vím, že se trapně opakuji, ale už je to tu zase. Deset let jsme jezdili autobusy a už je zase výluka, celé čtyři měsíce, mezi Planou a Mariánskými Lázněmi, ovšem autobusy jezdí vtipně Planá Cheb. Musím kvůli ní jezdit už v neděli večer a pochopitelně, protože se jízdní doba prodloužila nejméně o hodinu, už v 16 hodin v pátek z Plzně, což je nevýhodné, neboť jezdí mnohem více lidí a všechno, trolejbus, tramvaj i vlak jsou narvanější, než když jedu v 18 hodin. A to se ještě blíží nenáviděná změna času. Jinak jsou všude samé zlé zprávy, u Hustopečí nad Bečvou vykolejil cisternový vlak plný vybuchujícího jedovatého benzenu; odstraňování škod prý bude trvat mnoho let; průšvih podobného rozsahu jsme tu snad ještě neměli. A opět je na vině Bečva, tss tss tss. Snad benzen neprosákne až do lázní Teplice nad Bečvou. Zemřela oblíbená zpěvačka trampských písní Jitka Vrbová, což zaznamenal i seznam.cz a pár dní na to také Pepíček Zíma. Amputace nohy v jeho věku znamená téměř vždy smrt do půl roku, to je neúprosné. A na chodbě našeho paneláku v Lobzích se objevilo oznámení, že zemřel pan Miroslav Noháček, můj soused, co se pořád hádal se svojí manželkou, Miroslavou Noháčkovou. Ta ovšem vypadá úplně zničeně, asi proto, že se nemá s kým hádat. Letošní zima (počítáno prosinec, leden, únor) byla na poměry posledních let docela tuhá, průměrná teplota byla 0,6 stupňů, což je pořád zřetelně nadprůměrná i z hlediska vylepšeného průměru. Leden byl sice celosvětově nejteplejším za dob měření, ale u nás ne a únor byl celkem chladný, byť třeba na Špičáku na Šumavě v 995 metrech teplota ani jednou neklesla pod -10 stupňů. Jedná se ovšem už o osmou zimu v řadě s nadprůměrnou teplotou a o sedmou zimu v řadě s nezápornou průměrnou teplotou. Dříve něco nepředstavitelného, i většina nadprůměrně teplých zim měla zápornou průměrnou teplotu, byť třeba jen -0,8 stupně celsia. Naproti přes uličku sedí moc hezký mladík. Únor byl u nás zřejmě po dlouhé době měsíc teplotně průměrný, ovšem podle vylepšeného průměru.
Byl jsem za rodiči, stavil jsem se také na zahradě. Drtič větví, laciný, co otec koupil je pěkné chrastítko a na množství větví, co máme zcela nedostačující. No uvidíme. Krtci letos řádili jako černá ruka, takto přerytou zahradu jsme ještě neměli. V boudě řádily myši. Bodejť by ne, když jsem ji zateplil a vysušil, to se tam myšičkám určitě hodně líbilo. Našly pytlíky se starým osivem, prokousali se do nich a vyžraly je. Nejvíce jim chutnal výživný hrášek. Hnízdo si vybudovaly v mojí holince, teď je kontaminovaná, natahaly do ní kdeco, kolíky, rozcupované papírové ubrousky, seno, lahvičku, nějaké modré granule, ačkoliv ty jsem mohl do holinky vysypat já sám. A když jsem u těch úmrtí, zemřel též Jarda Havran.
Matka mne donutila jít na travesti šou do divadla. Divadlo měli mládenci pronajaté, takže vyprodané vstupné shrábli celé do kapsy a bylo to skutečně otřesné. A lidi se smáli a tleskali a já nevěřil vlastním očím a uším. Šlo o pásmo výstupů s humorem nejhrubšího zrna prokládané zbytečně hlasitými tanečními čísly, patrně hlavně na plejbek (za tebe bude zpívat magneťák, jak se praví ve Čtyřlístku), celé je to poslepované rádoby zajímavým příběhem postarších manželů, jež jedou se svojí dospělou dcerou poprvé k moři do Bibione. Celé to nejspíše připomíná křížence Slunce seno a Kameňáků, ale tam kde se Troška na milimetry přibližuje trapnosti, aniž by ji dosahoval, tito pánové trapnost hází za hlavu a chrlí na diváky sprostá slova, laciné urážky manželů, jejich přirození, čmoudů, pipin, obyvatel Františkových Lázní a kdoví čeho ještě. To bylo samé, už tě zase svrbí (píča, pochopitelně) a ta jeho leklá čudlička a doufám, že si nepřivezeš (jako dcera) z Itálie nějakého malého čmouda, to bychom se museli přestěhovat do Chebu, abychom zapadli a že prý si manžel u mladé servírky objednával piču (správně pizzu) s ananasem a tak pořád dokola v nepřerušitelném proudu dvě a půl hodiny plus půl hodiny přestávka. A lidi se smáli a tleskali každému sprostému slovu a každé laciné urážce. Matka chtěla, abych ji doprovodil domů, tak jsem vydržel až do konce. Na Trošku byla nejméně jedna zřetelná narážka a sice potvory z moře vytažené. Měli ssebou exotického tanečníka, mimochodem jednu chvíli byl namaskován jako Michal Tučný s modrými kalhotami s laclem a s obrovským břichem. Jen to byl nějak hodně opálený Michal Tučný. Tento exotický tanečník měl alespoň pěkné tělo a ukázal na mžik i holý zadek. Navíc se mi zdálo, že se mu v kraťasech bimbá pořádná hadice. Výběr písní se mi ovšem líbil, bylo tam hodně italských (třeba Petro Petro), ale i českých, například let letadlem se doprovodil písní Vzhůru k výškám. Mimochodem, panímáma se v letadle při turbulenci posrala. A teplouš se pozvracel. Pochopitelně jenom jako. No a do homosexuálů se také naváželi skoro pořád. Někdy to bylo málem vtipné. Ale jenom málem a jenom vzácně.
Ač se udělalo hezky a oteplilo se, přímo globálně oteplovaně, v pondělní sauně bylo plno, řekněme 25 lidí ze 30 možných. Byl tam opět onen celkem ucházející chlapík, co na mne tuhle mrkal, už jsem o něm psal, a opravdu, tentokráte padly veškeré pochybnosti, neboť mne lákal na záchod a to zcela nepokrytě a jednoznačně. Škoda, že na tohle moc nejsem, na záchodku, brr; navíc, nerad bych, aby si nás někdo všiml. Byl chudák dost zničený, že nic nebylo.
Je čtvrtek a jedu mimo plán do Prahy; včera ráno mi přišla krátká zpráva, že jsem objednán k zubaři na preventivní prohlídku, na což jsem dokonale zapomněl; totiž, objednán jsem byl už někdy v říjnu a nezvládl jsem přechod na nový kalendář. Jedu mnichovským expresem v 9 hodin z Plzně a zatím nemá zpoždění, což je málem div světa. Ale ještě nejsme v Praze.