***
Kurt
Kurt pozorně sledoval Noaha několik dní po jeho pokusu o útěk, a to nejen proto, aby se ujistil, že nemůže utéct. Samozřejmě poslouchal Noahova slova, ale sledoval Noahovu řeč těla a to, co viděl, ho znejistilo. Ten kluk rozhodně toužil po propuštění ze zajetí, to bylo zřejmé, ale také toužil po pozornosti, kterou mu Kurt věnoval. Kurt by ho sotva svázal kvůli sexu, když byl Noah tvrdý jako kámen.. Mohl ejakulovat ze šoustání sotva se dotkl jeho ptáka, což i Noah přiinal, že je to nová věc. Ke Kurtovi byl ještě milejší, stěžoval si na své svázání, ale nikdy nenadával ani nebyl nenávistný.
Co to všechno znamenalo? Kurt si nebyl jistý, ale věděl, že i když si Noah fyzicky vylepšil, nemohl jinak zpochybnit Noahovo tvrzení, že to nemůže trvat věčně. Kurt používal Noahův telefon k vracení textových zpráv a e-mailů, čímž odkládal dotazy, které by mohly vést k vyšetřování, ale v určitém okamžiku by mohl jeden z Noahových přátel udělat víc než jen poslat SMS nebo zavolat telefonem. Přišli by do domu, aby ho hledali, a ačkoli Kurt mohl nechat Noaha svázaného a udělat mu roubík, znemožnit mu dát znamení o pomoc, tím by to neskončilo. Nakonec by byla zavolána policie nebo by byl kontaktován Joel a celá věc by se zhroutila.
Předpokládal, že by mohl Noaha odvézt, možná do chaty v horách, kde by mohl nechat toho kluka přivázaného. Ale jak dlouho to může trvat? Jakmile bude známo, že je Noah nezvěstný, začne pátrání a nezastaví se v tomto domě ani v horské chatě. I kdyby bylo pátrání neúčinné, mohl Kurt držet Noaha jako vězně neomezeně dlouho? Byl silnější a přinejmenším stejně chytrý, ale každý dělal chyby a jedna chyba by stačila.
Ne, přišel čas vyzkoušet Noaha. A na to není vhodná doba. Jednoho rána tedy Kurt vzbudil Noaha brzy, ještě před svítáním, donutil ho se osprchovat a použít záchod, pak ho oblékl do standardního oblečení v šortkách a tričku, které tak dobře sloužilo poslední dva týdny. Svázal Noaha, nakrmil ho a pak ho dovedl do obývacího pokoje, kde už všechno dal na své místo.
"Mohu se znovu zeptat, proč jsi mě vzbudil tak brzy?" řekl Noah a i tehdy zíval. "Všechno, co dělám, je že celý den sedím svázaný, a to jsem mohl být stejně snadno i v posteli." Pak uviděl lano, lepicí pásku a pouta, jak leží na pohovce a očividně na něj čekají. "Ach, hele, další spoutání."
Kurt se usmál, ale uvnitř byl trochu smutný. "Toto je náš poslední společný den, Noahu - nebo by to alespoň mohl být." To bude na tobě." Přinutil Noaha posadit se na otoman a sebral pouta. „Teď tě spoutám a svážu provazem a pak si můžeme promluvit. Do té doby buď zticha, ano?" Noah přikývl a Kurt začal.
Odvázal provazy kolem Noahových zápěstí a nahradil je lesklými ocelovými pouty za zády. Pomocí lana upletl kolem Noahovy hrudi a ramen pevným postroj, čímž zajistil, že si nemohl zasunout ruce pod zadek a dát je dopředu. Přemýšlel, jak Noahova hruď vypadá skvěle, lemovaná provazem a ucítil, jak se jeho penis pohnul. Teď není čas, pomyslel si smutně. Místo toho nechal Noaha lehnout si na podlahu obličejem dolů a svázal mu nohy v kotnících, kolenou a na stehnech. Svázání dokončil tím, že spojil nohy a utáhl Noaha do těsného kozelce.
"Výborně... závisí to na mě, jsem svázaný jako prase," zamručel Noah. "Co přesně mě na mě závisí?"
Kurt poklekl u jeho tváře. „Teď tě opustím, Noahu, a pojedu domů. Myslím můj domov, v Ohiu, a toto místo budeš mít znovu pro sebe, stejně jako předtím."
Noahovy oči se rozšířily. "Kurte, nemůžeš mě takhle nechat." Jsem spoutaný, proboha!"
Kurt ukázal. „Podívej támhle, vidíš mezi přední dveře a ten stůl? Tam bude klíč k poutům, ke kterému se můžeš doplazit. Bude ti to chvíli trvat, ale získáš čas na přemýšlení."
"Přemýšlení? O čem?"
„O tom, jak chceš naložit s časem, který jsi tu se mnou strávil. Mohl bys zavolat policii a říct jim, že jsem tě unesl, nechal jsem tě svázaného, znásilnil, to všechno, a možná se dostanu do nesnází. Nebo, až budeš volný, můžeš mi zavolat a já se ti vrátím. O tom bys měl přemýšlet a je to na tobě."
"Možná se dostaneš do nesnází?" Noah se ušklíbl. "Určitě se dostaneš do nesnází, Kurte." Únos, svazování a znásilňování, to vše je v rozporu se zákonem."
„To je pravda, ale budeš to muset dokázat. Nikdo mě neviděl, jak jsem tě sebral, a nikdo neví, že jsi byl svázaný a vycpávaný roubíkem v tomto domě, co? Všichni od tebe dostali textové zprávy a e-maily, takže pokud vědí, že sis vzal volno. Pokud jde o mě, mám protokoly Skype, které ukazují, že mluvíme o svázání a o únosu mnohem déle. Policie si bude myslet, že jsi to chtěl, a měli by pravdu. Pokud je to nepřesvědčí…“ Vytáhl telefon, našel požadovaný soubor, podržel jej před Noahovým obličejem a stiskl Přehrát.
"Noahu, chceš, abych tě šukal?" řekl Kurt, tentokrát nešeptal, a to bylo důležité.
"Mmmm!" Noah odpověděl jasně kladně.
"Kývni hlavou, Noahu."
Přikývnutí, přikývnutí, přikývnutí.
"Fakt nechceš, abych přestal?"
Rázné kroucení hlavou.
Noah dlouho mlčel, když Kurt odložil telefon. "Myslíš, že někdo bude pochybovat o tom, že jsi to nechtěl, když tohle uvidí?" A oni to uvidí. Pro jistotu jsem to video nahrál do cloudového uložiště, takže ho nemůžeš nijak smazat, i kdybys nebyl, jak říkáš, svázaný jako prase.“ Přátelsky poplácal Noahovu bohatou zadnici. "Tak o tom můžeš přemýšlet, až odejdu."
"A-a-ale proč mě necháš svázaného?" Proč mě prostě nepustíš?"
"Protože vím, jaký jsi, Noahu." Kdybych tě teď osvobodil, mohl bys zavolat policii, než si všechno promyslíš. Bude lepší, když budeš mít svázaný chvilku čas na přemýšlení o tom, co je pro tebe a pro nás nejlepší.“ Bez varování stáhl Noemovu hlavu za vlasy a nacpal mu látku hluboko do úst, pak nasadil roubík a náhubek přes ústa, tak jak to často dělal dosud . Noah grmmpphul, ale byl zjevně dobře utišen. Nebude slyšet, dokud se neosvobodí a nesundá si roubíky. „Nechal jsem ti peněženku a telefon na jídelním stole a dokonce jsem ti i nabil telefon, takže to funguje. Můžeš to mít, jak budeš volný."
Kurt se ohnul na úroveň podlahy, aby se podíval Noahovi do očí. "Vím, že to vypadá drsně, Noahu, ale také vím, že mi na tobě záleží." Hodně. Snad tě dokonce miluji." Noahovy oči se znovu rozšířily ani se nebránil, když ho Kurt třikrát políbil: na čelo, na nos a na ústa s roubíkem. "Až budeš volný, zavolej mi, jestli to cítíš stejně." Pokud se mi neozveš, nebudu ti volat, budu předpokládat, že nechceš, abych se vrátil." Vstal a skryl v sobě náhlý příval smutku. Ještě jednou se podíval na Noaha: svázaný balíček s hustými vlasy a velkýma hnědýma očima, jemnou kůží a kulatým zadečkem. Tak žádoucí, tak roztomilé.
Pak odešel kuchyňskými dveřmi, zamknul za sebou a hodil klíče na práh, hned za venkovními dveřmi. Bude v pořádku, pomyslel si, když nastupoval do auta, právě když svítalo. Ale budu já?
***
Poté, co Kurt odešel, Noah ležel svázaný do kozelce na podlaze a přemýšlel o těch posledních slovech. Asi mě miluje. Slova, která Noah neslýchal často, ale skutečná otázka byla, co s tím udělat?
Za prvé, pomyslel si. Musím se osvobodit. Podíval se přes místnost, kam se vkrádalo první ranní světlo, a znovu uviděl klíč přesně tam, kde ho Kurt nechal, mezi vstupními dveřmi a nízkým stolkem, který tam stál odjakživa. Jakmile si odemkne pouta, rozváže zbytek na svém těle. A pak si dám dlouhou horkou sprchu. Dostat se k tomu klíči dá nějakou práci, ale není to tak, že by měl na práci něco jiného.
Pomalu se posunoval přes obývací pokoj a pohyboval se pomalu, protože byl na koberci, který obklopoval pohovku a židle. Často se zastavoval, aby si odpočinul – koneckonců nikam nespěchal a nechtěl riskovat, že si ublíží. Ráno ubíhalo, jak se kroutil ke svobodě, a uvědomil si, že až do té chvíle si nikdy nemyslel, že obývací pokoj je tak velký. Až mě Kurt příště sváže, doufám, že to bude v malém bytě. Jakmile se dostal na tvrdé dřevo, cesta byla rychlejší, protože mohl klouzat, ale odhadoval, že od Kurtova odjezdu už uplynula skoro hodina.
Právě když se blížil ke klíči, zaslechl za předními dveřmi pohyb a v překvapením ztuhl. Pak se otevřel poštovní otvor ve spodní části dveří a propadl malý svazek obálek, držený pohromadě gumičkou. Noah byl příliš překvapený, dokonce zavřískal, než podle zvuku poštovní doručovatel odjel a ještě více omráčen tím, co pošta udělala. Balíček doklouzal po podlaze strčil přímo do klíče, který vklouznul pod stůl – zcela mimo dosah.
Noah chvíli zíral a nemohl uvěřit tomu, co viděl.Zrovna, když sem dostanu poštu, jsem celý svázaný jako krocan na Den díkůvzdání. Po jediném pohledu věděl, že na klíč z pod toho stolu nikdy nedosáhne; prostor mezi ním a podlahou byl příliš úzký pro jeho spoutané ruce. Klíč byl ztracen.
A on byl spoutaný a svázaný.
A Kurt se už nevrátí.
A nikdo neví, kde je on.
***
Noah ležel na podlaze v koupelně v přízemí, což muselo být několik hodin poté, nepříjemně mokrý a odpočíval po své námaze. A byla to dřina; svíjel se po většině prvního patra a hledal způsob, jak si pomoci. Nejprve se dostal k předním dveřím a pokusil se do nich bouchnout svázanýma nohama, ale spoutanost do kozelce mu bránila vyvinout dostatečnou sílu, aby vydal nějaký opravdový zvuk. Pak se přišoural ke stolu a přemýšlel, že na něj dostatečně zatlačí, aby odkryl klíč, ale spoutání do kozelce tomu také zabránilo. Pak se odplazil do kuchyně, kde bylo mnoho nožů, jen aby zjistil, že nenajde způsob, jak se dostat na nějaké z míst, kde byly tyto nože uloženy. Dostal se k zadním dveřím – tam nebyla žádná pomoc – a pak se vrátil do obývacího pokoje. Jediný zvuk, který během toho všeho slyšel, bylo jeho vlastní chrochtání námahou do roubíku a dvakrát bzučení jeho telefonu, když přišla SMS. Při příchodu každého z nich jčel; samozřejmě marně, ale nemohl si pomoci.
Óá, řval samozřejmě víc než to, myslel si, že ho možná uslyší soused venčící psa, ale jeho trojdílný roubík to překazil. Dokonce se mu podařilo odstranit jeden z dílů toho roubíku, ten přes ústa, třením hlavy o koberec v obývacím pokoji, ale zbývající rozvírací a vycpávka stačily k tomu, aby ho dostatečně umlčely.
Hlad v něm sílil, ale žízeň byla mocnějším nepřítelem; hodně se zapotil, když se svíjel, ale nebyla možnost, jak se dostat k vodě. Také o sobě začala dávat vědět další potřeba; musel močit. Mohl by se dostat na záchod, ale neměl žádný způsob, jak se na něj dostat, ale odmítl močit v obývacím pokoji na koberec, který si koupili rodiče, nebo na dřevěné podlahy, které tak s láskou udržovali. Plazil tedy znovu do koupelny, kde byla dlážděná podlaha nepropustná pro jeho odpad.
A tak se stalo, že ležel na bílých dlaždicích v koupelně a jeho slipy a šortky pomalu usychaly. Potom brečel … bylo to ponižující pomočit se jako dítě, ale byl by rád, kdyby se to někdo dozvěděl. Být nalezen by znamenalo vysvobození a on byl přesvědčen, že jedině vysvobozeni ho zachrání. Provazy byly příliš pevné na to, aby se přetrhly, a příliš těsné na to, aby sklouzly, roubík byly příliš ztišující a samozřejmě ocelová pouta mu stále ničí kosti a svaly.
Ale bude vysvobozený? Jen Kurt věděl, že je tady, ale Kurt se nevrátí, dokud ho Noah nezkontaktuje, což Noah samozřejmě nemůže udělat. To obrátilo jeho mysl zpět ke svému únosci. Neuvažoval, kdyby se dokázal nějak osvobodit, o zavolání policie na Kurta, Ano, Kurt udělal špatné věci: unesl Noaha z jeho domova, zdrogoval ho, svazoval jej a nasazoval mu roubík, znásilňoval ho a dokonce ho mučil, aby získal PIN kód na jeho telefon. Ale stále dělal Noaha silným a jeho jemný hlas a pozorné oči v Noahovi stále probouzely teplo, tomu se žádný jiný muž nevyrovnal. Návrat Kurta zpět do jeho života by samozřejmě znamenalo být vůči němu bezbraný; ten muž dokázal, že může Noaha přemoci podle libosti, a proto mu byl Noah do jisté míry vydán na milost. Ale možná to tak bylo v pořádku. Možná být pod palcem jiného muže bylo v pořádku, pokud by byl tím mužem Kurt.
Ne že by na tom záleželo. Noah byl důkladně svázaný, s roubíkem a bezmocný, bez možnosti přivolat Kurta nebo kohokoli jiného. Leží tady ve své vlastní moči, dokud se nedehydruje, a pak jednoho dne najde Joel tělo, která bylo kdysi Noahem.
Zavrtěl hlavou, ale nemohl popřít realitu; už nikdy by neudělal nic, kromě toho, že by ležel na podlaze a zápasil, brečel a myslel na svůj konec. To ho znovu rozbrečelo a to bylo něco jiné, tomu nemohl pomoci.
***
Světla skrz malé okno ubývalo, když Noah zjistil, že je ovládnut nový odhodláním. Nebyl mrtvý, ještě ne, a pokud je nějaká naděje na vysvobození, musí zůstat žít. Pokusil se uspořádat si své myšlenky tím směrem.
Neměl žádnou možnost, jak získat jídlo, ne takto svázaný, ani jíst s roubíkem, ale měl přečteno, že lidská bytost může přežít více než týden bez potravy. Možná dva. Voda však byla kritičtější nutnost; připadalo mu, že si vzpomíná, že dva nebo tři dny jsou limitní. Ale neměl žádnou možnost, jak získat vodu, kromě…
Sebral všechnu svou sílu a začal se svíjet a mlátit kolem, ale tentokrát s konkrétním účelem. Provazy to chtěly překazit, ale on si pomyslel, že tento pohyb by mohl zvládnout. A když se opřel o sprchový kout, podařilo se mu to. Nějak se mu podařilo vstát na kolena. Pořád byl samozřejmě svázaný do kozelce a pořád měl v puse roubík, ale aspoň byl vzpřímený. Vítězoslavně vykřikl – on něco dokázal! Začal se pomalu naklánět vpřed, dával pozor, aby se nepřevážil, až si před záchodem klekl jako nějaký prosebník v kostele.
Přikrčil se, ale naklonil se. Voda byla svěží a záchod nebyl poslední týden příliš používaný, takže měl nadějí, že voda bude také čistá. V každém případě to neznamenalo žádný rozdíl; musel pít, jinak umře. Nemohl se pořádně napít, ale mohl si namočit roubík do vody a to udělal, pak se naklonil zpět, žvýkal látku a cítil, jak mu hrdlem stékají malé vlhké pramínky. Záchodová voda nebo ne, bylo to jako požehnání a nakláněl se pro další a další. Žít, na tom záleželo.
***
Byla to dlouhá, moc dlouhá noc a Noah strávil většinu z ní na kolenou a sál vodu tak dlouho, jak jen mohl. Občas podřimoval, ale nikdy úplně nespal, což nebylo překvapivé, vzhledem k poloze, do které ho jeho svázání nutilo. Trvalo dlouho, než nabral dostatek vody, aby uhasil svou žízeň, což šlo špatně. Horší bylo, že do rána hladina vody klesla níž, než kam mohl dosáhnout ... a ještě více potřeboval.
Když nastal úsvit Noahova druhého dne spoutání , klesl zpátky na podlahu, aby zmírnil bolest kolen a nohou. Klečení by mu už stejně neprospělo; ve skutečnosti k ničemu. Nemohl se osvobodit, nemohl křičet a nemohl se pohybovat žádným způsobem, který by mu byl užitečný. Uvízl na mrtvém bodě.
Celý den ležel na podlaze v koupelně a snažil se potlačit slzy, aby neplýtval vlhkostí, ale ne vždy byl úspěšný. Už opravdu nemohl doufat ve vysvobození; byl v domě dva týdny a nikdo si pro něj nepřišel a neměl důvod věřit, že se to za další dva změní. To ho rozplakalo. Slyšel, jak v jídelně zvoní telefon, nebo si to myslel, ale ani se nepohnul. Nemohl se dostat k telefonu, tak co na tom záleželo? To ho také rozplakalo. Musel se znovu vymočit – další slzy. Slyšel přes okno v koupelně slabý štěkot psa a znovu se rozbrečel. Po hodinách vydrže musel Noah konečně pohnout střevem a ta hanba ho pořádně rozplakala. Věděl, že se všemi těmi slzami suší, ale nemohl si pomoci, nikdy více.
Když ho hlady robolelo břicho, jeho mysl začala zvolna odcházet od jeho bezmocného těla. Myslel na své rodiče, na vyrůstání v tomto domě. Myslel na svou práci, na vysokoškolská léta, první lásku, na prožité prázdniny. Sotva vnímal slunce skrz okno, nevnímal pouta na zápěstích ani provazy kolem těla, ani pach z vlastního odpadu. Místo toho se vznášel v moři hladu a žízně a nesouvislých vzpomínek. Myslel si, že slyšel zvonit telefon, nebo možná ne. Jeho fyzický svět, svět z provazů a oceli, roubíků a nepohodlí, byl příliš depresivní a on žil ve svých vzpomínkách. Matně si uvědomoval, že jeho tělo už dlouho nevydrží, ale zdálo se, že mu na tom už nezáleží.
Pak se jeho vize staly také hmatovými, protože cítil jemné prsty na svém těle, tváři a jemná slova, nevýznamná pro jeho pomatenou mysl. Pak ucítil něco chemického a připomnělo mu to noc, kdy byl unesen do zajetí. Ale to bylo tehdy, když jsem byl naživu, pomyslel si nesouvisle a víc už nic nevěděl.
***
Kurt
Kurt z křesla pozoroval, jak Noah spí, jeho hruď se neustále zvedá a klesá pod přikrývky. Přivázal Noaha k posteli jako roztaženého orla, nechtěl riskovat, že bude náměsíčný, nebo že si ublíží tak, že se bude snažit vstát, kdyby tam Kurt nebyl.
Nikdy nezapomene, jak Noah vypadal, když před čtyřiadvaceti hodinami přišel do koupelny. Kurt se zpočátku bál, že by mohl být mrtvý, ale byl naživu, i když neuvěřitelně vysláblý. Kurtovi se bolestně sevřelo srdce, když tu scénu uviděl: Noah se několikrát zašpinil a stěží byl schopen se mu podívat do očí. Stále měl u sebe chloroform z doby, kdy před týdny Noaha unesl, a v ten moment se rozhodl, že nejlepší bude, když chlapce složí, aby se o něj mohl starat.
A Kurt se o něj staral. Sundal Noahova pouta a rozvázal ho, svlékl ho a umyl jako dítě v plenkách. Noah byl stále zdrogovaný mimo, a tak Kurt využil příležitosti a vykoupal ho v teplé vodě a opatrně a důkladně ho vydrhnul houbou, dokud nebyl čistý a svěží. Odnesl Noaha do postele, co spolu sdíleli, přivázal ho a pak toho kluka přitiskl k sobě a dal mu doušky vody – ne moc najednou, aby nezvracel, a Noah se probudil natolik, aby se napil. Poté upadl zpět do bezvědomí.
Kurt nechtěl nechat Noaha spát celou noc bez jídla, tak ohřál polévku, přecedil pevné části a krmil Noaha vývarem kousek po kousku. Noah to vypil, ale ve skutečnosti ještě nebyl vzhůru. Napil se však, to bylo důležité. Kurt pak zůstal celou noc poblíž, ležel vedle něj, občas přikývl, ale vždy ostražitě hlídal toho mladého muže, kterého si vzal do péče. Když se Noah pohnul, Kurt se prudce probudil, aby zjistil, jestli není v nesnázích. Když ve spánku zasténal, byl tam Kurt, aby ho utěšoval jemnými doteky, sladkými slovy a jemnými polibky. Bude chránit Noaha, to si slíbil, bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat.
Noah zůstal celý další den v posteli a spal a Kurt zůstal s ním, kromě cest do koupelny nebo do kuchyně pro jídlo, které jedl u Noahovy postele. Nakrmil Noaha další polévkou, ale chlapec se probudil až ten večer, celý den poté, co ho Kurt našel. Kurt se vracel z koupelny, a když vešel do pokoje, viděl, jak se na něj Noah dívá. Byl stále přivázaný, ale byl vzhůru.
"Jsi zpět," řekl Kurt tiše a posadil se na postel vedle Noaha. "Jak se cítíš?"
"Slabý," řekl Noah, jeho hlas sotva převyšoval šepot. „Sotva se můžu hýbat. Mám pocit, jako bych byl svázaný… já jsem svázaný?"
Kurt přikývl. "Ano, abys zůstal v posteli, dokud nebudeš silnější." Osahal Noahovo čelo, pak položil zpět přikrývku, aby si položil ruku na jeho obnaženou hruď. "Žádná horečka a jsi při smyslech. Myslím, že budeš v pořádku. Máš hlad?"
"Bože, ano," řekl Noah, nyní o něco silnější. „Můžu si dát něco k jídlu? Prosím?" Kurt neztrácel čas a Noaha odvázal od sloupků postele a pomohl mu do županu, který mu tam Kurt za tím účelem položil. Noah se začal roztřeseně pohybovat směrem ke dveřím, ale Kurtovi se to nelíbilo; zvedl mladíka do náruče a odnesl ho dolů do kuchyně, kde udělal teplé jídlo.
Posadil Noaha do křesla a pomocí provazu ze stolu ho k němu přivázal, ruce držel u sebe a opřel se o jeho stehna. "Takže mě zase svazuješ?" zeptal se Noah, i když ne s velkým zápalem. Vypadal příliš unaveně na to, aby měl mnoho námitek.
"Ano, Noahu." Musím se ujistit, že se úplně uzdravíš, a to znamená musím dávat na tebe pozor. Takže tě znovu vezmu do zajetí, alespoň prozatím, abych mohl zajistit, že neuděláš nic, co by zabránilo tvému uzdravení." Dokončil uvázání provazu a ustoupil. "Omlouvám se za to , ale... no, nelituji toho." Jsi pro mě příliš důležitý na to, abych znovu riskoval. Neměl jsem tě tu nechávat spoutaného a svázaného a nehodlám tuto chybu zhoršovat tím, že tě nechám samotného, když jsi takový." Smutně se usmál. "Vítej zpět v zajetí."
K jeho milému překvapení se Noah unaveně zasmál. „Myslím, že se nemůžu moc zlobit,“ řekl, „a k čemu by to vlastně bylo, kdybych to udělal? Právě teď jsem slabý jako kotě, ale nemohl jsem si tě ani podat, ani když jsem byl v plné síle." Pokrčil rameny. "Jsem tvůj vězeň, Kurte." A teď, můžu si dát něco k jídlu?"
Kurt s radostí vyhověl a ručně Noaha nakrmil ohromným jídlem – čím víc Noah jedl, tím větší hlad měl. Když jídlo konečně došlo, Noah byl znovu unavený, a tak ho Kurt odnesl nahoru. Hodiny ukazovaly teprve 21:00, ale bylo jasné, že Noahovi už nezbývá o moc více dne. Kurt ho vzal do koupelny, pomohl mu vyčistit zuby a použít záchod, pak ho odnesl do postele a uvázal, láskyplně mu přivázal ruce a nohy ke sloupkům postele.
Noah se na něj podíval, oči v temném světle rozšířené doširoka. „Jsi – chci říct, nevadilo by ti jít sem ke mě? Byl jsem sám celé dva dny a bál jsem se, že bych mohl umřít; Nechci být zase sám." Zlomil se mu hlas a odvrátil hlavu, aby skryl slzy, ale Kurt ho jemně vzal za bradu, aby byli tváří v tvář.
" Samozřejmě, že s tebou půjdu do postele, Noahu. Zůstanu a pohlídám tě celou noc, takže budeš v bezpečí. A ty budeš v bezpečí, ne? Ty to víš?" Noah přikývl a Kurt mu jemně otřel slzy. „Není třeba plakat, Noahu… jsem tady. Jsem tu tak dlouho, jak mě budeš chtít." Svlékl si šaty, vklouzl pod přikrývku a přitiskl se k Noemovu tělu. "Teď spi."
"Ano, Kurte." zadrhával Noah. "Říkal jsi, že jsi tady, dokud budu chtít?" Kurt přikývl a povzbudivě pohladil Noahovu hruď. „Co když vůbec nechci, abys odešel? Zůstal bys?"
Kurt se opřel o loket. "Myslíš…"
"Chci, abys zůstal tady, se mnou, v tomto domě." Vím, že tě nemůžu nutit – právě teď se nemůžu ani podrbat na nose – ale chci, abys zůstal. Prosím." Znovu hrozily slzy, ale Kurt se usmál. Je to hodný kluk a je můj.
„Nemohu říci ne hezké tváři. Ano, zůstanu. Ale pod jednou podmínkou: Musíš se mnou jet do Ohia, abys mi pomohl sbalit nějaké věci a abys viděl, kde bydlím.
Noah horlivě přikývl. "Samozřejmě! Otázkou je, jestli budu cestovat na sedadle spolujezdce, nebo svázaný v kufru? Pak se oba zasmáli a Kurt ho vřele objal. Noah to nemohl odvrátit, ale Kurt věděl, že by to udělal.
„Uvidíme, Noahu. Uvidíme."