tuhle jsem četl na internetu, že vlaky na hlavním koridoru opět stály a to opět kolem šesti i více hodin. Bylo to navíc v neděli večer, kdy lidí jezdí nejvíce. Šlo nejprve o spadlou trolej a posléze o zahoření také v souvislosti s trakčním vedením, vše někde u České Třebové. Za socializmu se takové věci, alespoň co tvrdí můj otec, nestávaly, přesněji stávaly, ale opravy netrvaly tak dlouho. Tehdy ovšem v každé větší stanici byla stále v pohotovosti náhradní lokomotiva se strojvůdcem a také byla stálá pohotovost čety opravářů, jež měli v zásobě kotouč náhradní troleje a v každé stanici bylo dostatek odstavných kolejí, kam bylo možno odtáhnout nepojízdné vlaky. Dnes? Pohotovosti se odbývají doma, za mrzký peníz; pak ovšemže trvá nějakou dobu, než se opravárenská četa dostaví do práce. Dále, místo výměny se opraváři snaží zacuchané troleje narovnat na místě, odstavné koleje se zrušily, takže vlaky není kam odtáhnout a vlastně ani čím, takže opraváři musí na místo dojít pěšky, a ne po kolejích a tak není divu, že opravy trvají tak dlouho. Navíc se ukázalo, že ČD jsou s to sehnat obratem 10 autobusů, což dosvědčuje, že se předem počítá s nehoráznými zpožděními. Ovšem v neděli v podvečer nemůže hubených deset autobusů stačit, zvláště uvážíme-li, že se ve výlukových autobusech nesmí stát, smí se pouze sedět, aby, až se autobus skutálí do propasti, zahynulo co nejméně lidí. Kdo jezdí vlakem často, prožil si už ledajaké svízele a hrůzy. Teď máme na odjezdu z Prahy jen tak zpoždění 20 minut. No ale je to pendolíno z Ostravy a vlak už se zpožděním přijel a od té chvíle ho jenom navyšuje. Měl jsem dnes, tj. ve středu totiž dovolenou, chodil jsme po nákupech, koupil si teplý noční úbor, drahý italský, půl na půl bavlna a umělé vlákno, tak je otázka, zda ho vůbec budu snášet, nový nátělník, kožený pásek, vypadající, že dlouho nevydrží a koženou klíčenku; mám totiž potíže s klíči, ničí mi kapsy u kalhot, byl jsem v obchůdku v Truhlářské ubezpečen, že nejsem sám, ženy si dokonce stěžují, že jim klíče ničí podšívky kabelek. Dále jsem několik hodin bloudil v nákupní galerii na Chodově, abych si koupil nové boty Keen, jež se mi valně nelíbí, ale byly po ruce. Také jsem měl dlouhé jednání v bance a provedl jsem přenastavení účtů na stavební spoření. Jsem značně uondaný, ale odpočinul jsem si v Dobré čajovně. Trhy na Staroměstském náměstí jsou stejné jako loni i předloni, změna veškerá žádná. V Chebu konečně také ne. Ani v Plzni. Nakonec se nám více líbily ty na Náměstí míru.
Mám otce v pátek odvézt na výměnu pneumatik, tak snad jsem v Praze nechytil nějakou chorobu.
Nu, dalo se to čekat, v práci mi zakázali používat soukromý počítač na jejich, holdingové síti. Sviňáci zkurvení.
O několik dní později:
Takže, otec vypadal v pátek o dost lépe než před 14 dny, v pohodě sešel dolů, podařilo se nám vrátit kabel na autobaterii, nastartovat a vyjel jsem směr pneuservis. Přijíždíme k odbočce a tam stojí velký bagr. Nevěděli jsme, co to má znamenat a tak jsme jeli kus dál, kde se dalo zastavit, celý pátek pršelo, večer dokonce přímo lilo, v dešti jsem se tedy kus vrátil a bagr nikde a člověk u výkopu se dušoval, že projet se v pohodě dá. Horko těžko jsem se tedy otočil a jak jsme se blížili k odbočce, už jsme viděli, že bagr opět přijíždí. Tentokráte jsem už nechal řídit otce, šlo mu to o dost lépe než moje trápení za volantem i než chůze a vstávání ze židle. Jak tak míříme k odbočce vidíme, že bagr jede proti nám, tj. že jede v protisměru. Otec je naštěstí zkušený řidič a tak vše zvládl. Protože matka neustále dorážela, sešel otec dolů ještě jednou, abychom uklidili letní pneumatiky do sklepa a stalo se to, co se dalo čekat, když se zvedal ze židle, poroučel se na zem. Snad se mu nic nestalo, vypadal v pořádku. Další den jsem zkusili nastartovat a nic. Nejprve jsme nabili baterii, ale to nestačilo, když jsme po jejím nabití zkusili nastartovat, něco v autě cvaklo, vypadla pojistka a byl konec. Tak jsme baterii zase odpojili a zřejmě se bude muset zavolat odtahová služba. Otec z toho byl úplně vyřízený. Matka si připravila několik šišek těst a první pekla ořechy. Upečené plechy nevoněly jako obvykle, vychladlé půlořechy určené k plnění zapáchaly přepáleným tukem. Linecké voní po obvyklém způsobu, takže na vině budou žluklé ořechy ze zavařené sklenice. Ty by sice měly vydržet až tři roky, ale nevím, zřejmě se musí skladovat v lednici. Aby toho nebylo málo, koupil jsem si novou košili u Bushmana, osvědčenou velikost L, rovnou jsem ji vypral a co se nestalo, má krátké rukávy! Dost mne to naštvalo, abych ještě i zkoušel košile u Bushmana, jestli náhodou nezměnili velikosti. Fuj.
Také se mi zdál po delší době sen o metru a jeden nepříjemný, kdy mi vtrhla nějaká skupina lidí do bytu a pochopitelně bez bot a já se strachoval, že budu muset uklízet a nemám na to čas.