Rýmička a kašlíček
Můj milý deníčku,
tak se mi zdá, že to už tady jednou bylo. Petr domluvil na pátek návštěvu nočních klubů s těmi samými známými jako na jaře, když jsem lehl s koronavirem. Původně se mělo jít nejprve do Babči na pěnovou párty, ale nakonec se šlo rovnou do Rudolfa. Už přes den jsem se cítil divně a prohlašoval jsem, že budu asi mít rýmu, ale nezdálo se mi, že půjde o něco vážného. Jak jsem tak seděl ve vlaku, najednou se mi udělalo špatně, začalo mne pálit v nose a bolet v krku a spustila se mi rýma. Nejprve na pravé straně, ze soboty na neděli pak na levé; ani jsem nemohl pořádně spát. Vzhledem k tomu, že zase nic necítím, odhaduji to opět na koronavirus. Naštěstí jsem měl celý balík kapesníků, ale u Petra jsem pak musel koupit celou novou štangli. Nakonec jsem u Petra zůstal do pondělí do rána, takže se dá předpokládat, že virózu ode mne chytil, ač jsem se mu snažil spíše vyhýbat a i trochu větrat, ale to v malém bytě nestačí. Také si Petr udělal v sobotu odpoledne výlet, vrátil se až za tmy. Ale zpět k tahu. U Rudolfa bylo veselo, jediná mrtvola jsem byl já. Bylo tam několik transek a když si naši známí vybrali ze seznamu písní v jukeboxu Nohavicu, tak obracely oči v sloup a afektovaně lomily rukama. Copak pražská kavárna. Já tam zase dělal ostudu, protože místo piva jsem si dal ovocný čaj. Seděli jsme tam poměrně dlouho, pár pohledných mužů se tam zastavilo, Petra dost zaujalo, jak se lísal nějaký stařec k drsně vypadajícímu chlapíkovi ve středních letech a ten to špatně snášel. Také tam omylem zapadl hetero pár cizinců. Což o to, Litevka byla v pohodě a dobře se bavila. Zato její krásný polský přítel se celou dobu mračil, což mu mimochodem přidávalo na přitažlivosti, a špatně snášel očumování od nadržených homosexuálů. Chudák na to není zvyklý. Natož, aby na to byl zvědavý. Před odchodem mne ještě oslovil nějaký mladší muž, na Rudolfa, a že prý jeho kámoška by chtěla můj velký dick do pusy, že jasně vidí, jak se mi rýsuje v pravé nohavici upnutých džínsů. No, byl jsem trochu hrubý, bylo mi příliš zle, abych měl náladu na vtipy. Poté jsem se přesunuli do klubu Up-down. Petr tvrdil, že tam chodí mladí prostituti a že součástí klubu je také hodinový hotel. Klub má výzdobu ve stylu aztécké pyramidy, hrála tam taneční hudba a bylo tam několik staříků. Mimo nich jeden drobný, značně vyžilý cikánek; rád se předváděl na tanečním parketu, docela se snažil, dokonce předvedl náznak striptýzu a sice si na chviličku stáhl kalhoty, ale na nikoho moc velký dojem neudělal. Téměř s jistotou prostitut, ač nikoli mladý. Jeden z našich známých se lísal ke svému mladému příteli a ten to trpně snášel; původně jsem prohlašoval, že je sice mladý, však měl něco přes dvacet, ovšem na to, aby se mohl živit vlastním tělem je příliš ošklivý, ale onen cikánek poopravil můj názor. Proti němu byl náš mladý přítel úplně zlatý. Druhý náš známý se chvíli bavil s pohledným mladým mužem v bílém tričku. Mohlo mu být kolem třiceti, byl už ale prošedivělý, prý se zabývá uměním a měl naprosto nehorázné nároky jako luxusní hotel ve Vídni a podobně. Možná byl něco jako animírka, ale alespoň se najedl pizzy a dělal našemu příteli společnost. Byl docela štíhlý, zřejmě se moc nepřejídá. Jeden z barmanů si tam občas hrál na dýdžeje a taneční pecky náhle vystřídala známá odrhovačka Čobogaj-nebogaj s cimbálovkou a pak dokonce Karel Gott. Domů jsme jeli noční tramvají, celkem hnusný zážitek a mimo jednu paní, vracející se z letiště jsme v ní byli zdaleka nejstarší. Ach, ta dnešní mládež. Průchod parkem u nádraží Zahradní město byl div ne nebezpečný.