ačkoliv u nás nepanují začátkem října přehnaně vysoké teploty, ovšem ani přehnaně nízké, v Kanadě prý šplhaly ke třiceti stupňům. Ale proč o tom píši. V našem panelovém domě ve Fr.L. si usmysleli, že opraví fasádu, neboť je již poněkud zašlá a v bytech se na některých místech objevila plíseň. Tu já mám v Lobzích mimochodem ledaskde. Oprava fasády probíhá tak, že se staré bílé polystyrenové obložení strhne, kamínky se nechají a nalepí se nové, tlustší, zato černé polystyrenové obložení. Místo roztomilé žlutobílé fasády budeme mít nudnou šedou, na níž ovšem špína nebude tolik vidět. Musím ale říct, můj milý deníčku, že jakmile staré obložení strhli, udělala se v dotčených pokojích okamžitě zima. Plán je totiž takový, že do zimy se udělá bok a zadní strana a na jaře zbylá strana přední a proto jeden z našich pokojů zůstal obložen. Když jsem v sobotu cvičil, pracoval na naší lodžii nějaký Ukrajinec, no musel mne vidět, kvůli kytkám nestahuji žaluzie. Alespoň byl docela hezký. Jinak proces nadělá spoustu nepořádku a ještě více hluku. Alespoň částečně se zateplí i sklepy. Když jsem v pátek jel domů, vlak měl na odjezdu z Plzně zpoždění 5 minut, což už je hraniční, abych stihl v Chebu výhodný autobus v 19.35, jedoucí až na sídliště. Když tento autobus zavedli, nikdo s ním nejezdil, poslední dobou ale bývá plný, jezdí totiž minibus. Mimochodem, zjistil jsem, že když jedu na zastávku Elektra, platím 21 KČ, ale když jedu na sídliště, platím 25 KČ. Takže většina lidí vystupuje u Elektry. Já budu prostě vždycky chudý. Někteří staří řidiči, co leta jezdili na sídliště, ovšem všem účtují k Elektře, neboť považují takovou praxi za nemravnost, a také že to nemravnost je. Po cestě vlak, místo aby zpoždění stáhnul, ještě minutu přidal. Daleko před příjezdem do Chebu jsem se připravil, přesunul se na výhodné místo ohledně schodišťové šachty a trefil se, hned po uvolnění dveří jsem první vyskočil z vlaku, utíkal jako šílený i s těžkým batohem a ještě zastavil právě se rozjíždějící autobus. Než jsem se vydýchal a koupil lístek, stihla nastoupit ještě jedna slečna. Doma jsou pořád hory jablek, zkusil jsem nadělat další křížaly, ale udělal jsem je zbytečně tenké, docela se lepily na rošty sušičky. Ale myslím, že jablka brzy dojdou. Přepadla je totiž černá hniloba. Prostě, jablko najednou, tak během dvou hodin celé zčerná. Výsledek vypadá dost děsivě. Měli jsme opět žemlovku, docela se povedla. Vždycky se v receptech tvrdí, že se mají housky namočit do mléka, já ovšem naplněný pekáček zalévám až nakonec. Otec mi vysvětlil, že namáčet se musí usušené, tedy tvrdé housky a v receptech se o tom zapomínají zmínit. To myslím dává smysl.
Byl jsem u závodního lékaře, čekárna byla plná lidí, zkusil jsem větrat, ale to jsem si dal. Nějaký chlap, co tvrdil, že je nemocný se se mnou chtěl prát, takže zase tak moc nemocný nebyl, další ženská naříkala, že ji zebou chudinky nožičky, přitom měla lehké mokasínky a navíc byla na boso, podobní lidé mne opravdu dokáží dojmout. Ale sestra to vyřešila velice vkusně, řekla mi, že můžu čekat na chodbě, že si mne tam vyzvedne. Tuhle jsem se bavil na toto téma u Pupaly v čekárně, nějaká ženská pracující v Germánii mi tvrdila, že tam větrají všude. Poté jsem vyrazil do sousedního bistra, dal jsem si polévku minestrone a pomalu pečené hovězí po provensálsku se šťouchanými brambory a teď mne polední menu za více než 200 KČ tlačí v žaludku a nemohu proto spát. Doma jsem si pustil ke krájení žížal Plzeňské mordy od Vondrušky. Matku to opravdu zaujalo, a protože z neznámých důvodů nešla četba celá přehrát na CD přehrávači, doposlechla si toto dílko na počítači. Otec chvílemi poslouchal též, ale pak šel spát.
Jedu do Prahy a mám strach, že mám neplatnou jízdenku, neboť na stejné místo máme se slečnou místenku a to je značně podezřelé. Uvidíme, co na to průvodčí. Měl jsem si vzít první třídu, když jedu v 16 hodin z Plzně. Zjistil jsem, že voda pravděpodobně neteče u Ukrajinců, ale někde mezi mnou a jejich bytem, je totiž jedno, kdo pouští vodu, tuhle prokazatelně pouštěli vodu v posledním patře a u mne crčela voda po zdi proudem a dokonce jsem slyšel, jak odněkud odkapává. Tohle zřejmě bude muset řešit společenství vlastníků. Navíc se porouchala pračka. Pravda, pustil jsem ji a nepustil vodu, což ji jistě zmátlo, ale stejnak. Při máchání pořád napouštěla a napouštěla, až už se zdálo, že přeteče ven, zastavila se asi až o přívodní hadici; nakonec jsem musel vypustit pračku samostatným vypouštěním. To naštěstí jde, přerušit prací cyklus v polovině a dát vypouštění a odstředění. Hu, to by mi ještě chybělo, vyměňovat pračku. O hrozbě bourání zdi ani nemluvě.
O svátku byl Petr v Plzni, vařili jsme chlazená krůtí stehna. Jenže, když Petr rozřízl obal, vyvalil se puch zkaženého masa. Prý se to občas stává, ze samotného masa puch vyvanul, já ho ale cítil dva dny a nebyl jsem dobré pečené mase sníst. Bylo mi to líto, ale co se dalo dělat. Už jsem ale objednal nové pánve, aby se mohl připravit plátek hovězího, to se tak rychle nakazí. Otevřel jsem víno ze Znovínu, nějaký oceněný Mopr a byl opravdu dobrý. Také jsme se byli projít na Rolnické náměstí, abychom ověřili, zda se neblíží konec opravy. Tak ne, neblíží a popravdě mne to obtěžuje, každou chvíli mi ujede z náhradní zastávky autobus, je to totiž zřetelně dál. Stavili jsme se do kavárny Dvě buchty. Myslel jsem, že jsou tím myšleny ženské, ale prý jim v ošatce kynulo těsto na buchty. Takže jsem si dali jen kávu, černou. To jest obyčejné kapučíno, ale s přídavkem dřevěného uhlí z kokosových vláken. Byl opravdu černá, kofein se navázal na uhlí, jež skřípalo mezi zuby a co myslíš, můj milý deníčku, mám teď černé hovno? Jasně že mám. A potvrdilo se mi, že ty pěkné nože, co prý jsou z damaškové oceli jsou ve skutečnosti obyčejné nerezové nože upravené gravírováním na vzhled damaškových nožů. Ale vypadá to hezky. Jen si budu muset pořídit ještě alespoň jeden pravý damaškový nůž.