byl jsem zase po čase u rodičů, musel jsem posekat zahradu a udělat tam další drobné práce jako pletí záhonků a tak. Stihl jsem se úspěšně spálit, naštěstí ne příliš. Začal jsem trochu kýchat, tak jsem si myslel, že jde o projev senné rýmy, neboť mohutně kvetly jílky. Ale asi ne, asi jsem chytil nějaký virus ve vlaku. Však páteční vlak byl úplně plný a ta pizda vedle mne vypadala jakoby chtěla smrkat a kýchat. Už několik let během léta asi tři nebo čtyři místní chlapci stanují pod okny našeho paneláku. Občas bývali trochu hluční, i přes půlnoc, ale vcelku se chovali slušně, na záchod mohli chodit do bytu, určitě alespoň jeden z nich bydlí na sídlišti. Jak šel čas, začali dospívat a letos už mají hluboké hlasy, může jim být tak čtrnáct patnáct let a jejich ranní rozhovory na téma nahatého spaní z důvodu přehřátého stanu jsem vyslechl se zájmem. Jeden z chlapců asi dělá nějaký bojový sport a světe div se, hodí se na něj foglarovské Kdybych měl tělo jako Pavel, chodil bych do školy jenom v trenýrkách. Škoda jen, že dnes už chlapci v trenýrkách nechodí. Tohoto chlapce jsem ještě potkal na ulici, když jsem se šel podívat na mažoretky, ano můj milý deníčku, jednou měsíčně v neděli ráno chodí sídlištěm dechový orchestr s mažoretkami; měli roztomilého vlajkonoše a v kapele hrál pohledný mladíček na trubku. Ty tři chlapce ze stanu jsem odpoledne ještě viděl ve sprchách v Akvafóru; ne, nebyli nazí můj milý deníčku, tolik štěstí najednou, to se nestává. Ale docela tam blbli. Třeba jim přátelství vydrží i po založení rodin, tak jako Martinovi z práce, ten se také schází s přáteli ze základní školy, ovšem stále méně často.
Později: tak rýmu mám pořádnou a už cítím, jak mi slezla na průdušky, začínám kašlat. Klidně bych zůstal doma, dovolené mám dost, ale copak můžu? Šéfová řekla, že rýma může být smrtelná choroba, že prý jestli kvůli rýmě zůstanu doma, tak mne zabije. A ještě něco, dnes ráno byla zase třináctka plná mládeže, málem jsem se do ní nedostal. Opravdu mi to vadí. A to chtěla u Homolky nastoupit celá třída malých dětí, ale učitelka usoudila, že to nepůjde a jeli desítkou na Čechurov a odtamtud pěšky. To nemohla jít středoškolská mládež také pěšky, když už nemůže mít vlastní autobus? No, asi ne. A pracující? Ti ať si vyserou oko a platí daně.