Tak jsem po čase navštívil holičství. Tentokráte nedošlo k žádným nedorozuměním, takže došlo i na barvení vousů. Jsou tmavé, ale už jsem byl poučen, že jinak to nejde; uvidíme, jak dlouho barva vydrží, než se vymyje. Ale o tom psát nechci. Cizinec, jenž mne stříhal, byl tentokráte ve formě, nesmrděl, a poté, co jsme v holičství zůstali sami, se uvolnil a začal být poněkud rozverný, dokonce málem čtveračil. Například, když mi tužil přehazovačku, tak ji postavil nahoru a přišlo mu to hrozně zábavné. No byl milý, navíc bych řekl, že vousy trefil pěkně; napatlal na mne všechno, co tam našel a vůbec to nakonec bylo téměř příjemné. Nechal jsem mu proto docela dost na víc, no bylo to také za minulou návštěvu, neboť za nedorozumění nemohl. Dal mi za to na věrnostní kartičku razítko navíc, ale vlastně to bylo také za předchozí návštěvu, tehdy jsme na to zapomněli. V práci říkaly, že prý tam mám chodit každé tři týdny, abych udržel ten náročný vzor, co na vousech vytvořil, ale to bych přišel na mizinu. Cestovatelka Eva ovšem málem vyprskla smíchy; no snad to není takový průšvih.
Zdál se mi praštěný sen. Bylo to na sídlišti na Skalce. V okně se objevil polonahý muž, měl jen šátek omotaný kolem beder a jak tak v okně cvičil, občas mu zpod šátku něco vykouklo. Po chvíli jsem si všiml, že se na trávníku pod oknem objevila spoře oděná žena, také cvičila cosi jako jógu, například si po vzoru čínské holčičky dávala nohu vedle hlavy; načež muž seskočil z přízemního okna na zem a měl se k té ženě a zřejmě došlo ke spojení, což ovšem přes šátky nebylo moc vidět.
Spolupracovnice I. vyprávěla zajímavé příhody z Podkarpatské Rusi. Když přijel zájezd před banku, aby si výletníci výhodně vyměnili jejich měnu, banka mimořádně zavřela, takže museli zajít do směnárny s nevýhodným kurzem. Později jednoho z členů zájezdu nějaká ženská okradla a nešlo o malou částku, zhruba o 5000 korun; nešťastník se obrátil na místní milici a ta s tím nedělala žádné štráchy. Oznámila mu, že za úplatek v hodnotě poloviny zcizené částky ukradený obnos zajistí a zlodějku jakože potrestají. Zjevně byli všichni domluvení. Hahaha.
Dočetl jsem se, že po městě řádí asistenti prevence kriminality. Jindy se takovému člověku říkalo pomocná stráž VB, ne? Co myslíš, můj milý deníčku?
No, v práci jsem udělal botu; snad se mi ji podařilo zaretušovat. Čekám, až se setmí, abych vyrazil na Blik blik; letos začíná na Slovnech.
Choroba se zatím stáhla, snad zabralo včasné nasazení Joxu, a nebo má pravdu I. a jde o projev alergie a jarní dřeviny.