Ksukolznovu    (54/190/65)

– Plzeň-město
Puklá střemcha Můj milý deníčku,
už před nějakou dobou jsem si všiml, že se střemcha za naším paneláčkem v Lobzích nebezpečně naklání a skutečně, tuhle už se div nepoložila na chodník; projít pod ní se nedalo, člověk ji musel obejít pod do oblouku prohnutým kmenem. Jenže, jak jsem si všiml, kmen začal podélně praskat a hrozilo jeho rozlomení. Zavolal jsem proto z práce městským strážníkům, paní u telefonu oznámení nebrala na lehkou váhu a buď jak buď, odpoledne už tam střemcha nebyla.
Matka tuhle ztratila gumový špunt u jedné švédské hůlky. I vzala postiženou hůlku z páru a šla s ní do Chebu do sportu, kde si koupila dvě sady náhradních gum. Doma zjistila, že hůlku nemá, vrátit se do Chebu už odmítla, také netušila, kde hůlky nechala. Takže má dvoje náhradní gumy, jednu hůlku a nosí ty otcovo, ten už je potřebovat nebude. Ten už chodí jen s chodítkem nebo s francouzskými holemi, stále se cítí unavený, tu více, tu méně, ale poslední dobou spíše více, navíc mu zubař vytrhal přední zuby, že jsou shnilé, takže ke všemu šišlá.
V pondělní sauně jsem při odchodu ještě stihl jednoho borce s opravdu velkým, byl tam ještě jeden s docela velkým, když odcházel, všiml jsem si, že si vzal upnuté kraťásky přímo na tělo. Uj. Jinak už chodí méně lidí.
V Chebském muzeu proběhla zajímavá výstava živí bezobratlí. Mohl jsem si úplně z blízka prohlédnout nosorožíka kapucínka, je hezký, ale trochu menší, než jsem čekal, vystavený byl i tesařík obrovský, je parádní a pochopitelně byl k mání i roháč; ti se v teráriu neustále rvali. Z vycpaných jedinců byl k vidění největší brouk titán a největší evropský motýl martináč hrušňový. Kdysi jsem nějakého martináče viděl v Lednici, vletěl nám do pokoje. Byl sice obrovský, ale co si matně pamatuji, zase ne tak. Buď šlo o samce, ten je totiž o něco menší než samice, nebo šlo o jiný druh, například o martináčka habrového. Martináček má být zhruba tak velký jako otakárek, ale to si myslím, že onen noční návštěvník byl přeci jen větší. Tak nevím, mobilní telefony tenkrát nebyly, digitální fotoaparáty také ne, důkaz tedy chybí. Měli tam i různé měkkýše, například vřetenatku obecnou, běžný druh s protáhlou ulitou, již jsem ovšem poprvé viděl loni na zídce vedle našeho pracoviště. Myslel jsem, že tam někdo vyhodil nějaké vodní plže. Dále mne omráčil brouk vodomil. Je skutečně obrovský, nikdy jsem takového vodního brouka neviděl. Dále bylo k vidění několik raků včetně 2-3 raků u nás původních. Nechal jsem se od raka štípnout, docela je to cítit, to musím přiznat a také jsem se dozvěděl, že račí mor roznášeli ochránci přírody na holínkách, jak tak lezli do různých potoků a jiných vod. A pochopitelně i rybáři. Předvádění raci se nesmí vrátit do přírody, dokonce i voda z akvárií se musí vylít na trávník a ne do kanálu, račí mor projde i čističkou. Vyslechl jsem si hrůzostrašné příhody o štěnicích; jsou popravdě velmi malé, takže snadno uniknou pozornosti. Dále jsem zjistil, že v hotelu v Barceloně jsem viděl švába amerického, ten evropský je mnohem menší. Cvrček cvrká opravdu hlasitě, pokud je kousek od posluchače a je jinak ticho. Působivá byla také přehlídka spížních škůdců.