tuhle jsem v práci utíral prach a při tom jsem rozbil zrcadlo a protože to bylo jako na potvoru zrcadlo zvětšující, čeká mne třikrát sedm let neštěstí. A už se to projevuje. Když jsem jel do Fr.L., tak v autobusu seděly čtyři ženské a něco popíjely. Když jsme přijížděli k Chebu, už to jedna nevydržela a začala škemrat u řidiče. Ten jí skutečně zastavil u příkopu, ta vyběhla ven, stáhla kalhoty, přidřepla a už to pouštěla. Mezi tím nás všechny autobusy předjely, ale naštěstí jsme neměli zpoždění, takže přípoj do Fr.L. jsem v pohodě stihl. A jedu zpět do Plzně a co myslíš, můj milý deníčku, stavěli jsme s autobusem? Ano, tentokrát za to mohl nějaký Mongol, doběhl málem až do lesa, močový měchýř měl snad bezedný, pak si ho ještě vyklepával, no ale naštěstí bez nás by vlak z Plané neodjel.
Byl jsem na koncertě JC bandu v divadle. Začali hrát nějakou lehce povědomou skladbu, všichni posluchači vstali, já ovšem ne. Pak začali hrát českou hymnu a mne konečně napadlo, že ta první byla asi usácká. A skutečně, šlo o koncert k 80. výročí takzvaného osvobození Františkových Lázní. A to je pěkný trapas. Tichá vzpomínka u památníků americké armády prosím, ale oslava? To považuji za kromobyčejně nevhodné a naprosto nevkusné. Copak obyvatelé Američany vítali? A to ještě netušili, co je čeká. Tak jaké osvobození. Leda pro spekulanty, kteří zanedlouho přijedou zabrat majetky takzvaných osvobozených? No fuj. Majerl musel rozbít všechny své sochy a výtvory, aby nepadly do rukou nepřítele. Ten jistě plesal, jak ho osvobozují. Hlavně že je svými díly zastoupen v NG, ale vyhnali ho s ostudou. Pokud už něco nutně slavit, tak nanejvýše devátého, totiž osmého května, konec války v Evropě. Jinak jde o projev pyšné povýšenosti. Pro to není žádná omluva, opravdu mne to uráží. No, doufám, že oslavy osvobození Berlína budou letos opravdu velkolepé. A na slavnosti svobody do Plzně prý dorazí jeden veterán. Patrně vycpaný. Jinak koncert byl hezký, můj oblíbený zpěvák nechyběl, hudba nebyla příliš nahlas a skladby amerických autorů se tentokráte velmi hodily, když už to bylo na počest usácké armády.
Ve čtvrtek 1. května bylo volno, v Blovicích bylo zahájení výstavy origami, oběd jsme měli v Panském dvoře, velice slušný a nic mi z něho nebylo, také jsme zvládly zdejší milou vyhlídku na Blovice. V pátek jsem si vzal dovolenou a jel jsem do Prahy za Petrem. Pavlovnie už kvetou, šeříky pomalu odkvétají. V pátek jsem se vydal na kožní. Dorazil jsem v půl osmé ráno, kartotéka otvírá ve čtvrt, ordinace v osm. Čekal jsem tam přes tři hodiny, než jsem přišel na řadu. Mezitím se nacpaná čekárna vylidnila, řada lidí, co šli k jiným lékařům a přišli později, než já, odešla domů. Jednoho pána jsem zmátl, neboť jsem na hodinu odešel, abych se nasnídal a on si chudák myslel, že jsem přišel až po něm. Mám se zmiňovat o skutečnosti, že v ordinaci jsem byl méně než pět minut, lékařka se koukla na vyrážku, prohlásila, že jde o pěkný ekzém, že se bude hojit špatně, bude se rozlézat, že se nejedná o nic závažného a napsala mi kortikoidovou mast? Jinak lidí bylo neobvykle málo, většinou ve čtvrt na devět už lidi odmítají, že na ně řada ten den nepřijde. Mimochodem, vyrážka se opravdu zřetelně zhoršila, vypadá to, že se bez kortikoidů tentokráte neobejdu. V sobotu dopoledne se odpočívalo, odpoledne jsem šel na taj-či, dorazila totiž dozorová návštěva z daleké Číny. Bylo to příjemné, cvičil jsem vedle pěkného muže, prošla se celá část sestavy, kde nejvíce plavu, ale další den jsem docela cítil nohy. Na závěr jsme dostali hezký certifikát. Po cvičení jsem vyrazil do prodejny Moseru, vybrat si skleničky na běžné popíjení. Líbila se mi 200 ml z řady Royal a 230 ml z řady Mozart. Nakonec jsem vzal dvě z řady Royal, jednak jsou levnější o tisíc korun, mají menší objem a také mi připadaly tak nějak vhodnější na běžné popíjení. Ale možná jsem si měl koupit od každé jednu. Večer jsme vyrazili do města do barz updown, nebo jak se jmenuje, kde se vyjasnilo, že mladí prostituti se přesunuli z baru na grindr a podobné internetové vymyšlenosti. V neděli dopoledne plavat se šlo na Slávii, ve sprchách byla zima, ale plavalo dost lidí, i pěkných mužů; zvláště jeden byl hezký, jen kdyby si nekazil své krásné tělo tetováním. Ale dost mne v bazénu pálila ložiska ekzému, zkusím je příště před návštěvou bazénu řádně promastit. Po obědě jsme vyrazili do Chuchelského háje. Spojení je dosti složité, kosatce nekvetly, zato bylo všude plno tromínu a nakonec jsme našli i sasanku lesní. A také spoustu hlístníku hnízdáku a jednu okrotici bílou, těsně před rozkvětem. Vraceli jsme se vlakem z Chuchle. Všechny ty dny jsme museli zuřivě odhánět holuby, holubice dokonce snesla vajíčko, to jsem potajmu vyhodil do trávy. Je to těžké, naši předkové vybrali genotypy lnoucí k člověku, dojemně vrkající a my je dnes odevšad vyháníme a ubozí holoubci to mohou jen těžko chápat. Jde vlastně o strašnou zradu na nevinném tvorovi. Ale když holoubci dělají takový nepořádek. V pondělní sauně to docela šlo, dokonce se tam jednomu chlapíkovi, docela pěknému, určitě stavěl.