Nechci fanatismus, chci svobodu.
Nejsem člověk, který by potřeboval mít za každou cenu pravdu. Neuznávám fanatismus a nepodléhám žádným dogmatům. Věřím totiž, že skutečná síla je ve svobodě vnitřního přesvědčení – v možnosti hledat, poznávat, měnit se, růst.
Fanatismus je podle mě nebezpečný. Zavře člověka do pevné klece, kde už není prostor pro otázky, pochybnosti ani nové pohledy. Fanatik je přesvědčený, že jen jeho pravda je ta správná. Já takový být nechci. Nechci si myslet, že moje cesta je jediná správná. Nechci tlačit ostatní do svých představ o světě.
Dogmata jsou pro mě něco, co brzdí svobodu. Nemám rád, když mi někdo říká, co musím, co je jediné správné, co „se má“. Když člověk začne slepě následovat nějaké dogma, přestává přemýšlet, přestává cítit. Přestává se sám sebe ptát, co opravdu vnímá jako pravdivé.
Já si cením, když člověk zůstává otevřený. Když se nebojí říct: „Nevím. Učím se. Mění se to ve mně. Dospívám.“
Proto si vážím svobody vnitřního přesvědčení. Pro mě to znamená, že mám právo dojít k vlastním závěrům – a ty se mohou postupně vyvíjet. Že si mohu dovolit změnit názor, když poznám něco nového. Že mám prostor myslet si něco jiného než většina. Že se nemusím bát, když někdo nesouhlasí.
Taky si cením neustálého poznávání. Mám rád, když se mohu učit. Když se mohu nechat inspirovat, i když něco úplně neodpovídá mému původnímu pohledu. Mám rád rozhovory, které mi rozšiřují obzory. Lidi, kteří přinášejí nové otázky, a ne hotové odpovědi.
Proto nikdy nikomu nevnucuji své názory. Nechci, aby někdo musel přebírat moje vidění světa. Respektuji právo každého člověka na jeho vlastní cestu, na jeho vlastní pravdu, i když se liší od té mojí. Nemusím souhlasit s tím, co říkáš, ale budu tvůj názor respektovat. A přeji si, abychom to měli navzájem.
Možná je škoda, že se tolik lidí, zejména mužů, stále stydí za svou duchovní stránku. Mám pocit, že na seznamkách, jako je iBoys, je spousta mužů, kteří v sobě mají hlubší rovinu, ale bojí se o tom mluvit. Bojí se, že by působili divně.
Já si naopak myslím, že přijmout sám sebe – i se svou citlivostí, spiritualitou, touhou hledat něco víc – je klíčem k tomu, abychom se přestali stydět za to, kým jsme. Není za co se stydět.
Je krásné být člověkem, který jde svou cestou, který si dovolí být otevřený, který si dovolí hledat.
Pokud to cítíš podobně, rád se s tebou potkám.