tak jsem se rozhodl využít volna 8. května a vyrazil jsem na otočku domů, abych vyzkoušel novou sekačku; ta stará už vzala za své. Jel jsem ve středu 7. v 16 hodin. Už v Plzni jsme měli zpoždění, ale jen sedm minut. V klidu jsem nebyl, ale nešlo o nic nezvladatelného. Jenže jsem si sedl do autobusu s nejpomalejším řidičem. Místo, aby mimo obec jel lehce nad 90 km/h, aby případně trochu stáhl zpoždění, jel lehce pod osmdesát a na nejrovnějších úsecích to vytáhl až na 85 km/h. To samé v obci, před kruhovými objezdy začal zpomalovat dříve, než já atd. Zkrátka, pravidelný příjezd do Chebu byl v 17.50, autobus do Fr.L. odjížděl v 18.05. S tímto zdržovacím řidičem jsme dorazili přesně v 18.05. Vyletěl jsem jako raketa z autobusu a utíkal na zastávku směr Fr.L., což věru snadné nebylo, neboť houf lidí se cpal do právě přijíždějících výlukových autobusů. Autobus do Fr.L. jsem doběhl a zatímco jsem platil, dorazili další cestující ve stejném směru. Nebýt mne, autobus by jistojistě odjel a my bychom utřely hubu. Jistě, před svátkem byl silný provoz, hodně lidí, ale hlavní příčinou zpoždění byl přespříliš opatrný řidič; když se autobusy nestihnou včas obrátit, zpoždění utěšeně narůstají během dne. Zpět to bylo naopak. Už v zásadě nikam nespěchám, 8.5. večer opravdu nikdo necestuje, ale i těch několik cestujících se řidič autobusu rozhodl odpravit. Mimo obec jel tak 120, neustále předjížděl pomalé osobáky, i v obcích jel alespoň 50, spíše více, kruhové objezdy projížděl málem rovně a nejméně dvakrát jsem myslel, že narazí do kandelábru. Věru nevím, co je horší. Nová elektrická sekačka je takové chrastítko, ale je nová a tedy seká, jen mne teď svědí celé tělo. Bezpochyby projev alergie. Byl jsem zase u holiče, platil jsem 1350 KČ a holič se mne pokoušel otrávit nějakou jinou barvou na vousy, docela drsně smrděla. Ovšem odstín se mi zdá lepší. Matka střih chválila, ale nevím, cenu jsem raději zamlčel.
Také jsem byl v prodejně Radioservis, mají tam nějaké dvojCD Jany Kratochvílové. Bezzubý ošuntělý prodavač tvrdil, že na internetu lze koupit všechno ke stažení, ale tohle dvojCD pochopitelně ne, přesně jak jsem čekal. Tak mám alespoň nového Zdeňka Lukáše.
S prababičkou, Ruskou z Mariupole to bylo tak, že za života pradědečka moje matka každý týden uklízela její domek, ale po pradědově smrti úplně po ruském způsobu zblbla a nikoho z rodiny mé babičky, své dcery do domku nepustila a všechny věci rozdala rodinám svých dalších dvou dcer, snad si ve svém chorém mozku myslela, že tamti už si nakradli dost za pradědova života. Moje matka, její vnučka, by si bývala ráda odnesla jeden jediný předmět, a sice jinak bezcenný obrázek s tímto veršovaným povídáním: Buď sbohem miláčku, je konec lásky, jsi trochu letitý a ztrácíš vlásky. Seber svůj košíček a vrať se domů k dětem, já s mladým miláčkem, dál půjdu světem., na nějž se koukala při vytírání podlahy. Dostala ho sestřenice, dcera tety z Brandýsa (moje prateta), už to má chudinka za sebou a obrázek je možná dávno na smetišti.