tuhle jsem si postesknul, že už jsem dlouho neměl nějakou nehodu s vlaky. Že mi huba neupadla, na tohle si naříkat. Z provozních důvodů jsem se rozhodl, že raději pojedu z návštěvy rodičů už v neděli večer a ne až v pondělí ráno. Došel jsem na rozvrácené nádraží ve Fr.L., dojel do Chebu, vlak vyjel na čas, ale ouha, zastavil v Chodové Plané a zůstal stát. Myslel jsem, že čekáme na protijedoucí vlak, ale kdepak. Za chvíli přišla průvodčí a trousila poplašné zprávy, že se snad jedná o poruchu signalizačního zařízení. Už jsem tak otrlý, že jsem ani nevyskakoval, ani neobracel oči v sloup, jen jsem zavile prohlásil, že můj střízlivý odhad je dvě hodiny. Posléze se vyjasnilo, že jde o poruchu trolejového vedení a ano, zpoždění bylo dvě hodiny, na plzeňské hlavní nádraží jsme dorazili před půlnocí. Vlaková četa měla veselo, zařizovala taxíky pro mladíky do Čelákovic, hotely pro Vietnamce jedoucí do Němec a podobně. Já měl docela štěstí, poslední trolejbus jel v 00 a ten jsem pohodlně stihnul. Patnáctka do Lobez byla prázdná, jeli jsme pouze tři, ale v šestnáctce na Doubravku bylo lidí dost.
A představ si, můj milý deníčku, že začali bourat betonovou obludu na Rokycanské. A podle všeho šlo dokonce o černou stavbu! No věřil bys tomu?
Osmého byl svátek, jel jsem do Prahy za Petrem a přemluvil ho, abychom jeli do východních Čech. Docela dlouho jsem bloudil po polích a hledal rozrazil matný; nakonec jsem ho našel s pomocí souřadnic. Naštěstí si vzal Petr, aby se nenudil, ssebou přítele z mládí; ten se nedávno rozvedl a protože se cítí opuštěný, tahal z něho Petr rozumy, jak to chodí v masážních salónech, co se smí a co nesmí a co je jen za příplatek. Jestli jsem to dobře pochopil, tak klasický pohlavní styk je zakázán vždy a všude, některé salóny připouští dotýkat se masérek, jiné ne, líbání je za příplatek a dotýkat se bradavek a intimních partií je možné pouze, když masérka nemá měsíčky. Na oběd jsme se stavili v hospodě v Týništi nad Orlicí, což je takové rozkošné hnízdečko právě ve východních Čechách; měli v ní klasickou českou hospodskou kuchyni, jako je kachna se zelím, rajská s knedlíkem nebo dršťková polévka. Nabízeli též minutky, takže dojem restaurace z dob vlády komunistů byl téměř dokonalý, servírka dokonce škrtala v jídelním lístku, zkrátka dokonalé retro, jak se dnes říká. Já si s chutí dal koprovou omáčku s vejcem a bramborem za 120 KČ. No, mám ji raději s knedlíkem, ale i s bramborem se dá. Úlitba moderní době, káva z kávovaru, nedopadla zase tak slavně. Lepší by bylo dát si tu s lógrem. Pak už mi lokality zakázali a jeli jsme do Rychnova nad Kněžnou. Jde o městskou památkovou zónu, především díky pozůstalým dřevěnicím ala Štramberk a působivému zámku s kostelem od Santiniho. Dorazili jsme později odpoledne, takže už bylo zavřeno, prohlédli jsme si alespoň zámecký park se zbytky cizokrajných dřevin a zahradních odrůd dřevin původních. Nakonec jsme navštívili kavárnu, kde obsluhovali lidé s postižením, mírně slabomyslní; bylo velice příjemné vidět, s jakým dětinským nadšením a pocitem uspokojení si užívají možnost, být užiteční. Opravdu milé. Co se dostavěla dálnice až k Vysokému Mýtu a nemusí se jezdit přes starý dřevěný pontonový most, není tato část Čech zase tak nedostupná.
Jel jsem se podívat na megatrolejbus a na novou tramvajovou trať na Dědinu. Nejprve jsem ale jel metrem do stanice Veleslavín a co nevidím. Mezi stanicemi Dejvická (původně Leninova) a Bořislavka jsem najednou při pohledu ven z okna jedoucího vlaku spatřil reklamu! Rozumíš, můj milý deníčku? My jsme jeli v tunelu a na stěně byla čitelná!!! reklama, snad na Budvar, ale to je celkem jedno. No prozraď mi, můj milý deníčku, jak je tohle možné? Na Kamarádech jsem se dozvěděl, že megatrolejbus vzadu strašně háže a drncá a musím potvrdit, je tomu skutečně tak. A vyjíždění a najíždění na obratiště na Veleslavíně, to je opravdová veselohra, jaká se nevidí často. Najíždět se musí s milimetrovou přesností, jinak hrozí uvíznutí s nutností vyprošťování. Docela mne zaujalo, že tramvaje a trolejbus staví na jedné a téže zastávce. Troleje se tam nějak vejdou. Tramvajová trať je pěkná, kolem Ciolkovského nezůstal kámen na kameni, ovšem celkově to vidím jako vylepšení.