jako když řežeš tupím nožem provaz.
Letos se origami setkání uskutečnilo opět v Ústí nad Labem. Bydlel jsem v Pivovaru na rychtě a byl to celkem vzato průšvih. Což o to, pokojík byl jako klícka, také tak malý, ale jinak čistý, televize velká asi jako palec u nohy, odsávání na záchodě škrčelo, jako by bylo v posledním tažení, polštář byl tvrdý jako prkno, lednici jsme si zařídili ve dvojitém okně. Největší průšvih byla skutečnost, že náš pokoj, jel se mnou i Petr, se nacházel přímo nad hospodským salónkem a soukromá společnost opravdu nekončila hlučnou zábavu ve 22 hodin. Výstavka origami modelů byla letos dosti chabá, překvapilo jen skládání z vylisovaných listů jisté Ukrajinky. Ledaskoho hned napadlo, že na Ukrajině došel papír a tak se musí najít nějaké náhradní řešení. Jinak to ale měla hezké, zvláště se mi líbila housenka. Složil jsem si s Petrem Stuchlým jeho vlastní variaci na minutovou růži a prasátko jako kasičku nazvané prasátko jako prasátko. Němec Šolc se vytasil se zdařilou modulární kostkou od Mijuki Kawamurové; hezká vzpomínka. Ještě jsem složil bratrovu labuť. Měl jsem letos připravenu dílnu s hádankou a překvapením, ale byl jsem odmítnut. Petr si zkusil složit Brascetův náramek; ve výsledku vyšel celkem slušně, ale Petr nadával, že už nikdy skládat nebude. Brasceta si náramek nechal patentovat, takže ho nikoho nemůžeme učit, natož abychom vyráběli náramky na kšeft. To by nám utrhnul obě uši. Mimo origami jsem si dal v hospodě na rychtě svíčkovou, docela ušla, dále jsme se zajeli lanovkou podívat na Větruši. Lanovka není úplně málo závraťovitá, naštěstí jede jen chvíli a zpět jsme šli pěšky. Víc než Petr naříkal pejsek, s nímž jeli dvě slečny, ten se bál ještě více. Zámeček je vzorně opraven, dokonce je ve věži zřízena veřejně přístupná rozhledna. Ale chtít za obyčejné moravské víno s nálepkou Větruše 450 KČ, to nám přišlo nehorázné. Ještě mi dobíhala rýma, ale i tak jsme se šli podívat do Městských lázní do bazénu. Voda byla celkem studená, jen 26 stupňů, vzduch také, takže jsem moc neplaval, abych zbytečně neprostydl. Pamatujeme si vodu zřetelně teplejší, ale to bylo možná léto, kdo ví. V parku nedaleko univerzity jsme objevili velmi pěkný vodotrysk ve starém duchu. Dnes se už vodotrysky nestaví, dělají se vodní prvky a ty jsou buď rádoby vtipné nebo rovnou přímo nudné a ošklivé a k uzoufání všude stejné, jako vodotrysky uprostřed chodníku, kdežto dříve se vodotrysky dělaly na krásu. Trysky bývaly nápaditě seskupeny, přepady oslňovaly zurčící vodou a nádržky byly často dozdobeny vkusnými sochami jako je chlapec s rybou, Neptun či vodní víly. Jak už jsem naznačil, prodělal jsem rýmu, měl jsem ztrátu čichu, dvakrát jsem si dělal test, a měl jsem pokaždé jen jeden, kontrolní proužek. Na Slovensku řídí medvědi, už zhltli nejméně půl tuctu houbařů a s chutí požírají dokonce pokojné obyvatele měst. To v Plzni zase řádí vyšinutí lékaři, vraždící a znásilňující neposlušné lékařky. Tuhle v půl jedné v noci jsem už nevydržel na nervy a vyběhl do patra a vzbudil Ukrajinku. Ano ano, můj milý deníčku, podezření se potvrdilo, ve 23 hodin dorazí z práce, nacpe prádlo do pračky, pustí ji a jde spát do vedlejšího pokoje. Tak to tedy ne, to bychom nebyli kamarádi, to by se jí líbilo, chrnět a já abych kvůli ní ponocoval.