tak jsem byl po delší době na návštěvě v Libhošti. Probíhala celkem v klidu, navštívili jsme akvapark ve Frýdku-Místku, tentokráte pochopitelně vnitřní část. Je docela malá a ačkoliv jsou zde dvě jakože plavecké dráhy, moc plavat se v nich nedá, neboť voda má kolem třiceti stupňů. Mají tam i nějakou tu saunu, ale tam se vstupuje zvlášť a navíc prý bylo obsazeno. Nakonec se mi podařilo najít i jakousi ohřívárnu, což nebylo nic jiného, než studená pára. Večer se šlo do chaloupky. Byli tam zajímaví hosté, samí protřelí intelektuálové. Snad jsme Petru H. neudělali velkou ostudu. Jeden z nich se zabývá překlady z ruštiny, jeho miláčkem je hlavně Vysocký. A Okudžava. Co bylo ale zajímavé, tvrdil nám, že byl nedávno v Rusku, v Moskvě i v Petrohradu, že to v zásadě není nic těžkého, že se tam létá přes Istanbul a že Turci na tom hodně vydělávají, takže cesta se prodraží. Ostravští intelektuálové pomlouvali Kozuba a spol., já měl nakonec úspěch s Ester Kočičkovou. Další den, v neděli, měli děti nějaké zkoušky na nečisto. Ty se platí, celá legrace stojí tisíce a ne, nemůžou se zkoušky udělat kdykoliv, musí se udělat v neděli odpoledne, jinak by penízky propadly. Zkoušky mají děti připravit na přijímačky na osmileté gymnázium. Já jsem místo zkoušek jel do Nového Jičína do sauny. Málem jsem se přizabil, hned vedle dveří do sauny je schod a o ten jsem klopýtl. Jinak nejprve bylo málo lidí, postupně se sauna zaplnila a i nějaký ten pohledný chlapík se tam našel. Mezi půlkami se mi vytvořil jakýsi krajně nepříjemný nežit, chtělo by to zajít na chirurgii, ale copak má na to člověk čas? Snad zmizí časem sám. Jedu dnes domů dříve, chtěl bych jít na přednášku o ostrově Rodrigues. Ten patří pod stát Mauricius. Když už jsme u Mauricia, tuhle jsem viděl nějaký francouzský dokument, kde jsem se dozvěděl, že na Mauriciu lze navštívit několik koloniálních domů, něco jako u nás zámky a že čajová továrna Bois Chéri se správně čte nějak jako boašerí. Ještě jeden postřeh. Už jsem byl na přednášce na téma safari v Ugandě. Celý výlet do Ugandy byl možný jen proto, že jistá ženská provozuje na ugandském venkově misionářskou školu. Shání pro tamní děti peníze na školné, jež činí kolem 13 tisíc za rok a za odměnu pro pilné plátce pořádá čas od času výlety na ugandské safari s návštěvou školy a předplaceného žáka. Účelem školy není ani tak vzdělávání, to je pouze na oko, aby se zachovalo dekorum, nejhlavnější je, že se tam děti nají. Ne kdovíjak dobře, ale dostatečně. Dále jsme se dozvěděli, že Uganda má potíže s rozvozem produktů; zkrátka v jedné oblasti se pěstuje jen cibule a koupit se dá jen cibule, jinde zase jen ananas a tak podobně. Dále jsem se poučili, že šimpanzi mají rádi návštěvy poznání lačných výletníků, zato gorily se jen smířily s nevyhnutelným. A k lidoopů se musí chodit v respirátorech, aby něco nechytili. A každý nosorožec, jsou mimochodem umístěni ve velké ohradě, má dva strážce se samopaly. Ve středu proběhl Kaprasův den, do Prahy jsem jel už v úterý. Na večeři se dostavili dva známí tvořící pár, Petr se s nimi už dávno zná, takže mají spoustu společných známých. Poté, co je všechny probrali, došlo i na nějakou tu erotiku, přesněji mazlení, honění a tak. Nakonec jsme si slíbili, že bychom někdy, až bude čas, mohli společně vyrazit do Bonbonu. Prý jsem měl úspěch se svojí šlachovitou postavou. No už to není, co to bývalo.
Jen se oteplilo, rozkvetly na Homolce vilíny. A čekají nás čtyři měsíce výluky mezi Chebem a Planou. Fuj, fuj a ještě jednou fuj.
Později:
Přednáška byla zajímavá, přednášející byl na Rodriguesu v roce 2018, krátce před koronavirem. Kupodivu tam mají i nějaké endemity, byť želvy byly dávno vyhubeny, ale místní se snaží o návrat alespoň podobných druhů obřích želv. Dokonce tam mají nějaké velevzácné želvy, jež musí hlídat osobní strážci se samopaly. Také tam prý mají jeden strom, jež byl málem vyhuben, lépe řečeno byl považován za vyhynulý, ovšem podařilo se najít ještě jednoho zapomenutého jedince, jež nebyl dosud sežrán za účelem posílení potence, jenže tento druh je dvoudomý. V botanické zahradě Kew však přišli na způsob, jak ze samce udělat samici, či naopak, to už nevím, a tak se druh podařilo rozmnožit a dnes je každý semenáček pečlivě opečováván. Obyvatelstvo nezapře africký původ, mají tam nejen sopečné horniny, ale i krasové jeskyně. Ostrov je dlouhý asi 18 km a široký ani ne deset, je obklopen lagunou, podobně velkou, ale tato laguna je zvláště za odlivu velmi mělká, řekněme místy po kolena, takže místní v ní loví ve velkém chobotnice a sice tak, že se prochází po laguně a když vidí hromádku mušlí, jimiž se chobotnice živý, pokusí se chobotnici vyšťourat ze skrýše. Pak ji operou ve špinavé, ale sladké vodě a usuší na slunci. Aby vůbec nějaká chobotnice přežila, jsou dva měsíce v roce hájené a v tu dobu dostávají lovci od vlády refundace. Řada místních mužů holduje levnému rumu dovezenému z Mauricia. A spát se tam chodí se slepicemi. A ještě něco, ostrov je podle všeho plný obřích pavouků, každou chvíli někoho slupnou. Domorodci jim prý s oblibou hladí sametové zadečky.
Nežit praskl a stále mokvá. Asi budu muset k lékaři.