mlada.) Ten muž seděl v restauraci naproti mně a s úsměvem na tváři se mě zeptal, jestli bych s ním chtěl zkusit mít "intimní vztah". Já jsem se ho s úsměvem na své tváří zeptal, v jakém smyslu "intimní vztah"? On mi odpověděl, že bychom spolu žili jako partneři, ale nikdo by o našem vztahu nevěděl.
Ten muž byl velmi milý a usměvavý, měl jsem z něho jen příjemné pocity. Ale na tom setkání mi přišel až moc "usedlý". On se chtěl usadit a založit partnerský vztah. Což já jsem v té době asi nechtěl - i když jsem si myslel, že to chci. Ne - ještě jsem chtěl objevovat svět i sám sebe.
Dnes hledám muže, který se chce usadit a je "usedlý", je vybouřený.
Tenkrát jsem na partnerský vztah a na tento typ hodných a slušných mužů nebyl ještě připraven. A tak jsem toho muže nechal odejít ze svého života. Někdy od života dostaneme krásnou a jedinečnou šanci na něco moc hezkého a opravdového. Ale když na tu šanci nejsme ještě lidsky/energeticky připraveni, nejsme emočně a mentálně dostatečně zralí - co potom s takovou šancí...?
Já bych dnes už podobnou šanci zcela jistě uměl včas rozpoznat a využít... :-)
V roce 2016... Poznal jsem Pavla ze Zlína. Setkali jsme se spolu čtyřikrát. Pavel byl velmi hodný, laskavý, milý, usměvavý, pozorný. Potom mi (nikdy jsem se nedozvěděl proč) zmizel úplně ze života. Vůbec se na Pavla ale nezlobím - není důvod. A ať je Pavel kdekoliv a s kýmkoliv, upřímně mu přeji jen to dobré.
Říká se, že žádná setkání nejsou náhodná... Věřím tomu! Od té doby, co jsem tyto dva muže osobně potkal, začínal jsem čím dál tím víc chápat, že mě přitahují hodní, slušní, pozorní, ohleduplní, usměvaví muži... A přesně takoví tito dva muži byli.
Ani na jednom z těchto dvou mužů nejsem emocionálně zaseklý. To opravdu ne. Ale bylo pro mě moc příjemné být v jejich fyzické přítomnosti. A ano - rád bych po letech oba muže viděl...
Tihle muži mi pomohli pochopit, jaké muže můžu mít rád, s jakými muži se cítím nejlépe. A od té doby, co vím, co hledám, si za tím jdu - a nechci se na své cestě zdržovat s něčím, o čem vím, že pro mě není to pravé.