Ghosting je dnes docela fenomén v mezilidských vztazích a věřím, že ho nejeden již zažil. Pokud nevíš, co ghosting znamená, jedná se o situaci, kdy se s někým sejdeš, on Ti slibuje, že se zase setkáte a co vše nebude, a pak se najednou odmlčí, přestane odpovídat na zprávy apod. Jen tak. Pro Tebe je samozřejmě nepříjemné a smutné vidět to, snažíš se to omlouvat, že má třeba hodně práce. Jenže tam někde uvnitř víš, že zase tak moc práce nemá.
Mně se ghosting přihodil v době, kde jsem nemohl mít rozbitější duši a míň energie vyrovnat se s ním. V horkém pozdním červenci 2005 jsem prožil po roce čekání víkendovou romanci s klukem, o kterého jsem tehdy hodně stál. On pak ještě chvíli psal. No a pak se stala tragédie. Umřel mi otec. Na infarkt, první a poslední v jeho životě. Konverzace s tím klukem zároveň slábla, až den před pohřbem napsal naposledy. A navíc jsem nějak po poslední zprávě poznal, že už nenapíše. (Astrolog by patrně řekl, že to je ta moje Luna v Rybách.)
Rozhodně jsem nebyl v pohodě. Pohřeb jsem proplakal. A asi dva dny poté jsem zvládl během 24 hodin hned tři dostaveníčka s různými muži, asi abych si něco dokázal. A ne, nebyla to nevinná dostaveníčka. Samozřejmě mi to psychicky nepomohlo. Po cestě ze čtvrtého takového dostaveníčka, ze kterého jsem se vracel lokálkou, jsem se zhroutil. Brečel jsem už ve vlaku, pak celou cestu domů, tehdy jsem běžel, protože jsem věděl, že tohle dobře nedopadne, a chtěl jsem se zhroutit až doma, protože jsem přece gentleman, co se na veřejnosti neprojevuje. (A pokud znáš ten hloupý vtip, že peníze sice štěstí nepřinesou, ale je lepší brečet v limuzíně než v autobusu, mám tu smutnou čest potvrdit jeho pravdivost.) Doma jsem se pak opravdu zhroutil. Naštěstí většinu mých vzlyků utlumil polštář, ale vzpomínka na tuto noc mě, pokud mám být sám k sobě upřímný, bolí dodnes.
Ty nemusíš vůbec vědět, s jakými vnitřními démony ten druhý bojuje. Já to tehdy nakonec ustál, ale trvalo to roky a dodnes se to vrací. Jako třeba tento předvečer 20. úmrtin mého táty. Těch pár sekund, které té zprávě pro toho druhého budeš věnovat, je naprosté minimum, co můžeš pro toho druhého udělat. A nebudeš aspoň za k*k*ta. Tak bych Tě chtěl poprosit, pokud cítíš, že s někým už nechceš nic mít do činění, dej mu to jasně najevo. A pokud Ti nejde používat slova, zkus poprosit třeba ChatGPT, aby Ti pomohl. Určitě to bude lepší, než nenapsat vůbec.