Byli jsme tento pátek s partnerem ve fitku. Bylo samozřejmě vedro a moc se nám nechtělo, ale trenér poslal rozpis tréninku, a to je pro mě svaté. Takže se šlo. Než jsem se odpojil z offline světa, napsal jsem to na IB známému, kterého jsem nedávno předtím poznal osobně. Zde je ona konverzace:
Já: Jdeme do fitka.
On: Chodíte do fitka? I v tom horku?
Já: Trenér se neptá :-)
On: Tak to jste drsňáci.
Já: Až se stáří zeptá, jak jsme se starali o tělo, budeme mít odpověď.
Poslední zprávu jsem četl až po odchodu z fitka.
On: Jasný. Vykloktané klouby, zpřetrhané šlachy, vyražené zuby.
Předem píšu, že se mi líbí, když o mně napíše někdo, že jsem drsňák. Beru to jako formu uznání. Že ze všech možností, které páteční podvečer nabízel, jsme se rozhodli jít potit do fitka a provádět tam relativně obtížné, místy až krkolomné cviky. Krkolomné proto, že teď cvičím něco úplně jiného, než na co jsem byl roky zvyklý.
Jenže poslední uštěpačná odpověď celý kompliment zabila. To má fitko opravdu tak špatnou pověst? Jasně, někteří kluci tam trpí až přemírou sebeobdivu, někteří kluci opravdu nejsou naturálové, výjimečně se najdou i tací, co vám dají najevo, že jste zelenáči se špatnou fyzičkou. Ale naprostá většina lidí, co se ve fitku pohybují, jsou fajn lidi. A jasně, někteří cvičí především pro to, aby vypadali líp a namakaně, ale ono je to jedno. I tato motivace vede k tomu, že je pak člověk zdravější.
Známý je umělecky založený. Na jeho tělu to je vidět, a to jsem ho viděl jen přes oblečení. Uvádí zde míry 176/83, ale vsadil bych se, že váží víc. Dovedu si představit, že být umělec se s funěním a pocením ve fitku moc neslučuje. Ale vlastně je to škoda, ba dokonce částečně nelogické. Lidská historie je přece plná krásných uměleckých děl, která ukazují svalnatá mužská těla. A řecká myšlenka kalokagathia (co je zdravé, je i krásné) dala nakonec vzniknout Olympijským hrám. A i když se tam i recitovalo, také se tam samozřejmě sportovalo. A také bych si dovolil poznamenat, že jsem rovněž umělecky založený, i když ne profesně. Zpíval jsem ve sboru a hrál s ochotníky divadlo. A opět plánuji začít zpívat. Ale s fitkem se to dá skloubit.
Článků o tom, jak je nejen ve stáří důležité mít svaly, je hodně, tak jen uvedu hlavní benefity: prevence cukrovky, prevence před tloustnutím, lepší rozsah pohybu. (Jsem jen kováříček, nikoliv kovář, proto prosím laskavého čtenáře o pochopení, že se nepustím do delšího výčtu výhod silového cvičení.) Vzniklo bezpočet kvalitních studií, které se ve svých závěrech shodují, že mít svaly ve stáří zlepšuje kvalitu stáří. A přesto u některých lidí má silové cvičení pořád špatnou pověst. K jejich vlastní škodě.
Poslední zprávu jsem si přečetl až po odchodu z fitka. Nakonec jsem se rozhodl, že známému neodpovím. Koneckonců, zase až tak odvařený jsem z něho na setkání nebyl. Preferuji lidi s lepším BRI (index tělesného zaoblení), ani jeho humor mi extra neseděl, a pokud mi zmizí z života (možná si to tu přečte a urazí se), vadit mi to nebude.