tak jsem se rozhodl zatočit s plísní na zdech v bytě v Lobzích. Koupil jsem si savo proti plísni, poslední den před ochlazením jsem na postižená místa šplíchal savo jako vzteklý, až v mohutných vodopádech stékalo na podlahu, žel zateklo též za lišty a pod plovoucí podlahu a po týdnu je stále cítit chlorový zápach. Měl jsem zkusit chytat přebytečné savo do hadru na podlahu. A to jsem celý den větral jak to jen šlo. Přes největší nápor jsem schoval květiny do koupelny, ale večer jsem je musel vrátit zpět, tak snad přežijí. Nerad bych o ně přišel. Ovšem plíseň značně ubyla.
Doma došlo k nemilému vývoji, Anežka má zaječí úmysly, no je jí patnáct let a prarodiče snáší žel špatně. A já jsem si to tak hezky maloval, jak se o ně bude starat. No nic. Také jsem byl s matkou plavat v chebském bazénu, ve sprchách byl docela zajímavý chlapík, navíc se mi zdálo, že se mu staví a rozhodně ho neskrýval. Jinak se plavalo trochu hůře, lidí bylo docela dost, ale ještě se to dalo. V sauně na Slovanech byl jeden hezký mladý muž, s dlouhou bradkou a také se mi zdálo, že se mu chvílemi zvětšuje. Byla úterní smíšená sauna, přišel jsem před devatenáctou hodinou a ještě byla celá tři volná místa. I tak jsme seděli jeden vedle druhého takže jsem si to docela užil. V pondělí jsem totiž byl v kině. Povznesený soustředěný hlas Jana Kačera se znamenitě odráží od přízemního, jakoby nedbalého projevu Petra Čepka. Ano ano, moc dobrý film. Viděl jsem ho kdysi na prahu dospívání a dost mnou otřásl.
V práci jde opět všechno šejdrem, navíc se mi dějí nehody se statická elektřina, všechno mne tam kope, už z toho pomalu šílím; bojím se čehokoliv kovového dotknout, nejhorší je vodovodní baterie v kuchyňce. Hu.
Jistý dědeček prý v roce 1942 prý pravil: Do prdele s jejich budoucností, ale já vím jedno, že dnešní mládež se musí učit makat. Jsou všichni moc chytrý, furt leží v knížkách, a kdo bude dělat? Hmm, hmm, některé věci se zřejmě nemění. A člověk chvílemi ztrácí jistotu, zda čte Souostroví gulag nebo V rokli čeká smrt. Hádám, že za Brežněva kniha byla na indexu.
Opět jsem byl plavat v hostivařském bazénu. Kdyby bylo méně lidí, bylo by to celkem příjemné, ale i tak se to dalo přežít.
Na kruhovém objezdu u Dvořáka přibyl další semafor. Jsou tam nejen dva semafory kvůli tramvajím, ale teď je nové též u vjezdu do ulice Francouzská. No uvidíme, zda to pomůže. Prý je to proto, aby nečekaly autobusy. Všiml jsem si toho v autobusu. Stáli jsme totiž na červené. Naopak v Praze předělali bagetérii na Národní třídě. Je teď taková studená. A v patře zrušili obslužný pult.
A blíží se narozeniny. Ty mne, můj milý deníčku, poslední dobou popravdě docela děsí.
Ještě něco, v práci se mi rozpadl vejpůl čip na docházku. Je to docela zajímavé, je tam takové kolečko z drátku jakoby cívka.