tak jsem si o tom něco přečetl a skutečně za cara byla sekta Skopců, a skutečně přibližně 10 procent jejich členů podstoupilo kastraci a někteří z nich včetně amputace penisu. V Osmanské říši se prý vyskytovali dva druhy kastrátů, bílý kastráti přišli jen o varlata, černí též o pohlavní úd. Jen ti směli hlídat sultánův harém. Zajímavé na tom je, že mohamedáni jinak tento druh mrzačení neprováděli.
Koupil jsem si kožené tenisky od moravské firmy Vasky. Nebyly úplně levné, ale celkem dobře nahradily dosluhující keeny. Přišla mi nabídka na koupi botasek v předprodeji, ano, někdo se pokusil tuto značku obnovit, tak jsem nabídku využil. Objednal jsem si stejnou velikost jako u tenisek, jež mi jsou trochu volné. A co myslíš, můj milý deníčku? Ano, ano, botasky mi jsou hodně těsné a jsou prokazatelně o číslo menší, ač jde také o číslo 45. Nakonec jsem si je tedy vzal, byl jsem líný je nějak měnit a hádat se. Prý je problém v kopytech (kopytem sem, kopytem tam), ale to mne přeci ani dost málo nezajímá. No, třeba se rozšlápnou, popravdě bych potřeboval o půl čísla větší, ale to je nepodstatné. Zkrátka když porovnám délku podrážky u čísla 45 tenisek Vasky a botasek, nabízených stejným prodejcem, liší se o centimetr. Asi se vrátím ke značce Keen. Jejich boty sedí vždy stejně a dají se bez potíží kupovat přes internet.
Dále jsem si koupil lněné plátěné ručníky. Kdysi se daly sehnat plátěné ručníky bavlněné, pěkné bytelné, měkké a ne jako struhadlo, jak je pravidlem u froté ručníků. Pak zmizely. Dnes se na internetu dají sehnat lněné plátěné ručníky, tak jsem je vyzkoušel. Prodejce tvrdil, že rychle schnou, gramáž látky byla střední. Ano, ano, můj milý deníčku, ručníky jistě schnou velice rychle, neboť jsou tak tenké jako vílí závoj. Mám také konopný ručník, ten je sice pěkně hustý, ale zato tvrdý jako prkno; daly by se jím zatloukat hřebíky, stačí, abych ho sroloval do ruličky. Povlečení je ale pěkné. Konopí, kdysi oblečení chudiny, z toho všeho bylo nejdražší. A teď přijde to nejlepší. Při žehlení kapny jsem pojal ošklivé podezření a opravdu, povlak na deku je o 20 cm delší, než bych potřeboval a to jsem si vyhledával na různých stránkách obvyklé rozměry povlečení. Asi jsem se už úplně pomátl, můj milý deníčku, neboť se všude nabízejí deky a povlaky v délce 200 cm, jenže já mám povlak i deku 180 cm. Zřejmě šílím. A co s tím povlečením za 2500 KČ jako mám dělat, nevíš, můj milý deníčku?
Proběhlo další origami setkání, tentokrát v nových budovách university JEP v Ústí nad Labem. A protože byl Petr na pikniku s ústeckými medvědy a bratr původně nechtěl zůstávat v Ústí přes noc, pozval jsem Petra do hotelu Clarion, kde jsem měl objednaný drahý hotel. Chtěl jsem se zbavit nešťastných benefit bodů. Proběhlo to takhle. Zavolal jsem na recepci hotelu, kde mi slečna rezervovala jednolůžkový pokoj, později jsem ho bez potíží změnil na dvoulůžkový, cenový rozdíl byl 300 korun. Dále mne poradila, abych zaplatil na recepci benefit kartou, že to bude nejjednodušší. Jenže se ukázalo, že to nejde a že jsem si měl přeci jen pořídit tu zpropadenou poukázku. A právě proto, že je to obtížné, volal jsem na recepci, aby mi poradili, jak na to. Takže další velký úspěch. Ale nová vláda se chystá tyhle nesmysly odstřelit. Teď přijde ovšem nejlepší část. Chtěl jsem zaplatit platební kartou, jenže to také nešlo, zřejmě jsem přečerpal nastavený limit, i když si toho nejsem vědom. Zachránil mne Petr, jinak bych asi skončil v poutech a z ostudy bych si mohl ušít pověstný kabát. Také se ukázalo, že Městské lázně zatrhly necudné mužské dny v sauně, čehož si ústečtí medvědi všimli a neshledali tuto změnu potěšitelnou. Též jsme si s Petrem prohlédli prvorepublikový standard bydlení dle Šumného Ústí. No, standard to asi byl, ale pro vyšší vrstvu. Další, v čem se Vávra seknul, je park u muzea. Betonové zídky vypadají brutálně a kovové vodní prvky značně sešly a bez vody vypadají hodně hloupě a nepatřičně. O podobné výmysly je alespoň třeba se náležitě starat, když už si něco takového pořídím. Jinak jsem byl konečně v pověstných Klíších. V sauně bal jen jeden hezký mladý muž, ale bazénky byly pěkně studené; ten se sladkou vodou měl 12 stupňů, ten se slanou dokonce 14. Po návratu do Prahy jsem zamířil do Axy zaplavat si. Lidí bylo přiměřeně a ve sprchách byla přehlídka pěkných mladíků i pořádných hadic. Jen plavání mne málem zabilo, šlo hodně z tuha.
Ještě než jsem jel na origami, vzal mne Petr na tah. Nejprve jsme zapadli do Haevenu. Nahoře se nic nezměnilo, stejné koženkové klubovky, obchůdek, zato dole nezůstal kámen na kameni. Půjčovna pryč, kino pryč, naopak se objevil bar, dýdžej (pohledný) a do kabinek se chodí přes pánské záchodky. Ve VIP salonku běželo na obrazovce heterácké porno, v místnosti s omyvatelným ubrusem očekávatelné gay porno a byla tam zima jako v morně. Před jedenáctou vystoupily tři transky. Jedna se omlouvala, že ztratila hlas a skutečně sotva sípala, zato měla obrovský chuchvol oranžových vlasů; poslední vystoupila ta nejlepší, byla prý za Tinu Turnerovou v šatech z flitrů, zpívala dost slušně, jak už jsi můj milý deníčku pochopil, šlo o živé vystoupení, a skvěle se pohybovala. A přišel si ji poslechnout její milý, dost pohledný mladík. Pak jsme přešli do kavárny Ponrepo, neboť se Petr chtěl setkat s jedním starým známým. Ta kavárna je opravdu hnusné a ohavné místo, jemuž se každý soudný člověk vyhne velkým obloukem. A ani tam nebyli žádní hezcí lidé, samí nedomrlí intelektuálové.
Tak takovouhle pohromu jsem v práci snad ještě nezažil. Během dvou dnů nabrali patery klky (sic!) a všechny byly s nálezem!!! Ale mohli jsme si za to sami. Spolupracovnice se vyjádřila, že by bylo pěkné, kdybychom měli kompletní sadu a měli jsme jí a já se vyjádřil, že už opravdu dlouho nebyla trizomie 18 a že by ta první nemusela být osamocená a nebyla. Takže jsme měli trizomii 13, 18 (dvakrát), 21 a ještě navrch mozaiku XX+X0. A tak jsme jenom izolovali a ověřovali a izolovali a ověřovali a odpovědný pracovník byl pochopitelně na školení. Čirá hrůza, co ti mám povídat, můj milý deníčku.