Život je divadelní hrou s četnými zvraty, pády a prohrami, a proto se jen dívej dál a nech ho bravurně hrát
Život často bolí, přináší četné šrámy, modřiny, kopance a jizvy. Ano, není to nic příjemného, často je k naštvání, k zoufání a dokonce i ke smutku. Tak to prostě je a jiné to být nemůže. Neustále se naklánějící houpačkou jménem život si musí projít každý bez rozdílu. Ale i přes všechna ta zoufání, strasti, hluboké pády vždy následuje znovuzrození, povstání ohnivého fénixe, oblečeného do rudě zářivého hávu, z popela a umolousaného prachu. Ta nezdárná a nekonečná bitva se přeci jen dá vyhrát, i když to vypadá, že vojáci padají jeden přes druhého, kulky jim ohyzdně provrtávají zablácená těla a zdá se, že naděje odsud dezertovala. Ale tak to není, i když to tak na první pohled nevypadá. Naděje stále zůstává hluboce zakořeněná a sedící v teple před krbem naší hřejivé duše. Nikdy odsud nevychází, i přesto že to někdy není vidět. A proto je dobré to nevzdávat. Nikdy.