četl jsem na internetu, že prupovídka za našeho dětství nebyla léta tak horká je pravdivá, což dokazují záznamy z Klementina. Zatímco v letech 1950-1990 bylo v průměru za rok 8 tropických dní, v letech 2010-2025 jich je v průměru hnedle 20. To už je pořádný rozdíl. Nemluvě o teplotách nad 35 stupňů, dříve zcela ojedinělých, jež nás v posledních letech oblažují pravidelně. Zdál se mi sen, že hodně pršelo, byl jsem zrovna doma ve Fr.L., a podle předpovědi mělo dojít na bahnotoky. A skutečně, byly jsme na balkóně a viděli jsme, jak se řítí přílivová vlna světlého bláta, přehoupla se přes terénní vlnu a rozplácla se těsně před naším panelákem. Také korytem ze svahu, nic z toho ve skutečnosti u našeho paneláku není, se valila voda a tak jsme s otcem uvažovali, že bychom ještě na poslední chvíli vynesli nějaké věci ze sklepa, když bude zřejmě zavalen bahnem. Pak jsem se probudil horkem. Byli jsme letos alespoň jednou na Boleváku, když už jsme odcházeli, k naší velké lítosti dorazil páreček pohledných homosexuálů. No přeci jsme se nemohli zase svléknout a ještě chvíli zůstat, to by bylo příliš okaté. Další den jsme si udělali volno ve všední den a šli se podívat do arboreta Sofronka. Po něm už jsem dlouho toužil, je zajímavé, ale spíše tím, co už odumřelo, než tím, co ještě přežívá. Americké pětijehličkové borovice jsou ničeny rzí vejmutovkovou, asijské borovice naše podmínky snáší obecně špatně, takže nejúspěšněji roste Pinus peuce, borovice rumelská původem z několika málo míst na Balkáně. Vím to proto, že nás odchytil správce zahrady, syn zakladatele, ukázal nám nějaké šišky, hlavně obří a vnutil nám dvě publikace o zahradě. Poté jsme se vydali vykoupat na Kamenný rybník. Objevili jsme tam nudistický koutek, koupání bylo příjemné, i když se zdálo, že se už už spustí déšť, a protože se na břehu nacházely opuštěné dámské plavky, oddávali jsme se příjemně mrazivým úvahám, zda se jejich majitelka neutopila. A skutečně, další den nějaká mrtvá ženská z Kameňáku vyplavala. A my se tam koupali, hu. Ještě jsme ověřili zdejší výskyt rosnatek, Petr si při to nabral do bot a už jsme spěchali do města na oběd, šli jsme do nové vietnamské hospody Emoy. Docela to ušlo, na rozdíl od různých asijských bister se průšvih nekonal. Také jsme byli na nudapláži na Hostivařské přehradě. Bylo to hezké, dostatek pohledných mužů a dokonce nejméně jeden páreček homosexuálů; ti byli jasní, jeden z nich totiž Petra odkudsi znal. Dorazili jsme brzy, takže lidí bylo hodně, ale voda byla zelená, já jsem se raději nekoupal.
Postihla mne závažná nehoda. Začal mi z ničeho nic velmi zapáchat odpad na záchodě. Mám pocit, že smrdí úplně všechno, já sám, oblečení, kytky, prostě všechno. Myslíš, můj milý deníčku, že se to samo spraví?
Hmmm, porucha lokomotivy. Člověk pokaždé doufá, že to nebude trvat tak dlouho, ale kdepak. Zpoždění 145 minut jen to fikne.