Události se řídí svou vlastní nastavenou časomírou. Když o něco člověk dychtivě usiluje, tak to jednoduše nepřichází a nepřichází. Mohl by čekat celou věčnost, doufat a do nekonečna zoufat, prosit, ať se mu štěstí a možná i hvězdy nakloní a vyjdou vstříc, ale to mu nebude nic platné, bude to jen marná snaha. A co s tím tedy udělat? Napsat do nebeských úřadů někam tam nahoru obsáhlou stížnost plnou rozhořčených poznámek o tom, jak je život neférový a jak nic nevychází podle námi nastaveného plánu, protože podle našeho mínění je jen ten jediný plán sledu věcí správný? :D Kdo by se s takovou patlanicí vypisoval?
Proto si stačí říct jednu jedinou věc. Když to tak má být, ať to tak je. Nic víc, ani nic míň. Jednoduše se poddat přítomnosti, nevytahovat již neexistující minulost a neupínat se do neexistující budoucnosti. Jen se zhluboka nadechnout a být.
Věci v životě se dějí podle toho, že to tak být mělo. Tak se nestav na odpor a nech se tou vytyčenou trasou plnou překvapení vést. :)