jedu domů k rodičům na svátky a je to opět průšvih. Rozhodl jsem se jet až v sobotu, že to snad bude o něco pohodlnější, než v pátek před svátky. Ale kdepak, co tě nemá, můj milý deníčku, jak mne něco takového mohlo napadnout. Pravda, trochu prší, ale vítr už nefouká. Už když jsem dorazil na nádraží, pojal jsem ošklivé podezření, že je něco v nepořádku, neboť vlak od Chebu měl psáno zpoždění 30 minut, což se poslední dobou věru nestává. A skutečně, od Prahy na Cheb přijela náhradní souprava jen ze tří vozů, místenku pochopitelně nemám, urval jsem sice místo u stolečku, ale sedím v protisměru. Vlak, jež mohl být příjemně volnější, je zase narvaný a navíc není jasné, kdy dojedeme. Stáli jsme totiž 10 minut v Kozolupech, než projede rychlík v protisměru, ačkoliv dvoukolejná trať je až do Pňovan. Internet v náhradní soupravě pochopitelně nejde, přesněji vypadává, takže se mi přeci jen horko těžko podařilo zjistit, že na trať u Kynžvartu spadl strom. Ranní pendolíno v 6.34 vůbec nejelo, chachacha, moc vtipné, poté zavedli náhradní autobusovou dopravu. Výluka má předběžně končit ve 12 hodin, ale to už jsme měli být dávno v Chebu. Průvodčí, vypadal dost uštvaně a koronavirově, ještě ani nedorazil.
V Praze se trochu střílelo. Ne moc, ale přeci. Však to není zdaleka první případ, jednoho podobného mladého šílence četníci chytili div ne s taškou plnou zbraní, kdy už se po zdlouhavém váhání rozhodl konečně vyrazit střílet do metra. Zacvičoval se na houbařích. Tenhle mládenec váhal jen krátce a tak policii, jež už po něm natahovala pařát, unikl. Naštěstí střílel na filozofické fakultě, takže škoda byla zanedbatelná. Zacvičoval se na kojencích v Klánovickém lese. Kojenec z toho naštěstí ještě neměl rozum, prostě si jen tak vesele umřel. To když Dalghren pobíhal s kudlou po domě a křičel na malého kluka, vylez ty zmetku z pod té postele, ať tě mohu zaříznout, to byl jinačí krvák! Ale stejně, když se člověk pokouší kouzly ovlivňovat okolní svět a stojí to nějakých 15 lidských životů, je to buď jak buď docela hrozné. Hu!
Mezi Kynžvartem a Žandovem prý hustě sněží. Je to vůbec možné? Teď, v prosinci? No v Plzni hustě pršelo.
Později: V Mariánských Lázních nás vyhnali z vlaku a jelo se autobusem. Pochopitelně na příjezdu do Chebu bylo zpoždění, bylo to docela napínavé. Seděl jsem totiž v posledním autobuse, přijel oproti ostatním se spozděním, ale zase byl poloprázdný. Zpoždění bylo nakonec tak akorát velké, abych stihl pohodlný autobus na sídliště, což se opravdu hodně hodilo, neboť ve Fr. L. už od čtvrtka nepřetržitě hustě pršelo a právě v sobotu se zdálo, že déšť ještě zhoustl. Však také v Ohři bylo vody, že něco podobného dlouho nepamatuji, ve Slatince jakbysmet a za naším panelovým domem se opět objevila kaluž a v dáli vykukovalo hotové jezero. Vzal jsem si sice ssebou velký deštník, ale ten by mne před promoknutím nezachránil, až bych se vláčel z nádraží. Bouda na zahradě zatím drží, ještě štěstí, že jsme ji vyspravili. V K.V. byla na Ohři málem povodeň, ale jakmile přestalo pršet, voda se rychle vsákla. Je vidět, že na západě je země vysušená do hloubky. Zato Labe vydrželo jen tak tak a taktéž Moravy vycenila raťafáky. Jakmile přestalo pršet, matka se začala starat o koberec na lodžii, je sice zátěžový do venkovních podmínek, ale byl doslova nacucaný vodou. Takže jsem musel hodinu hadrem vysávat vodu a ždímat ji do kbelíku; koberec ale vypadal o mnoho lépe. Návštěvu bazénu jsem proto odložil na pětadvacátého prosince; čtyřiadvacátého měli totiž jen do 14 hodin. A mimochodem, v M.L. byla břečka, ale kolem Kynžvartu bylo na polích trochu sněhu. Ovšem, kdeže včerejší sněhy jsou. Je silná vánoční obleva a co hůř, jak už bývá v posledních letech pravidlem, je také na horách a sníh mizí před očima.
Rodiče jsou opět na mrtvici, byli docela zklamaní, že jsem přijel až v sobotu 23. 12. a ne už v pátek dvaadvacátého. Bratr je totiž opět ve Vitebsku a náramně se mu tam zalíbilo. Na štědrý den uskutečnil prostřednictvím otcova chytrého telefonu videohovor, aby nám ukázal tamější hlavní náměstí, obklopené paneláky a jejich obří umělý strom. No, byl působivý.
Hmmm, takže Galkin uveřejnil očividně nepravdivé záběry z odstřelování (ruskou armádou) obytného domu v Oděse, nicméně expertní komise v nich neshledala základ pro možnou obžalobu. Nabízí se závěr, že ony očividně lživé záběry jsou prostě pravdivé. V Rusku se o stříleníčku v Praze zmínili, ale spíše v souvislosti se skutečností, že nešťastný mladík se odvolával na podobný nedávný případ právě v Rusku. Jinak se zabývali hlavně skandálem s večírkem, hojně navštíveným spoře oděnými známými osobnostmi, vzpomeňme Kirkorova nebo Sobčakovovou. Jeden Ruský raper byl prý téměř nahý. Prý to byla urážka statečných ruských vojáků, takhle se nezřízeně a nevkusně bavit. Ale co se dá také jiného dělat, že. Pravda, ještě by mohli skládat oslavné písně o statečných ruských vojácích, jako jistá umělkyně; nemohu se rozhodnout, zda je horší, že to dělá ze strachu, nebo že to dělá z přesvědčení.
Už jsem se tu zmiňoval o aféře máslo? Tuhle jsem koupil v potravinách na Homolce za 60 KČ máslo. Když jsem ho pak vytáhl z lednice, pojal jsem nepěkné podezření. Máslo bylo nanejvýše podezřele měkké. Po rozbalení se objevila žlutá hmota, vůbec se nepodobající čerstvému máslu, voněla spíše jako hera a měla i divnou chuť. Jako země původu je uváděno Německo, ale kód na obale začíná 859. Raději jsem koupil jiné máslo u Vietnamců, jihočeské za 50 KČ. To už vypadá celkem obvykle.
Mlátilík kolem sebe mlátí jak náleží, například zrušil autobus do Chebu pro přestárlé zdarma a pronajal, prý za dvacet korun Společenský dům Číňanům. Zato pořídil novou výzdobu do vánočního města, takové ty světelné rámy a oblouky. A také stříbrná světýlka do kašny místo vodotrysku. Ta jsou ale opravdu hezká. A v rámech se lidé fotografují. A zatímco stromek na sídlišti svítí, ten na národní třídě nikoliv. Malovaný betlém, co tolik pohoršoval Petra je letos na sídlišti a ve městě je nový vyřezávaný ze dřeva; další Mlátilíkův šolich. Také jsem se byl projít po bouřlivých větrech do parků a u Slunečního pramene padl jeden starý mohutný javor cukrový; popravdě, byl prožraný houbou, což bylo na zlomeném kmeni dobře vidět.
Ve středu jsem šel mimo obvyklé pondělí do sauny na Slovanech. Je mezi svátky, takže jsem tušil potíže a spěchal, abych dorazil co nejdříve. A tušení mne nezklamalo, čekal jsem pět minut, ale ti, co dorazili jen o chvilku později už čekali půl hodiny.
Teď mezi svátky je práce méně, takže jsem si mohl dovolit shlédnout hrůzostrašnou, myslím provedením, adaptaci Pána prstenů. No musím prohlásit, že to je krutá pomsta Tolkienovi. Až je mi ho málem líto. Ti elfové, to jsem se málem počůral smíchy. Ale je to jen první díl, dvě hodiny televizní inscenace.
Spolupracovnice M. Těsně před vánoci vyrazila na Moravu po D1 a věř nebo ne, můj milý deníčku, jela tam 16 hodin. Napadlo trochu sněhu, takže už za Prahou se jelo čtyřicítkou a pak se dálnice úplně zastavila na Vysočině. Napříč totiž stál nepojízdný tahač s návěsem. Objet se to nedalo, neboť na okreskách byly pro změnu napadány stromy. Tedy mimo sněhu, ten tam byl také. Za den mohlo napadnout tak 30 cm sněhu, ale hned další den všechno roztálo. Však také hladiny řek utěšeně stoupaly.
Později: Tak skandálem se zabývaly i české weby, prý se například Kirkorov kál, že to byla hloupost. No není nad sebekritiku.
Tohle jsem našel na jedněch internetových stránkách. Jak jsem koupil, tak prodávám:
Další kategorií jsou “Partnered”, tedy ti, kteří žijí s partnerem ve vztahu, většinou dlouhém, ze kterého se vytratil sex. Ano, tady je nutné se na chvíli zastavit. Moje zkušenosti hovoří, že naprostá většina mužských párů, které jsou spolu déle než tři roky, žijí bez sexu. Těch, kteří spolu dokážou spát i po mnoha letech, je skutečně velmi málo, jednotky procent. Manželský sex zkrátka není pro gaye.
Z této skupiny se rekrutuje podmnožina těch, kteří by si sice chtěli užít mimo svůj vztah, ale mají za to, že je třeba být věrný a také se bojí riskovat. Ti zůstávají u posílání fotek a dráždivých slůvek. Grindr je pro mě příjemným zpestřením jinak nudného sexuálního života, zbyl-li vůbec jaký. K setkání je nedonutíš, ani na kafe s tebou nepůjdou. Vědí, že pokušení je příliš silné.
Další podmnožina jsou ti, kteří věrnost pod tlakem svých nadržených koulí hodili za hlavu a do nějakého toho dobrodružství by se i pustili. Jednorázovek se bojí, raději by někoho na stálo, pokud možno také zadaného, přece jenom zodpovědnost vůči sobě a partnerovi vítězí, nakonec nikdo nechce skončit na venerologii. Takový milenecký vztah je podle mě ovšem naprostá chiméra, protože takoví dva v rámci svých partnerských závazků jen obtížně najdou společný čas. Ani tady reálně k ničemu nedochází.
Nakonec, co dobrého může vzejít z něčeho, co je zrozeno se strachem a pocity viny? A věř mi, že vystrašených kluků a chlapů je na Grindru hodně. Nejčistším řešením sexuální krize ve vztahu je otevřeně ji pojmenovat, říct si, co je příčinou a pokud ji už nelze řešit, domluvit se na otevřeném vztahu. Tohle je ovšem pro silné nátury, vyrovnané citově i psychicky. V takovém vztahu musí být skutečná láska, aby to mohlo fungovat.