zase si v práci vymysleli zdravotní prohlídku, takže jsem nejprve musel pro výpis z dokumentace k Pupalovi do Chebu. Musel jsem si na to vzít volno, neboť jsem byl objednán na 10.10 hodin. Pravda, mohl jsem sice po prohlídce a obdržení výpisu z dokumentace jet honem zpátky do Plzně, jenže zcela podle předpokladů jsem nejprve čekal, obvodní lékař měl prý poruchu počítače, takže všechno dlouho trvalo a pak, matka byla na kolonoskopii a já ji tedy měl doprovodit po vyšetření domů. Nejprve držela čtyři dny dietu, poté jeden den hladovku a jen pila projímavý roztok solí a nakonec si nenechala dát oblbovací injekci, takže by byla bývala byla schopna odjet domů sama. Ale jak se vyjádřila, vyšetření je docela bolestivé, několikrát bolestí vykřikla, ovšem díky dietě byla dobře vyprázdněna, proto vyšetření proběhlo úspěšně a naštěstí se nic nenašlo. Otec den předtím upadl na schodech, musel jsem tedy hlídat ještě jeho, odvážel totiž ten den auto do servisu kvůli technické kontrole. Možná budou naši bez auta, po odjezdu jsme zjistili, že z něho něco vytékalo. Do Chebu jsem jel z Plzně v 8 hodin ráno, vlak byl příjemně poloprázdný. Na snídani jsem se stavil v Mléčném baru, dnes mu hloupě říkají Mlíčňák a je to těžké retro. Při vstupu člověk dostane kartičku, kam prodavačky načítají jednotlivé útraty, aby při odchodu zaplatil u pokladny. Za komunistů člověk dostal papírek, na něž se útraty zapisovaly. Mají tam hotová jídla, polévku, chlebíčky, smaženky, dorty a zákusky. Já si dal obyčejný čaj a dva kousky bábovky, tady jednu porci. Chodí tam hlavně staří lidé a pak lidé z okolí na oběd. Z dětství si pamatuji mléčné koktejly a kakao rozlévané z várnice naběračkou. Pochopitelně s kousky nechutného škraloupu. A také tam býval mnohem větší šrumec. A obvodní lékař mne poučil, že když už mám lékařsky potvrzené astma, tak mám nárok na očkování proti chřipce zadarmo na pojišťovnu, takže mne hned naočkoval.
V Lobzích mne pronásledují potíže v koupelně. Už delší dobu mne trápí vana ve sprchovém koutu, je smaltovaná, ale na jednom místě je prodřená. Odhalený kov v tomto místě pomalu rezaví a poškozené místo se stále prohlubuje. Bojím se, že se jednoho dne prodře úplně. Tuhle jsem si chtěl pustit vodu u umyvadla a ozvala se rána, jako by ve skříňce pod umyvadlem něco upadlo, a baterie se začala nepatřičně kývat. Rychle jsem zjistil, že urezly a upadly nějaké šrouby, co držely baterii na místě a odteď, pokud chci pustit vodu, musím přidržovat hubici. Hadičky s přívodem vody naštěstí nepraskly. Nicméně, je třeba tento nepohodlný stav řešit, majitel bytu ale dělá, jako že nic. A dále, na záchodě začala prosakovat voda od Ukrajinců (ach ti zpropadení Ukrajinci), snad jim něco teče ve sprchovém koutu. Dokonce už začala opadávat omítka. A ti také dělají, jako že nic. To jsem zvědav, jak dlouho se to potáhne.
Jede se do Libhoště, musel jsem jet místo pohodlného vlaku v16 hodin nepohodlným Bavorským expresem už v 15 hodin. A co myslíš, můj milý deníčku, je narvaný? Ano, je plný, naštěstí sedím v prvním voze, připojeném až v Plzni a ten je poloprázdný, ale trousí se sem pořád další a další lidé z přeplněných vozů. Fuj.
A našel jsem na kůži nějaký značně podezřelý útvar. Budu muset na kožní.