zatímco město andělů sužují zničující požáry, způsobené především neobvyklými suchy, u nás je počasí jako na houpačce, chvíli zima, chvíli teplo, listopad a prosinec byly po dlouhé době měsíce teplotně normální, tedy podle navýšených průměrů po roce 1990. Podle Klementinské řady je rok 2024 jednoznačně s náskokem rokem nejteplejším za posledních 250 let a 15 nejteplejších let nastalo po roce 1990. Na horách je letos zatím sníh, hlavně na severních horách, na Šumavě je spolehlivě jen na hřebenech nad 1200 m n.m., ale třeba taková Hojsova Stráž ve výšce 850 je buď vůbec bez sněhu, nebo je ho tam jen trocha; na Churáňově v 1100 metrech je sněhu mezi 10 až 20 cm, podle toho, zda zrovna sněží nebo je obleva. Avšak nám se podařilo úspěšně přespat z pátku na sobotu v chatě KČT v Prášilech a další den si na běžkách zajet na Poledník ve výšce 1315 m n.m. a zpět, což je nejprve pořád nahoru a poté pořáde dolu. Sněhu bylo dost, stopa byla čerstvě vytvořena rolbou a ještě ji česká prasata nestihla úplně zašlapat. Zatímco opilí Poláci, vracející se z chaty Orle do Jakušic, se stopě víceméně vyhýbali, česká tlustá prasata musela stát přímo v ní. Na Poledník totiž chodí i dost pěších výletníků a jestlipak víš, můj milý deníčku, kdo jsou ještě větší prasata než Němci? Ano ano, uhádl jsi, jsou to Češi. Je zajímavé, že v nížině, to jest kolem 900 metrů bylo celkem vzato teplo, zato na Poledníku byla opravdu zima, rozhodně tedy pocitová, ale jen se sjelo pod 1200 a už nás oblilo příjemné teploučko. Spolupracovník M. byl na vánoce v Zakopaném a tam taktéž nebyl téměř žádný sníh a to jde o severní podhůří Tater ve výšce kolem 800 m. Páteční příjezd do chaty byl dosti dobrodružný. Což o to, jízda do Přeštic po nové silnici proběhla v klidu, ani průjezd Přešticemi nevázl, obchvat Klatov se také osvědčil, ale jak se začalo stoupat, přibývalo sněhu, hlavní tah na Železnou Rudu vypadal stále nesjízdněji, ale i většina ostatních řidičů jela opatrně, takže jsme se bez nehody dostali k chatě a největší potíže jsme měli v sobotu, když jsme se pokoušeli vyjet namrzlý výjezd do svahu od chaty KČT. Ta je docela hezká, se společnými záchody a sprchami, navíc jsme měli zaplacenu polopenzi a jídlo opravdu nebylo špatné. Dokonce jsem si dal i kouli z mletého masa ve výborné rajské omáčce. Ale žáha mne pak pálila, to zase ano. Jen postele mají proleželé tenké matrace; jedna noc se však přežít dala. V sobotu už nesněžilo, silničáři stihli silnice protáhnou a posypat drobným štěrkem, jsme v chráněné oblasti, takže se nesolí a proto jsme se rozhodli vyzkoušet cestu přes Keply směr Velhartice, jak doporučovala navigace a šlo to hladce, možná také proto, že první sobotu po novém roce ještě moc aut nejezdilo. Celkově to bylo hezké, ujeli jsme v pohodě asi 17 km.
V práci vypuklo peklo. Jednak Ivana někde chytila střevní chřipku, ale naštěstí zůstala doma, tak snad odolám a aby toho nebylo málo, podělal se maxvell, měsíc po skončení záruky; až člověka napadá něco o kurvítku. A to stál přes milión. Nejdříve vypadl okruh se zásuvkami, zdálo se mám, že něco v laboratoři zapáchá spáleninou, ale maxvell jsme nepodezřívali. Nicméně, když byly připraveny lyzáty, zjistilo se, že shořel právě maxvell. Zachránila nás konkurenční laboratoř, kde jsme druhý den lyzáty zachránili; naštěstí se jim v lednici nic nestalo, ale byly to nervy.
Konec roku jsem letos oslavil s Petrem a mými rodiči ve Fr.L. Chvíli jsme se byli podívat na Národní třídě, byla celkem zima, bratranec se sestřenicí tam chtěli vydržet až přes půlnoc a také kapela Koala hrála i v té zimě. My se vymluvili na otce, ten pochopitelně nešel, tolik kroků už opravdu neudělá. Dal jsem si konečně místní palačinku, celkem ušla. Opět jsme si připili pravým ruským šampaňským a opět bylo docela dobré.
V pondělí jsem byl jako obvykle v sauně, dokonce jsem si pořídil nově permanentku, je umístěna na červeném náramku, tudíž každý pozná pravidelného návštěvníka, neboť jednorázový náramek je modrý. Byl tam jeden a jestli ten není na kluky, tak už nikdo; koukal na mne, sahal si na něj a než odcházel, měl jsem dojem, že mu dokonce napůl stojí. Při předchozí návštěvě jsem překvapil stydlivého krasavce; chudák netušil, že tentokráte nebyl za hlavní hvězdu. Tou byl neobyčejně krásný mladík, co už odešel.
Prý jsem byl milé veselé dítě. Kdypak se to asi změnilo . . .
Ach ten Oistrach s Jampolským . . .