v létě byl bratr opět v Bělorusku a až teď jsem se dozvěděl, že to bylo naposled. Milá paní, za níž tam jezdil mu oznámila, že se dnes v Bělorusku na styk se západními cizinci koukají velmi přísně a pokud by se o nich někdo dozvěděl, hrozilo by jí v práci propuštění a i další nepříjemné ústrky. Takže ho požádala, aby už jí nepsal, netelefonoval a vůbec s ní přerušil veškeré styky. Ačkoli toto tvrzení nezní nějak zvlášť nepravděpodobně, konec konců i Galkin byl označen za agenta-inostránce, nebo jak tomu říkají v Rusku, přesto se nabízí otázka, zda tu nejde o něco jiného. Když tu ženskou nedokázal dostat bratr do Čech, neboť my nedáváme Běloruskám víza, možná proto, aby zde nešířily pravdu, jak se žije v té strašné a nesnesitelné totalitě, asi ta paní dospěla k závěru, že to celé nemá budoucnost.
Ještě jednou jsem šel plavat do nafukovací haly a bylo znát, že se to už mezi lidmi rozkřiklo, lidí bylo docela dost, kupodivu se nahrnuli před polednem, dokonce přišel jeden opravdu krásný plavec, ovšem potvrdilo se, že na cachtání mládeže tam je přeci jenom zima; chudáčci museli se přesunout do dětského brouzdaliště, kde byla alespoň teplejší voda. Snad je odtamtud nikdo nevyhnal. Paní v pokladně ovšem tvrdila, že v lednu by se měl otevřít vnitřní bazén, nicméně že nafukovací halu nechají a bazény tak budou dva. To jsem tedy zvědav. A ve slovenské televizi tvrdili, že tunel Višňové bude dokončen už vo februáry 2026, protože se výstavbu podařilo urychlit. Prý už se to celé táhne 20 let. Uvažujeme, že bychom se příští rok (tj. 2025) jeli podívat na východní Slovensko a doufal jsem, že pojedeme tunelem a obchvatem Ružomberku. No tak nic. Je konec roku, vracím se z Prahy do Plzně a venku je zimní pohádka. Na horách je teploučko a sluníčko, zato v nížinách je inverze, zima a mrznoucí mlhy, vytvářející jíní na stromech a keřích.
Někdo mi říkal, že po vypuknutí války řada ukrajinských dělníků urychleně odjela domů, vzápětí se vrátila a požádala o status uprchlíka a žila místo z práce z podpory. Vlastně to bylo jen spravedlivé, když tady tak těžce dřeli a odváděli daně, aby se jim také něco vrátilo.
Také jsme se byli podívat v BZ Na Slupech, zimní keře už nějaké květy ukázaly, viděli jsme zimnokvět, jasmín nahokvětý i kalinu vonnou. Pravda, původně jsme chtěli do skleníku, ale to nevyšlo, dorazili jsme pozdě. Ale i venkovní expozice stála za to. Mimo dvou palem a dvou blahovičníků jsem si letos všiml kvetoucí (sic!) mišpule japonské neboli lokvátu. Z bylin potvrzuji velký sloupovitý kaktus, dvě mrazuvzdorné agáve, kapradinu cyrtomium a kdoví, co ještě. A blahočet už vůbec nezakrývají, ale tomu prý hrozí hlavně zimní sluníčko. Také jsem si prohlédl ten eklogit z Meluzíny, nebo jak se to jmenuje.
Doma se nám stala závažná a nepříjemná nehoda. Ztratili jsme otcův velesvazek klíčů, byly tam úplně všechny, některé ani nemáme náhradní. To bylo tak. Otec, místo aby svazek klíčů pověsil na věšák, hodil ho na lavici v předsíni, hned vedle kraje. Pod okrajem lavice se nalézá taška na tříděný odpad. Jak tam tak ten svazek ležel, stále se posouval k okraji, Až v jednom okamžiku, zrovna když se otec sprchoval a matka čekala, až zavolá, že už může jít ho utřít a namazat léčivými mastmi, sklouzl do oné tašky s odpadem. A protože otec v tu chvíli volal, že už, matka vyskočila a honem do koupelny. Na nešťastný svazek úplně zapomněla. Otec už má nepříjemné návyky nemocných lidí, s oblibou zobrazované v detektivkách od Agáty Christiové, a sice že když začne někoho volat a ten hned nepřiběhne, rozčiluje se, že na něj všichni kašlou. To se stalo 23.12. Otec už nikam nešel a na klíče si ani nevzpomněl. Druhý den ráno mne matka vyhnala s plnou taškou předtříděného odpadu, neboť hrozilo, že po štědrém dnu budou zvláště kontejnery na papír přeplněné. To jistě nebyl předpoklad chybný, v Plzni v Lobzích jsou kontejnery tak narvané, přesněji zavalené papírem, že už ani nejsou pomalu vidět. Možná, kdybychom neměli odpad předtříděný a musel jsem jednotlivé položky házet do různých kontejnerů, klíčů bych si všiml, ale takhle jsem prostě jen vysypal obsah tašky do kontejneru na papír a bylo. V úterý, tedy 24.12., se vyváží papír a skutečně i 24.12. ho vyvezli a klíče byly v trapu. Přišli jsme na to až odpoledne, když začal otec klíče hledat a matka si hned uvědomila, co se stalo, to už ovšem bylo pozdě. No, už dvacet let se otec chystal, že klíče probere a vyháže ty nepotřebné, no tak teď to má bez práce. Jak to celé proběhlo jsem nade vši pochybnost ověřil pokusem.