tak se mi zdá, že jsem se konečně složil, už mne docela bolí v krku a ani jox nezabírá. Ještě z posledních sil jsem šel plavat, na Slavii, kdoví kdy se zase dostanu do bazénu a jel jsem na výlet, když bylo dnes v Praze tak krásně. V bazénu byla zima, ale plavalo se dobře, lidí bylo málo. Co se výletu týče, rozhodl jsem se zkusit křivatec český. Lepší by byla Pitkovická stráň, kde by mohly být i koniklece, ale ta je daleko od MHD. Zvolil jsem proto skály v Kunraticích nad Mlýnským rybníkem. Jel jsem nejprve autobusem z Jesenické, byl sice přímý do Kunratic, ale jel déle než tři čtvrtě hodinu. Bál jsem se, že od Volhy nenajdu cestu na skály, ale kdybych nepřehlédl, že stopadesátčtyřka jede tak dlouho, asi bych zkusil štěstí. Zpět jsem jel ovšem od Volhy, to se díky věžáku trefí snáze, mnohem vhodnějším autobusem pouhých 20 minut na Zahradní město. Křivatce už dokvétaly, ale nějaké jsem ještě chytil. Už rozkvétají jarní mochny. Bylo krásně, chvíli jsem se opaloval a vzpomínal a jak jsem tak jel kolem Šeberáku, všiml jsem si parkujících automobilů. Že by už začala sezóna? Co myslíš, můj milý deníčku?
A zdá se mi, že se mi někam ztratily některé fotografie z Vídně. Nebo že bych jich opravdu udělal tak málo?