vezl jsem matku do Karlových Varů na audiologii, neboť je hluchá jako pařez. Já už také špatně slyším a sestřenice se chlubila, že je na tom podobně, však to bude dědičné, babička také trpěla nedoslýchavostí a leta nosila naslouchátko. Musel jsem si kvůli tomu vzít v pátek dovolenou, měl jsem úzkostné stavy, nejen proto, že zase předpovídali bouřky, ale cesta naštěstí proběhla hladce včetně parkování. Protože měl Petr volno, přijel v pátek do Fr.L., ač se mu moc nechtělo. V sobotu dopoledne jsem ho vzal k prameni Bílého Halštrovu, což je řeka tekoucí hlavně v Německu, když se u Halle vlévá do Sály, je vodnatá asi jako Sázava. Pramen je hezky upraven ve velkoněmeckém stylu, ale je přeci jen o něco skromnější, než pramen Ohře. Co mne ale překvapilo je zjištění, že Stezka Českem, vede totiž nedaleko pramene, je opravdu využívaná. Jak poslední dobou lidi na turisticky značených cestách nepotkávám, ještě tak cyklisty, tak tady jsme potkali dva borce s velkými batohy, zjevně šli právě Stezku Českem. Další stopy stezkařů jsme nalezli v pamětní knize v altánu u pramene. A našli jsme několik pěkných lišek, dostali jsme je v neděli k obědu. Po sobotním obědě se šlo do města na koncerty u Františkova pramene. Chtěl jsem jít stůj co stůj do bazénu, tak jsem nechal chudáka Petra s mojí matkou a sestřenicí u hudebního pavilónu a sám si odběhl do akvafóra. Vrátil jsem se ještě včas, abych vyslechl výborného perského hudebníka, spojujícího různé vlivy. Ten se zprvu tvářil mezinárodně, mluvil anglicky, v polovině vystoupení ale z ničeho nic vybalil slušnou češtinu. Však už také nějakou dobu žije v Praze. V neděli jsem pak žehlil a opět se prokázalo, že náš gramofon dosloužil a rychlost otáčení není správná, důsledkem je nepatřičná změna hlasu zpěváků, především však zpěvaček. Otec hned že musíme koupit nový a tak vybrali s Petrem nějaký švýcarský za 4000 KČ. No, vypadá luxusně a je nový, takže přehrává správně. Má spousty funkcí, ale nevím, zda je využijeme. Ale možná zkusím nahrávání. Jen externí reproduktory nejdou připojit, potřebujeme jiné konektory; vestavěné reproduktory přeci jen trochu skřípou. Po obědě jsme jeli do Plzně, hráz na Jesenické přehradě je uzavřena, objížďka je nepříjemná a hlavně se jedná o značnou zajížďku. Přesto jsme se stavili na nudapláži. Našli jsme místečko, svlékli se, Petr hned vběhl do vody, popravdě nebylo žádné kdovíjaké vedro, kousek vedle nás byla také dvojice mužů a ten, co byl na břehu si ho chvílemi honil. Když jsem se na to tvářil přívětivě, ten druhý, méně hezký, vylezl z vody a začal potetovaného borce kouřit a po očku sledoval, zda se na představení koukám. Možná by jim ani nevadilo, kdybychom se přidali. Ovšem Petrovi se líbil jiný soused, bál se ovšem jeho psa, tak se k němu moc nepřibližoval. No, byl dost velký a husky je plemeno záludné. Nezdrželi jsme se dlouho, ještě nás čekala cesta do Plzně. V práci pokračuje běsnění, jedna spolupracovnice má zánět ledvin a jela s ním stanovat, druhá má zápal plic, ta se zase koupala na Hvížďalce, ačkoliv se jí kašel zhoršuje přes měsíc. Teď jsou obě na neschopence. Protože jsem doma potřeboval obnovit paludárium, zjistil jsem totiž, že se mému domácímu skleníčku s Macodes správně říká paludárium, sháněl jsem živý rašeliník. Našel jsem nějaký obchod s paludárii, akvárii a veškerým vybavením, potřebným k jejich provozování. Vzal jsem si jeden den dovolené, abych se tam mohl v klidu podívat, také jsem se stavil v komerční bance něco vyřídit a ještě jsem zkusil najít jednu kytku na Podbabských skalách. Na skály jsem se ovšem nedostal, kdysi se tam chodilo před dvůr domu za tratí, ale ten je zabedněn plotem. Veškeré pokusy o obejití selhali, prodíral jsem se buření na jakési skládce stavebního odpadu. Pravda, roste tam zřejmě vzácnější tořice rolní, ale na Podbabské skály jsem proniknout nedokázal. Byl jsem úplně propocený, tak jsem se vydal na Slávii, kde byl Petr se synem v bazénu. Nebyla vyloženě zima, ale teplo také ne. Trochu jsem si zaplaval a jelo se domů. Vlastně nejprve se jelo do obi, kde se ovšem ukázalo, že tvrzení na internetovém obchodě, že slunečník bude na prodejně k vyzvednutí za dvě hodiny, bylo lživé, neboť na této prodejně slunečníky nevedou. Museli jsme jet do jiné prodejny, kde jim ještě nějaké slunečníky zbyly. No, tohle jim moc nefunguje.
Jedu opět do Fr.L. a vlak od ČB má zpoždění 100 minut. To je zpráva velice příznivá, neboť na něj nebudeme čekat a lze předpokládat, že do Chebu dorazíme včas. Také že ano, dorazili jsme pohodlně včas.
Tuhle se na lavičce pod oknem usadil nějaký rozverný páreček a najednou koukám, v křoví za nimi se krčí nějaký dědek. Byl to určitě šmírák, neboť když se parčík krátce osvětlil projíždějícím automobilem, tak sebou plácl na zem. Chvíli čekal, snad doufal, že dojde na nějaké laškování, chlap vypadal celkem nadrženě, ale když se nic nedělo, tak zmizel. Jindy jsem zase viděl nějakého člověka, snad cizince, jak vykládal z auta rybářský prut. Podezřele se rozhlížel kolem sebe; že by se bál, aby ho někdo neudal, že loví bez lístku? Než šel domů, tak vytáhl nějakou hadičku v motoru, zřejmě proti krádeži. To se ještě dělá? A jak byla vedra, viděl jsem nějakého tuláka v kraťasech u hlavního nádraží a jak měl roztažené nohy, byly mu vidět koule. Nemohl jsem si ho prohlédnou pořádně, to by bylo jaksi nebezpečně nápadné. Radim, jež chodí na nudapláž na Bolevci je prý na kluky, dříve jel v drogách, nepracuje a živí ho jeho matka. No kdo ví, co je na tom pravdy. Pondělní sauna byla naplněna jen z poloviny a navíc bylo dost hezkých mužů. Zvláště pěkná byla trojice mladíků, z nichž jeden se moc nezakrýval a měl ho celkem velkého. Před odchodem jsme se potkali v šatně, převlékali jsme se vedle sebe, takže jsem si všiml, že jeden z nich má na šourku tmavé chloupky a ten s velkým si natahoval džínsové kraťasy na ostro a než ho tam strčil, tak se přímo natřásal. No myslel jsem, že na místě omdlím. Mám takový pocit, jestli ti dva netvoří páreček a ten třetí je jejich hetero kámoš. Navíc se mi zdá, že chodí občas na Bolevec na nudu. A ještě byl v sauně takový nazrzlý mladší chlapík, co se na mne tlemil a zdravil mne. Asi omyl, ale milý.
Bratr je na dovolené v Toskánsku, přejíždí od jednoho přírodního termálního bazénku k druhému, jenže tam udeřila vlna veder, takže vzduch má 41 stupňů. Termální bazénky mají 42 stupňů, takže se v nich člověk neochladí.
Včera, v úterý bylo celkem hezky, byl jsem na Boleváku, byl tam jeden podezřelý mladík s knírkem. Měl růžově nalakované nehty na rukou, četl knihu v růžovém přebalu a popíjel nápoj v růžové plechovce. No, prostě umělec. Navíc si chvílemi něco kreslil do notýsku. Pak mne ale bodla vosa, opět tak, že mne něco šimralo na zádech a já se ohnal. Nejprve jsem ječel, jako by mne na nože brali, pak už jsem jen kňoural, že mi ruka oteče, neboť na pláži nemohu ani ledovat, ani podat rozdrcenou cibuli. A také že ano, do večera ruka pořádně otekla, snad splaskne dříve než za tři týdny, jak jsem v prvním zápalu předpovídal. Zkoušel jsem ledovat nanukem a mraženým hráškem, nemám doma zapnutou lednici, ale asi už bylo pozdě. Prý moje ruka vypadá jako ta myšáka Mikyho.
A ještě něco, jak jsme tak jeli Petrovým autem z Fr.L. do Plzně, někde cestou jsme vytratili přední SPZ. Je s tím dost běhání, dálniční známka se převede sama, sláva elektronické verzi, parkovací karta se převádí za poplatek. No nic. Otok na ruce úspěšně pokračuje, už je 15 čísel za zápěstím.