rozhodl jsem se, že se ti pokusím objasnit, jakou taškařici si na obyvatelstvo vymyslel PMDP. Už jsem psal, jak je výhodné, když se tři značně odlišné konečné zastávky v jednom směru jmenují Černice, NC Černice a Čechurov, nemluvě o zvláště vtipných případech, kdy trolejbus zcela mimo nadání jede do zastávky K Losinné, odkud je to všude nejdál. Teď je zde ale objížďka. Dříve to bylo tak, když to zjednoduším, že trolejbus jezdil na konečnou Černice, ale některé spoje pokračovaly dále do zastávky NC Černice. Teď je to právě naopak, takže lidé nastupující mezi stanicemi NC Černice a Černice musí nastupovat v opačném směru, což není na první pohled zřejmé a často se spletou, zvláště pokud nejezdí pravidelně. Ale to není nic proti lidové veselici, jež se odehrává na zastávce NC Černice. Všechny spoje jezdí do náhradní zastávky NC Černice, některé pokračují dále na konečnou Černice. Takže, lidé dosud zvyklí, že trolejbus z této zastávky jezdí výhradně do Plzně, najednou musí dávat pozor, zda nejede do Černic. Trolejbusy jsou sice označeny, ale tak složitě, nápisem Černice (přes zastávku NC Černice), že je značně obtížné se v tom vyznat, zvláště máte-li nejasnou povědomost, že je nějaká objížďka a stojíte na náhradní zastávce. A teď přijde to nejlepší. Obvykle to vychází tak, že na zastávku nejprve přijede trolejbus nepravý, do Černic a až do něj, jako do pasti, nalezou lidi a odjedou někam do Tramtárie, přijede vzápětí trolejbus správný, do Plzně. Nešťastníci, co špatně nastoupili musí na konečné v Černicích vystoupit a buď jít na jinou náhradní zastávku, pokud jsou s touto možností obeznámeni, nebo si počkají 15 minutek na další trolejbus. Ten je doveze na zastávku NC Černice, kde před 20 minutami nastupovali a pak pokračují teprve do Plzně. Jeden se může potrhat smíchy. A poplést to je snadné, protože ty trolejbusy v opačných směrech odjíždějí ve stejnou dobu. Tuhle jsem byl svědkem, jak na zastávce NC Černice nastoupilo několik lidí, řidič ale vylezl z kukaně a vyhlásil, že nejede do Plzně ale do Černic a tito zachránění lidé zase vyběhli ven. Jasně, náhradní zastávky měly být dvě, zřetelně označené směr Plzeň a směr Černice. A chraniž vás Nebesa, abyste chtěli jet z nákupního centra do Černic!
Do akvafóra jsem si pořídil permanentku, abych měl vstupné za 200 KČ. To jistě není málo, ale co naplat, stále je to levnější, než běžný vstup za 270 KČ. Tuhle jsem zase šel plavat do akvafóra a málem to se mnou praštilo. Plavenkovou kartu jsem zapomněl doma, ale vracet se mi opravdu nechtělo, ostatně ani na to nebyl čas. Paní v pokladně mi s úsměvem oznámila, že je plná sezóna a vstupné stojí 360 KČ. Tak jsem zalapal po dechu a zaplatil, co také jiného. Hahahahaha, zasmáli se zbrojnoši a odjeli na šicím stroji. Možná jsem měl jít raději do sauny a do bazénu jít v Plzni v pondělí, zdálo se, že tam lidí není kdoví kolik. Zato na saunu jsem ještě v 19 hodin musel čekat půl hodiny. No hrůza. Měli by přidat den, v létě se saunuje jen v Po a Út, nebo saunu prostě zdražit. A také doufám, že případní Ukrajinci pěkně platí.
Čtu teď dost neuvěřitelnou knihu Cesta ke hvězdám, jako spoluautor je uveden Jiří Gagarin, ale to je nepodstatné. Píše se tam například, že američtí vědci 120 dní krmili pokusné krysy jen řasami, což se na nich nijak neprojevilo. Pokusy na lidech neprobíhali tak hladce: lidé si stěžovali, že jídlo je nechutné a nepříjemně páchne a projevily se i některé poruchy. No uvaž můj milý deníčku, dobrovolníci, nejspíše nějací negři ?, místo aby byli vděční, že dostávají jídlo zdarma, držkují a ještě si vymýšlejí kdovíjaké ´poruchy´. A podobných hlodů je tam řada. Opravdu zajímavé.
Bratr se vrátil z Běloruska a nutně musel jet za rodiči, že jim vylíčí své zážitky, ačkoliv nejmladší dcera je nemocná, má horečky. Že by mohla nakazit vážně nemocného otce ho vůbec nezajímá, navíc tam musím jet i já, že prý se alespoň další dva roky neuvidíme.
Tak jsem zajel k rodičům na otočku, Julie už vypadal zdravě, ale stále trpí únavou. Na povídání o Bělorusku jsem si pro jistotu vzal respirátor. Do Běloruska se lze dostat tím způsobem, že se jeden objedná na vystavení víza, měsíc předem, zaplatí 70 euro a dostane ho, i když je nezaměstnaný. Letadla do Běloruska nelétají, jezdí tam ale autobus, asi 20 hodin. Bratr zkusil letět nejprve do Rigy, tu si v dešti a zimě prohlédl a letěl do Vilnjusu, kde chytil autobus už přímo do Vitebsku. Mimochodem Vilnjus si bratr prohlédl také. Mělo to jen jednu chybu a sice 6 hodin čekání na hranicích. Teď přijde to nejlepší. Bratr si na mezinárodní seznamce začal dopisovat s nějakou Běloruskou, ano, žije ve Vitebsku a tak se rozhodl ji navštívit. Vitebsk stejně jako Polock jsou města starobylá, žel po druhé světové válce tam nezůstal kámen na kameni. Vitebskem protéká řeka Severní Dvina, velká asi jako Labe, do moře se vlévá v Rize. Zboží v obchodech stojí v přepočtu dost podobně jako u nás, nelze tam však sehnat věci opravdu levné; něco jako akce v Lidlu tam opravdu není. Ledacos tam připomíná reálný socialismus z dob normalizace, lidem se nežije špatně, nesvobodou trpí hlavně podobná verbež, jako je pražská kavárna. Obyčejní lidé řeší spíše k jakému jezeru se pojedou vykoupat, jezer je tam málem jako ve Finsku, jak ušetřit na nové kalhoty, či jak uchránit devatenáctiletého syna od povinné vojny. Olgy syn Igor studuje dějiny v Petrohradě a tak doufá, že se mu podaří přečkat nebezpečné období, než mu bude 28 let v Rusku. Naopak Rusové občas dělají zátahy na hranicích s Běloruskem, aby jim tam neutíkali neposlušní branci, jež se nechtějí nechat zabít kvůli Putinově touze po dobrodružství. Taková zlotřilost. Jinak jsou hranice volně průchozí. Přivezl nějaké upomínkové předměty, například mimořádně cenné tričko, tedy futbolku, se znakem Pskovské oblasti. Dnes něco zhola nedostupného! Matce přivezl tři utěrky z pravého běloruského lnu, ta s 80 % lnu je moc pěkná, má vzor 9 majolika (36). Ano, můj milý deníčku, tyhle nejasné kódy si z dob reálného socialismu také pamatujeme. Já dostal osušku (škoda že ne ručník, ten by se mi opravdu hodil!) v barvě 330 a vzoru 681-ornament-1 z Oršanského lnokombinátu. Paneláky ožužlané, náměstí a ulice velkolepé, je tam všude daleko, působivý památník vlastenecké války, no těžké retro. To Riga vypadá úplně moderně, samá hnusná zbytečná socha a tak. A v Rize na bratra v bistru mluvila paní jakoby nic rusky. A ve Vitebsku se také převážně mluví rusky. Tak asi tak.
Anežka doma nebyla, jela do Prahy na nějaký pochod. Zkus hádat, můj milý deníčku, na jaký. Ano ano, tušíš správně, právě na ten.
V pátek to v práci bylo opravdu hrozné. No nic.