tak mne Petr vytáhl na Signál. Počasí vyšlo celkem dobře, ještě nebyla vyloženě zima a už nepršelo. Nejprve jsme navštívili instalace v Karlínských kasárnách a byl to průšvih. Místo, aby byla instalace umístěna na vyvýšeném podstavci, byla umístěna v dolíku, takže něco viděla pouze přední řada, představující asi jedno promile přítomných lidí. Děti neviděli už vůbec nic. A to jsme dorazili někdy kolem deváté večer. Na hlavním karlínském kostele jsme shlédli pěkný videomaping, líbila se mi zvláště střední část; dále nás zaujaly barevné světelné kruhy, původně umístěné na ostrově Bioko. Nakonec jsme zaplatili 140 KČ, abychom také jednou vyzkoušeli placenou část. Šlo o interaktivní epileptickou instalaci na nádvoří Invalidovny; alespoň jsme si ji trochu prohlédli. Také jsme viděli úžasný nanomateriálový hologram, no kam se hrabe Rimmer.
Další den jsme pak jeli na výlet. Bylo krásně jasno, ale jinak docela zima, zahřál jsem se až v Bonbonu. Nejprve jsme navštívili Kostelec nad černými lesy. Městečko je hezké, asi tak akorát na památkovou zónu, zato zámek nás přímo udivil. Patří již od třicátých let dvacátého století lesnické fakultě vysoké školy zemědělské v Suchdole coby školní statek. Renesanční zámek je velký, velmi pěkný, opravovaný a zrovna kolem něho probíhalo děstské divadelní představení s hudbou a zpěvem. Šlo o nějakého íaajícího oslíka. A vůbec je to vtipné, aby lesnická fakulta sídlila v Kostelci nad černými lesy. Dalším bodem na programu byla návštěva mohyly na místě bitvy u Lipan. Zde umírnění kališníci, řekněme evangelíci, vedení Jiříkem z Poděbrad porazili radikální křídlo, vedené Prokopem Holým. Dnes bychom je nazvali teroristy, ale ještě ve třicátých letech se na ně odvolával například Sokol (sic!), o komunistech nemluvě, což je ovšem zvláště humorné. Dostat se do Lipan ovšem bylo téměř nemožné, navigace google nás tvrdošíjně posílala na jakousi neexistující cyklostezku; pak nemají kamiony končit na rozpadlých dřevěných mostech. Navigace seznam.cz nás pro změnu posílala do uzavírky. Od roztomilé mohyly byly hezké výhledy, například na pražská panelová sídliště, ale strašně tam protahovalo. Následoval zlatý hřeb programu a sice PP Klepec. Jedná se o nápadné balvany s pseudoškrapy z hrubozrnné (porfyrické) žuly. Docela připomínají Kynžvartský kámen. Hrubozrnná žula byla skutečně zajímavá, s velkými vrostlicemi, nebo jak se tomu správně říká, vždycky jsem ji chtěl vidět, jenže člověk ji jak vidno ocení spíše na výbrusu. Sice byla zima, ale nešť. V podvečer jsme vyrazili do Bonbonu. Zprvu tam byla docela zima, ale asi si návštěvníci stěžovali; poté, co lázeňský něco kutil v zázemí, oteplilo se jak v páře, tak ve vířivce a nakonec i na chodbě. Našlo se několik vzhledných mužů, všechny ale zastínil přítulný mastodont.
Ta ženská vypadá nemocně, asi má horečku; měl jsem si včas přesednout či si vzít respirátor.
Letos bylo hodně borůvek a je skutečná záplava šípků. Asi bude tuhá zima.
Kdysi jsem si koupil trenýrky z levného čínského hedvábí a asi byly opravdu z pravého hedvábí, neboť se po několika vypráních doslova rozpadly. V D-testu jsem se totiž dočetl, že enzymy, obsažené v běžných pracích prášcích poškozují bílkovinu, z níž je hedvábné vlákno utvořeno. Stejně tak poškozují vlákna vlněná. Musím si na to dávat větší pozor a neprat ponožky s přídavkem vlny v běžných pracích prášcích.
Také jsem se koukal na jednu ujetou severskou detektivku. Ona zvláštnost spočívala ve skutečnosti, že autorkou sice byla seveřanka, ale celé se to jakože odehrávalo v Janově. Ale tím zábava zdaleka nekončila. Celý šílený příběh se točil kolem zvláštní pravoslavné sekty, mající kořeny ještě v carském Rusku; hlavním znakem věřících, výhradně mužů bylo, že se dobrovolně nechali kastrovat. Díky tomu musel do Janova přiletět pohledný vyšetřovatel z Moskvy. Celé to ovšem začalo tím, že italské vyšetřovatelce chodily balíčky s uřezanými pyji naloženými ve formaldehydu. No jistě, scénář psala ženská, takže místo naložených varlat se rozesílaly naložené údy. Autorka zřejmě trpí klasickou závistí penisu. Také mi není jasné, proč by se věřící měli při kastraci mrzačit, byť se mělo jednat o ruské sektáře. Opět závist penisu. Ale hlavní zločinec byl dost pohledný a nakonec jsme ho viděli nahého na pitevním stole. Sice z boku, ale zato se vším všudy. A žádný z nešťastníků netrpěl na mikropenis.
Otec někdy před čtyřiceti lety postavil na zahradě dřevěnou chatku. Její dny se zdají být pomalu sečteny. Střecha už se zase musela opravovat kvůli stržené lepence, navíc začíná být zpráchnivělá, dlouhodobé zatékání dřevěné boudě nesvědčí. Taktéž základové trámky na zadní straně se mi zdají být špatné. Uvidíme, co se s tím dá ještě dělat. Pomohl i bratr, ale většinu dřiny, jako lezení po střeše či vytahování hřebíků jsem oddřel já sám. Tento týden asi vynechám posilovnu. Navíc mám v oku ječné zrno, musel jsem na oční, kam jsem se vnutil jen díky tomu, že už jsem tam kdysi byl; s podobnými potížemi.
Uvnitř haly plzeňského nádraží sundali lešení a co se neobjevilo, můj milý deníčku? Mapy! Že by komunistické grify?