Pocházím z malého města Rýmařova v Jeseníkách, kde jsem žil skoro 40 let. Město charakterizuje relativní odlehlost i nedostupnost z vnitrozemí (vlaky fungují ze zbytku Moravskoslezského kraje, ale už ne z Olomouckého, kam to má Rýmařov historicky i geograficky blíž). Město se postupně vylidňuje. Dnes tam nežije ani 8000 lidí. Předloni jsem se k těm, kteří z města odešli, přidal i já.
Většinou se z Rýmařova odchází za lepším. Můj případ to nebyl. Měl jsem tam zajištěné solidní živobytí, město samotné je hezké a navíc je tam co dělat, pokud tedy máte rádi procházky a zajít občas do kina, divadla či na koncert a zároveň netrváte na tom, abyste měli denně na výběr z deseti akcí. Já jsem prostě někoho potkal v Praze, ještě před Covidem v prosinci 2019, takže prohloubit vztah společným bydlením byl poměrně logický krok. Odešel jsem v červenci 2021. Nebylo a není to snadné. Zažil jsem v Rýmařově deset opravdu hezkých bohémských let s ochotnickým divadlem a pěveckým sborem. Dodnes na to vzpomínám a občas je mi po té době smutno.
Vrátit bych se ale do Rýmařova nechtěl. Alespoň nyní ne. Zejména by mi chyběla posilovna a kvalitní zubařská péče. Taky v Praze nemusím dojíždět za prací, v Rýmařově jsem musel. A víc si vydělám samozřejmě v Praze. Na druhou stranu, i život v Rýmařově má kladné stránky. Kultura i bydlení jsou tam levnější, ve městě je dostatek školek i škol. O čerstvém vzduchu nemluvě. A vyprahlá léta v Rýmařově neznají. Město je zelené a do hor je to kousek, pěšky i aut(obus)em. Takže myšlenka, že bych se ve stáří do Rýmařova vrátil, mi vůbec není cizí.
Nevidím život v Praze výrazně lepší než život doma v Rýmařově, i když snazší v některých ohledech je, zejména v dostupnosti lékařské péče. A ne, neidealizuji si Rýmařov. Když na věc přijde, někteří lidé tam byli vyloženě zlí a pro mladé gaye to není nejlepší místo pro navazování známostí, ale domov je domov a žít jsem tam dle svých možností zvládal hezky.