tak jsem zase udělal hrubou chybu, když jsem si dal v KFC wrap kapričózo, novinku. Když jsem si ho objednával, měl měl zatmění mozku. Jde o novinku, nikdo si jí nedává, takže veškeré suroviny byly staré (našel jsem sýr, šunku, rajčata, sterilované žampióny) a ještě teď, ráno mne tlačí břicho a to jsem nasadil všechno: demänovku, smektu, malox, bylinný čaj, laktobacily. Nic platno. Navíc KFC na Václavském náměstí je poloprázdné, neboť probíhá výstavba tramvajové trati na místě květinových záhonů a lidé se těmto místům vyhýbají. A vůbec se nám Praha zdála poloprázdná. Na Můstku jsem viděl úžasný vodní prvek, jinak hnusný, ale musím připustit, že před trhy se voda jednoduše vypne a nikdo nepozná, že místo stánku s rukodělným zbožím byl ještě před týdnem vodotrysk. Petr byl tuhle u mne na návštěvě, tedy přesněji byli jsme u našich ve Fr.L., jeli jsme v sobotu ráno z Prahy po karlovarské dálnici, ta se prodlužuje doslova před očima, mají jí snad ještě letos otvírat až k Petrohradu. Už teď se jelo dobře, ubyl již jeden železniční přejezd, ten horší z obou, ale z auta bylo vidět, jaké je hrozné sucho, za stavebními stroji se jen prášilo. A to je prosím teprve jaro. Ovšem když se Petr vracel v pondělí ráno do Prahy, jel nehorázných dvě a čtvrt hodiny. Vyjížděl z Plzně v 6.50 a nebyl schopen dojet do Vršovic do 9 hodin. A to jsou Lobzy kousek od dálnice ve směru na Prahu! Doprava na D5 před Prahou je prostě den ode dne horší.
Tentokráte jsem byl na zahájení lázeňské sezóny doma. Nejprve jsem šel v pátek na koncert Dashy. Matka chtěla jít také, neboť ji zná z televizního pořadu Když hvězdy tančí, ale nemohla, musela v divadle poslouchat vystoupení absolventů lidové školy umění. Musím říci, že Dasha předvedla nesrovnatelně lepší výkony, něž lidové kvílení či lidové tlučení na buben ve stylu známé odrhovačky. Další den jsem trochu pracoval na zahradě, ale stihl jsem i Yo Yo Band se stařičkým Tesaříkem. No, při vší úctě, tento druh písniček potřebuje mladý hlas s pořádným odpichem a ne stařecké blábolení. Lidí bylo jako much, množství stánků, frčelo ovšem hlavně jídlo a pití. Zkusil jsem palačinku se skořicovým cukrem, cejlonskou skořicí (sic!) a čerstvou citrónovou šťávou; no byla trochu vysušená, ale jinak zajímavá. Stála rovnou stovku. Matka si dala dvě deci suchého vína do skla. Také za stovku. Zaujal mne stánek s přadlenou, co spřádala vlněnou koudel, vypadalo to dost snadně, ovšem výsledná vlněná nit vypadal docela humpolácky. A pak krajkářky. To je ale ovšem piplačka jak náleží. Dále nás zaujal stánek s venkovním kruhovým grilem. Byl celokovový, uprostřed se nacházelo ohniště obklopené pultovým lemem, vypadal docela jako krempa obřího klobouku a právě na něm se grilovalo. V pátek v tomto stánku obsluhoval hezký mladík a navíc měli pěkné zeleninové aranžmá. Pravé. To jiný stánek se chlubil zvláště pěknými cibulemi, ty však byly vycpané, tedy umělé, ale umně vyrobené. A byly jedna jako druhá, až se na ně srdce smálo. Večer jsme žel nebyli ušetřeni chatrné napodobeniny Mercuryho a pak už konečně začala Verona. Létala po pódiu jako splašená, docela slušně zpívala, česky lépe než anglicky, dala ale i jednu píseň v italštině. Bylo to příjemné, ale zdálo se mi, že trochu pokulhává zvukař. Pak si na ozvučení stěžoval i Kapitán Demo. Konferenciér Petr Rychlý během dne několikrát upozorňoval na skutečnost, jak moc se těší na kapitána Demo a tak jsem obětoval záznam představení Sto dukátů pro Juana z roku 1971 a počkali jsme si na něj. Kapitán Demo není žádný hej nebo počkej, ale je vnukem nikoli bezvýznamného děda, známého E.F. Buriana a ani jeho otec, písničkář Jan Burian není neznámý. Musím říci, že mne docela bavil, ale udivilo mne, kolik dětí ho zná a miluje a přitom jeho texty mi tedy vážně vhodné pro děti nepřišly. Jak jsem tak celý den postával, udělal se mi na noze puchýř, či co.
Tuhle jsem v posilovně slyšel z okna slavíka, ostatně nedávno jsem ho slyšel i na Zahradním městě, jenže tam ho přehlušovala dálnice. V posilovně zase lidi a co myslíš můj milý deníčku, zavřeli okno, aby slavíka nemuseli poslouchat a aby jim nenastydla pipka? Jasně že zavřely. Ale začal do posilovny chodit pravidelně jeden vousatý zrzek s krásným tělem. Totiž, jednou jsem měl štěstí a viděl ho celého.
A ze stojícího vlaku vidím jednu velmi zajímavou silenku. Škoda, že se k ním nemohu dostat, abych se ji pokusil dourčit. Mohla by to být silenka hajní? No proč ne, když je to v oblasti Českého krasu.